Česko sklízí plody své neschopnosti lákat do svých služeb talenty
O manažerských selháních této vlády bylo během probíhající pandemické krize již napsáno mnohé. Není mým cílem na tomto místě opakovat již vyřčené. Ano, vláda selhává, slibovaní „odborníci“ v ministerských křeslech nesedí. Zasloužíme si vládu lepší, o tom není pochyb. Nabízím nicméně na nastalou situaci trošku jiný pohled. Souvislost hledejme v tom, jak se Česku (ne)daří lákat opravdové talenty do svých služeb.
Domnívám se, že z velké části nyní pouze sklízíme ovoce dlouhodobé neschopnosti českého státu talenty přilákat. Ono totiž nezáleží pouze na tom, kdo sedí ve vládě. Samozřejmě, manažerské schopnosti jednotlivých ministrů jsou důležité; ostatně, právě oni mají za chod obrovského státního aparátu primární odpovědnost. Neměli bychom ovšem zapomínat, že to nejsou ministři, kdo udržují státní správu v chodu. To, že budou splněna zadání od vlády, mají na starosti státní zaměstnanci a úředníci. To oni vymýšlejí očkovací strategii, kterou později ministři odsouhlasí a řídí se ní celý stát. To oni zodpovídají za to, že webové stránky registračního systému k očkování budou uživatelsky přívětivé, že budou fungovat dle očekávání a že nezkolabují pod prvním náporem zájmu veřejnosti. To oni by měli kontaktovat mobilní operátory, aby zajistili, že infrastruktura má dostatečnou kapacitu na rozesílání tisíců textových zpráv. Nevěřme tomu, že „vše zařídí premiér“, jak se nám marketing vládní strany snaží vsugerovat. Nejvíce práce ve státní správě odvedou ti, o kterých nikdy neuslyšíme.
A v tom je ten problém. Státní úředníci totiž za svou bezesporu důležitou práci pobírají tabulkový plat, jehož výše již dávno neodpovídá podmínkám na trhu. Pro příklad: čerstvý absolvent s magisterským titulem standardně začíná ve dvanácté platové třídě, na základním platu 24 470 korun hrubého. Což je plat, který ve velkých městech po odečtení odvodů jen stěží stačí na nájem. S dobou praxe se státnímu zaměstnanci plat sice zvyšuje, ale nikterak zásadně – když tedy na místě ve dvanácté platové třídě vydržíte 32 let, což odpovídá poslednímu možnému platovému stupni, vyděláte si stále pouze 36 470 korun, tedy nedosáhnete ani na průměrný plat v Praze. A vezmeme-li příklad extrémní, tedy poslední, šestnáctou platovou třídu s 32 lety praxe, což se z podstaty věci bude týkat naprostého minima státních zaměstnanců (přičemž by mělo jít o ty nejzkušenější manažery, kteří pro stát pracují), tak těm náleží základní plat 49 920 korun. A ten je stále hluboko pod hranicí, kterou by si stejný člověk vydělal v soukromém sektoru.
Jistě, můžete namítnout, že státní zaměstnanci často dosáhnou na příplatky ve formě osobního ohodnocení. Ale jejich přidělení a výše je čistě v kompetenci nadřízeného. Nemusí tedy vůbec odpovídat reálnému výkonu a schopnostem zaměstnance. Jako takové asi osobní ohodnocení nikterak experty a nadané lidi nemotivuje k práci pro stát. A to nemluvím o jiných administrativních překážkách, které stát talentovaným lidem klade pod nohy, jako je například nesmyslně dlouhá a komplikovaná nostrifikace zahraničních titulů. Bez ní se lidé, kteří studovali v zahraničí, mnohdy na špičkových univerzitách, a nyní se chtějí vrátit do Česka a pracovat pro svou zemi, ani nesmí účastnit výběrového řízení. A stát tím přichází o talent, který logicky následně spíše najde uplatnění v soukromé sféře.
Nemůžeme očekávat, že stát bude řízen opravdu efektivně a že jeho procesy či systémy budou moderní a funkční, když děláme vše pro to, abychom schopné lidi odradili. Sám mám ve svém okolí mnoho lidí, kteří o práci ve státní správě kvůli nízkým platům a administrativním překážkám vůbec neuvažují, ačkoliv by splňovali všechny požadavky a byli by obrovským přínosem. Samozřejmě netvrdím, že pro stát nyní nepracují inteligentní a schopní lidé. Jsem ale přesvědčen, že bychom je do státní správy měli aktivně lákat, nabídnout jim takové podmínky, které budou atraktivní. Ve svém okolí vidím, že schopní lidé mnohdy pro stát pracují se sebezapřením a z pocitu, že chtějí státu pomoci, ačkoliv ví, že v soukromé sféře by byli oceněni mnohem více. Což je sice bohulibé, ale nejde to takto držet donekonečna.
Takže, ano, kritizujme vládu za viditelné přešlapy. Zkusme se ale přitom zamyslet nad tím, zda tento stát dělá dostatek pro to, aby přilákal a udržel talentované lidi, kteří by nám posléze pomohli efektivněji zvládat krize.
Domnívám se, že z velké části nyní pouze sklízíme ovoce dlouhodobé neschopnosti českého státu talenty přilákat. Ono totiž nezáleží pouze na tom, kdo sedí ve vládě. Samozřejmě, manažerské schopnosti jednotlivých ministrů jsou důležité; ostatně, právě oni mají za chod obrovského státního aparátu primární odpovědnost. Neměli bychom ovšem zapomínat, že to nejsou ministři, kdo udržují státní správu v chodu. To, že budou splněna zadání od vlády, mají na starosti státní zaměstnanci a úředníci. To oni vymýšlejí očkovací strategii, kterou později ministři odsouhlasí a řídí se ní celý stát. To oni zodpovídají za to, že webové stránky registračního systému k očkování budou uživatelsky přívětivé, že budou fungovat dle očekávání a že nezkolabují pod prvním náporem zájmu veřejnosti. To oni by měli kontaktovat mobilní operátory, aby zajistili, že infrastruktura má dostatečnou kapacitu na rozesílání tisíců textových zpráv. Nevěřme tomu, že „vše zařídí premiér“, jak se nám marketing vládní strany snaží vsugerovat. Nejvíce práce ve státní správě odvedou ti, o kterých nikdy neuslyšíme.
A v tom je ten problém. Státní úředníci totiž za svou bezesporu důležitou práci pobírají tabulkový plat, jehož výše již dávno neodpovídá podmínkám na trhu. Pro příklad: čerstvý absolvent s magisterským titulem standardně začíná ve dvanácté platové třídě, na základním platu 24 470 korun hrubého. Což je plat, který ve velkých městech po odečtení odvodů jen stěží stačí na nájem. S dobou praxe se státnímu zaměstnanci plat sice zvyšuje, ale nikterak zásadně – když tedy na místě ve dvanácté platové třídě vydržíte 32 let, což odpovídá poslednímu možnému platovému stupni, vyděláte si stále pouze 36 470 korun, tedy nedosáhnete ani na průměrný plat v Praze. A vezmeme-li příklad extrémní, tedy poslední, šestnáctou platovou třídu s 32 lety praxe, což se z podstaty věci bude týkat naprostého minima státních zaměstnanců (přičemž by mělo jít o ty nejzkušenější manažery, kteří pro stát pracují), tak těm náleží základní plat 49 920 korun. A ten je stále hluboko pod hranicí, kterou by si stejný člověk vydělal v soukromém sektoru.
Jistě, můžete namítnout, že státní zaměstnanci často dosáhnou na příplatky ve formě osobního ohodnocení. Ale jejich přidělení a výše je čistě v kompetenci nadřízeného. Nemusí tedy vůbec odpovídat reálnému výkonu a schopnostem zaměstnance. Jako takové asi osobní ohodnocení nikterak experty a nadané lidi nemotivuje k práci pro stát. A to nemluvím o jiných administrativních překážkách, které stát talentovaným lidem klade pod nohy, jako je například nesmyslně dlouhá a komplikovaná nostrifikace zahraničních titulů. Bez ní se lidé, kteří studovali v zahraničí, mnohdy na špičkových univerzitách, a nyní se chtějí vrátit do Česka a pracovat pro svou zemi, ani nesmí účastnit výběrového řízení. A stát tím přichází o talent, který logicky následně spíše najde uplatnění v soukromé sféře.
Nemůžeme očekávat, že stát bude řízen opravdu efektivně a že jeho procesy či systémy budou moderní a funkční, když děláme vše pro to, abychom schopné lidi odradili. Sám mám ve svém okolí mnoho lidí, kteří o práci ve státní správě kvůli nízkým platům a administrativním překážkám vůbec neuvažují, ačkoliv by splňovali všechny požadavky a byli by obrovským přínosem. Samozřejmě netvrdím, že pro stát nyní nepracují inteligentní a schopní lidé. Jsem ale přesvědčen, že bychom je do státní správy měli aktivně lákat, nabídnout jim takové podmínky, které budou atraktivní. Ve svém okolí vidím, že schopní lidé mnohdy pro stát pracují se sebezapřením a z pocitu, že chtějí státu pomoci, ačkoliv ví, že v soukromé sféře by byli oceněni mnohem více. Což je sice bohulibé, ale nejde to takto držet donekonečna.
Takže, ano, kritizujme vládu za viditelné přešlapy. Zkusme se ale přitom zamyslet nad tím, zda tento stát dělá dostatek pro to, aby přilákal a udržel talentované lidi, kteří by nám posléze pomohli efektivněji zvládat krize.