Jedním z atributů vyspělých a bohatých států, k nimž chce patřit i Česká republika, bývá i to, že se jejich vysocí státní úředníci nechovají nepředvídatelně jako despotové, kteří si stát pletou s vlastním trůnem. Jinými slovy: nebojují proti vlastnímu státu. Nejde o žádnou maličkost: mimochodem to totiž i znamená, že stát bývá předvídatelný a stabilní, a tudíž i atraktivní pro investory. Máloco totiž odrazuje investory a ohrožuje blahobyt státu jako rozmary jeho vysokých úředníků, kteří mají v gesci veřejné miliardy a ovlivňují i zaměstnanost v zemi.