Co si máme myslet o premiérovi?
Několik kluků se pustilo do web stránek ODS a pan premiér vzápětí otočil. Vyděsilo mě to.
Ne že bych byl na jeho straně. Mám předně za to, že copyright se nemůže na věky věků dál předávat (pokládám za bizarní stav, když někdo ukradne třeba i hodně peněz a za pár roků se mu to promlčí, zatímco práva na vydávání knih, hudby či filmů se přenášejí ještě na potomky "do třetího i čtvrtého pokolení"), ovšem pokládám za vrcholně amorální to, že na tvůrcích parazitují různí zprostředkovatelé. Vyhrocenou podobou je případ zakladatele Creedence Clearwater Revival: John Fogerty byl vázán kontraktem tak, že nesměl bez placení zpívat na svých koncertech své vlastní písně (ale soudní spor nakonec vyhrál a tato práva mu byla vrácena). Výsměšně o tom:
http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/jan-payne.php?itemid=15473
Zde mi jde o něco jiného. Když má někdo silný názor podpořený důvody, předpokládá se, že za ním bude stát: v diskusi vznese argumenty a bude se bít až do konce. Může se i stát, že nakonec ustoupí buď díky tomu, že přijme přesvědčení druhé strany, anebo kvůli tomu, že pro své přesvědčení prostě nemá dost politické síly. Avšak ona disputace musí předcházet. Naopak potud, pokud stačí, aby na někoho bafla veřejnost a on se hned stáhne, pak jde o čirý populismus spojený s přikrčeným slabošstvím. Doporučoval bych: od takového člověka raději hodně daleko!
Zde stačilo, aby se pár lidí postavilo proti vládnímu záměru a vzápětí je všechno přehodnoceno. Přiznám se, že se nemohu ubránit obavě z toho, co by se stalo a co se možná již děje, když na premiéra zatlačí někdo daleko mocnější a silnější. Hned se podřídí. Představme si jen, že k nám někdo pošle tanky či jen zavře kohoutek plynovodu. A premiér se před ním skloní až k zemi.
Na tomto pozadí se vkrádá výklad takový, že když se nyní v Bruselu vzepřel coby jediný, pak v tom nebyla vůbec žádná statečnost (statečnost ve svém chování za celých svých dlouhých 47 roků života ostatně nepředvedl); nabízí se výklad jediný: někdo na něj ze zákulisí důrazně tlačil a on se prostě zase podřídil. Ostatně tak tomu bylo asi i s kauzami dalšími (Drobil, Kuba, Rampula).
Mám za to, že mít důvěru k takovém člověku nelze.
Ne že bych byl na jeho straně. Mám předně za to, že copyright se nemůže na věky věků dál předávat (pokládám za bizarní stav, když někdo ukradne třeba i hodně peněz a za pár roků se mu to promlčí, zatímco práva na vydávání knih, hudby či filmů se přenášejí ještě na potomky "do třetího i čtvrtého pokolení"), ovšem pokládám za vrcholně amorální to, že na tvůrcích parazitují různí zprostředkovatelé. Vyhrocenou podobou je případ zakladatele Creedence Clearwater Revival: John Fogerty byl vázán kontraktem tak, že nesměl bez placení zpívat na svých koncertech své vlastní písně (ale soudní spor nakonec vyhrál a tato práva mu byla vrácena). Výsměšně o tom:
http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/jan-payne.php?itemid=15473
Zde mi jde o něco jiného. Když má někdo silný názor podpořený důvody, předpokládá se, že za ním bude stát: v diskusi vznese argumenty a bude se bít až do konce. Může se i stát, že nakonec ustoupí buď díky tomu, že přijme přesvědčení druhé strany, anebo kvůli tomu, že pro své přesvědčení prostě nemá dost politické síly. Avšak ona disputace musí předcházet. Naopak potud, pokud stačí, aby na někoho bafla veřejnost a on se hned stáhne, pak jde o čirý populismus spojený s přikrčeným slabošstvím. Doporučoval bych: od takového člověka raději hodně daleko!
Zde stačilo, aby se pár lidí postavilo proti vládnímu záměru a vzápětí je všechno přehodnoceno. Přiznám se, že se nemohu ubránit obavě z toho, co by se stalo a co se možná již děje, když na premiéra zatlačí někdo daleko mocnější a silnější. Hned se podřídí. Představme si jen, že k nám někdo pošle tanky či jen zavře kohoutek plynovodu. A premiér se před ním skloní až k zemi.
Na tomto pozadí se vkrádá výklad takový, že když se nyní v Bruselu vzepřel coby jediný, pak v tom nebyla vůbec žádná statečnost (statečnost ve svém chování za celých svých dlouhých 47 roků života ostatně nepředvedl); nabízí se výklad jediný: někdo na něj ze zákulisí důrazně tlačil a on se prostě zase podřídil. Ostatně tak tomu bylo asi i s kauzami dalšími (Drobil, Kuba, Rampula).
Mám za to, že mít důvěru k takovém člověku nelze.