Bumerang - korupce začíná dopadat na hlavy pachatelů
Vzkaz proroka Ozeáše Václavu Klausovi: "zaseli vítr, sklidí bouři" (Oze 8:7)
Celá řada přísloví vyjadřuje zhruba totéž: "kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá"; "kdo čím zachází, tím také schází"; "jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá"; "tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne". Také evangelia zastávají směr podobný: "co nechcete, aby jiní činili vám, to vy nečiňte jim". A konečně je třeba v této souvislosti připomenout Immanuela Kanta a jeho kategorický imperativ: "jednej vždy tak, aby se maxima tvého jednání mohla stát principem všeobecného zákonodárství"
Náš pan president dává od samého začátku ostentativně najevo, že ho otázka korupce nezajímá, případně že u nás žádná korupce není či že není horší než jinde (když už se o ní vyjádří, vymezuje se hlavně proti bruselským úředníkům), přičemž tento svůj přístup opepřil spoustou vyjádření. Důsledky jeho působení na českou společnost jsou katastrofální a před námi stojí nyní úkol překonat kromě okupace nacisty a komunistické totality také devastaci kultury pod taktovkou Václava Klause a jeho poskoků.
Ovšem korupce má jednu základní vlastnost: nemá totiž žádné hranice. Je to povodeň pronikající každou skulinou do posledních koutů, je to požár zasahující a ničící i to, co hořlavé není. Před jejím zhoubným vlivem žádnou bariéru vybudovat nelze. A jednou dostihne i nás. Možná někdo zemře v důsledku zbabrané operace tím, kdo se dostal na lékařskou fakultu díky úplatku. Spadne most, poněvadž ho stavěl někdo, kdo zakázku získal díky úplatkům. Dojde k epidemii otrav metylalkoholem v důsledku toho, že se ponechal volný průchod černému trhu udržovanému díky úplatkům. Pokračovat takto dál by se dalo bez konce. Ve všech takových případech mohou být katastrofální důsledky pro nás samotné.
Avšak nyní došlo k ironickému uzavření smyčky: prorůstání korupce do státní správy nutně muselo postihnout i Pražský Hrad a potažmo ochranku působící v něm. Lze si jistě představit i u nás bodyguardy schopné zabránit útoku na hlavu státu či ho alespoň vzápětí zneškodnit (bezesporu by se tak dělo v USA, BRD či jinde). Nic takového se při nynějším útoku na presidenta nestalo. Z toho je třeba vyvodit jediný závěr: ochranka presidenta je odshora až dolů naprosto neschopná, přičemž to je důsledkem korupcí prolezlé společnosti.
Na Václava Klause tak dopadlo to, co sám přes dvacet roků sveřepě rozněcoval. Přežil to, ale tuto událost je třeba podkládat za poučení a poslední varování - měl by se obávat toho, že příště to může dopadnout špatně. Avšak řešením není vyházet z Hradu všechny strážce. Je třeba tnout zkažený strom u kořene a tím kořenem je korupce v celé české společnosti. Je něčeho takového Václav Klaus ještě vůbec schopen? Pochopí vůbec to, že boj s korupcí je klíčový?
Asi je to jedno. O Václav Klause již nejde - jde o nás o všechny. Když necháme korupci bujet, staneme se nakonec její obětí.
http://aktualne.centrum.cz/zahranici/evropa/clanek.phtml?id=741889
Celá řada přísloví vyjadřuje zhruba totéž: "kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá"; "kdo čím zachází, tím také schází"; "jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá"; "tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne". Také evangelia zastávají směr podobný: "co nechcete, aby jiní činili vám, to vy nečiňte jim". A konečně je třeba v této souvislosti připomenout Immanuela Kanta a jeho kategorický imperativ: "jednej vždy tak, aby se maxima tvého jednání mohla stát principem všeobecného zákonodárství"
Náš pan president dává od samého začátku ostentativně najevo, že ho otázka korupce nezajímá, případně že u nás žádná korupce není či že není horší než jinde (když už se o ní vyjádří, vymezuje se hlavně proti bruselským úředníkům), přičemž tento svůj přístup opepřil spoustou vyjádření. Důsledky jeho působení na českou společnost jsou katastrofální a před námi stojí nyní úkol překonat kromě okupace nacisty a komunistické totality také devastaci kultury pod taktovkou Václava Klause a jeho poskoků.
Ovšem korupce má jednu základní vlastnost: nemá totiž žádné hranice. Je to povodeň pronikající každou skulinou do posledních koutů, je to požár zasahující a ničící i to, co hořlavé není. Před jejím zhoubným vlivem žádnou bariéru vybudovat nelze. A jednou dostihne i nás. Možná někdo zemře v důsledku zbabrané operace tím, kdo se dostal na lékařskou fakultu díky úplatku. Spadne most, poněvadž ho stavěl někdo, kdo zakázku získal díky úplatkům. Dojde k epidemii otrav metylalkoholem v důsledku toho, že se ponechal volný průchod černému trhu udržovanému díky úplatkům. Pokračovat takto dál by se dalo bez konce. Ve všech takových případech mohou být katastrofální důsledky pro nás samotné.
Avšak nyní došlo k ironickému uzavření smyčky: prorůstání korupce do státní správy nutně muselo postihnout i Pražský Hrad a potažmo ochranku působící v něm. Lze si jistě představit i u nás bodyguardy schopné zabránit útoku na hlavu státu či ho alespoň vzápětí zneškodnit (bezesporu by se tak dělo v USA, BRD či jinde). Nic takového se při nynějším útoku na presidenta nestalo. Z toho je třeba vyvodit jediný závěr: ochranka presidenta je odshora až dolů naprosto neschopná, přičemž to je důsledkem korupcí prolezlé společnosti.
Na Václava Klause tak dopadlo to, co sám přes dvacet roků sveřepě rozněcoval. Přežil to, ale tuto událost je třeba podkládat za poučení a poslední varování - měl by se obávat toho, že příště to může dopadnout špatně. Avšak řešením není vyházet z Hradu všechny strážce. Je třeba tnout zkažený strom u kořene a tím kořenem je korupce v celé české společnosti. Je něčeho takového Václav Klaus ještě vůbec schopen? Pochopí vůbec to, že boj s korupcí je klíčový?
Asi je to jedno. O Václav Klause již nejde - jde o nás o všechny. Když necháme korupci bujet, staneme se nakonec její obětí.
http://aktualne.centrum.cz/zahranici/evropa/clanek.phtml?id=741889