V Praze i dalších velkých městech je bytová nouze a nájmy tak dost prudce rostou. Zdá se, že si s tím nikdo poradit neumí. Avšak řešení jsou a jsou i dost prostá.

Nechme airbnb stranou. Jeho regulace je úkolem radnic a ty se k požadavkům na kolaudaci prostor ke krátkodobým pronájmům již rozhoupaly. Vydat se pak cestou výstavby bytů a zjednodušení stavebních předpisů je kolovrátek opakovaný každou další vládou. Avšak i kdyby se to podařilo, protáhne se to na roky dopředu a řešení aktuální situace v tom tudíž není. Snahy povýtce komunistické spočívající v regulaci nájemního bydlení jsou pak cestou do pekel – jejich výsledek je nám důvěrně známý. Ceny nájmu u nás dlouho držel rádoby prorok kapitalismu Klaus nízko a výsledkem toho bylo chátrání bytového fondu až na dřeň.

Dá se nějaké východisko z té bídy najít? Nabízí se přímo udělat dvě poměrně drobné změny.

U nás zaměstnavatelé stále kladou důraz na docházku, dokonce až tak, že u vchodu umisťují píchačky (jdou s dobou a mají elektronickou povahu), přičemž jde jen o to, aby v práci pracovník prostě byl. To, že si vzápětí uvaří kafe a porozpráví s kolegy o tom, co doma, je již jedno. Leč ani po zbývající pracovní dobu tomu nebývá jinak. Z minulé doby jsme totiž převzali zvláštní ctnost flákat se a práci jen předstírat: předstíráme to, že pracujeme, a oni zase to, že nás platí. Klouzavou pracovní dobu zavedly firmy zatím spíš vzácně, přičemž pro mnohé je fixní čas obtížně snesitelný. Zatímco někteří by klidně mohli začínat i dřív, většina naopak ponocuje a vzpamatovat se k nějaké práci jim trvá dost dlouho.

Tyto trable se dají zvládnout v mnoha případech snadno. Stačily by dva poměrně jednoduché kroky.

První tkví v tom, co některé vlády (Holandsko) již udělaly: zavést právo každého zaměstnance pracovat z domova s tím, že potud, pokud proti tomu má zaměstnavatel výhrady, obrátí se na soud a ten zváží jeho argumenty pro nutnost do práce docházet. Zároveň má zaměstnavatel povinnost poskytnout zaměstnanci finanční příspěvek na topení a případně kancelářský stůl a židli. To je pravý opak toho, co se vyžaduje u nás, kde zvláštní zpozdilost stále vítězí.

Druhý tkví v tom, že různě daleko, ale převážně dost blízko od měst je spousta chat či chalup a jejich cena v současnosti dokonce klesá. Stačilo by poněkud změnit předpisy tak, aby se po daleko méně nákladných úpravách daly tyto stavby kolaudovat na obytné, přičemž stát by mohl tyto zákroky v případě trvalého bydlení po jistou dobu dokonce dotovat určitou částkou. Kromě jiných předností by tyto změny otevřely prostor k montáži mnoha voltaických panelů tak, jak to v panelácích není možné.

Spousta rodin s dětmi či pracujících důchodců se díky tomu ráda přestěhuje na venkov a zabije se tak několik much jednou ranou. Ve městech přibyde bytů a ty budou tudíž lacinější. Zoufale vyprázdněné vesnice se opět zabydlí. Uvolní se výpadovky díky tomu, že denní dojíždění nebude nutné. Zdravotní stav populace se pobýváním v přírodě pozvedne. Odlehčí se zátěži rozvodné sítě elektřiny tím, že přibyde těch, kteří budou mít vlastní zdroje. A lidem se pozvedne nálada též tím, že budou pracovat v rytmu sobě vlastním a nikoliv na povel.