V těchto dnech se v České republice rozhoduje o právní podobě svazků dvou osob stejného pohlaví. Rozdíly mezi registrovaným partnerstvím a manželství nejsou jen symbolické, ale i velmi praktické povahy. Vedle jistě podnětné diskuse o symbolice manželství je třeba se ptát, zda je ospravedlnitelné, aby stát jedné skupině lidí upíral to, co jiná má zaručeno. Rovnost před zákonem a právo na férové zacházení jsou základními lidskými právy. Lidská práva zase základem moderní demokracie, jejíž století na našem území v těchto dnech slavíme. Zastavme se nad třemi paradoxy, nad třemi věcmi, na které páry v registrovaném partnerství nyní nemohou dosáhnout.

1. Nemožnost společného jmění manželů
Je jasné, že ti co spolu žijí, spolu také hospodaří. Jak vědí rozvodoví právníci nejlépe: v dobrém i zlém. Ať tak či tak, není důvod proč by rozpad registrovaného partnerství měl mít jiné právní podmínky než rozpad manželství. V tomto ohledu, v ohledu hospodářském a materiálním, není žádný důvod, proč by mělo být s registrovanými páry stejného pohlaví zacházeno jinak. Včetně toho, že na manžela může při dědění připadnout větší podíl než na registrovaného partnera. Demokracie je založena na legitimitě nerovností, a tato nerovnost legitimní býti nemůže, a to i kdybychom přistoupili na symbolický argument, že stát má chránit manželství více než jiné svazky (což samo o sobě není bez problému).

2. Není nárok na vdovský a vdovecký důchod
Je jasné, že když tato situace nastane, je to těžká životní situace. Stát by především v takových chvílích měl být oporou a nikoliv překážkou. V čem jsou v tomto ohledu klasičtí manželé, a to i ti bezdětní, tak jiní? Nepřechází ani žádné dávky a podpory. Statisticky pravděpodobnější je, že tato situace nastane v důchodovém věku. Takže, když si uvědomíme, že stát a společnost především, mají zájem na tom, aby každý důstojně dožil své stáří, toto jde přesně proti tomu. Víme, že senioři jsou v naší zemi už beztak skupinou ohroženou materiální chudobou, tak tím spíše není důvod část z nich ještě více ohrozit.

3. Děti nemají nárok na sirotčí důchod po partnerovi svého biologického rodiče
Daniel Prokop ve výzkumech společnosti Median přesvědčivě ukázal, že materiální tíseň a s ní často spojená nedobrá atmosféra v domácnosti mají negativní dopad na výkon dětí ve škole. Jestli tedy chceme tvrdit, že každé dítě v naší zemi má šanci díky vzdělání zlepšit své životní šance, opět nezbude než si položit otázku, zda máme ignorovat fakt, že děti, které jsou vychovávány osobami stejného pohlaví (což není ilegální) se mohou v těžké situaci ztráty blízké osoby dostat ještě do materiálních problémů. Dodejme, že jsme v zemi, kde pro většinu populace péče o blízké, a to včetně nezletilých dětí, vytváří materiální rizika více než jinde (dáno především malými přijmy ze zaměstnání, které podpora nemá jak kompenzovat).

Výše zmíněné tři paradoxy ukazují na problém, který není v rovině symbolické. Je v rovině materiální a je správné se tázat, proč v tomto ohledu není rovnost. Současný stav je, že zákon zvyšuje rizika pro skupinu registrovaných párů a nijak toto nekompenzuje a ani nevysvětluje. I proto si myslím, že je třeba být fér a tento stav narovnat. Nejen symboly živi jsou lidé. I chlebem...