Vědí to akademici, vědí to investoři a chovají se podle toho i některé domácnosti. Bydlení je běh na dlouhou trať a zásadní strategická investice. Teď jen, aby to věděli i politici.

Bydlení se plánuje. Ano, je to tak. Dekády se tu za komunismu plánoválo centrálně a nereálně. A za pár let stejný počet dekád nekomunismu. Tam se zase politika bydlení smrskla na ad hoc rozhodnutí o tom zda a jak a komu prodat obecní byt.

Právě ad hoc nestrategické, často pod tlakem učiněné rozhodnutí je v sektoru bydlení téměř vždy špatné. Události minulého týdne v Praze a Brně ukazují, že taková rozhodnutí nás budou ještě nějakou dobu provázet.

A to přitom by se dalo říci, že konečně se bydlení dostalo do volebních kampaní. Stalo se i součástí celonárodní veřejné debaty. V komunálních volbách 2010 neviditelná, v roce 2014 nevídaná, dnes věc s velkou mírou viditelnosti. Přesto se ukázalo, že marketing nestačí a je třeba mít jasně promyšlené kroky.

Není možné během jednoho dne a v jednom odstavci říci, že uvažuji o zdanění majitelů bytů, které označím (na základě ještě neexistující metodiky) jako prázdné. V dalším odstavci pak otočit o uvažovat o daňových úlevách pro majitele bytů. Stalo se v Praze, která má s dostupností bydlení již nepřehlédnutelný problém.

Není možné, aby byl svévolně a neodborně (podivným provedením a aplikací jinak solidní metody CBA) blokován projekt sociálního bydlení s nyní nejasnou budoucností. Stalo se v Brně, kde nová koalice řekla, že terazky se bude evaluovat jinak.

Možná ano, možná ne, nějak bylo, nějak bude - to není politika hodna řešení základního lidského práva na důstojný život. Ten bez bydlení nelze vést.

Ukazuje se, že mnohé menší obce se už strategickému uvažování učí. A realizují první složitější rozhodnutí v oblasti bydlení.

Když se teď tak mediálně propírá kam radní cestují, možná by Praha a Brno mohly vyrazit do řady menších českých obcí podívat se, co se vlastně v oblasti podpory bydlení opravdu děje. Děje se, že se začíná uvažovat dlouhodobě. A to je dobře.