Tenhle článek není o tom, jestli je zdravé jíst maso. Je o tom, že se lidi z kanclu o polední pauze chodí nakrmit do vegetariánských podniků s vidinou jakéhosi těžko definovatelného „zdravého životního stylu“. Cože? Lehčí jídlo, které udělá dobře trávicímu systému? Blbost.

Shrnutí pro lenochy:
Snažím se vysvětlit, proč je úplně špatný hon za „pestrou“ stravou. A taky to, že to není jen chyba zákazníků příliš remixujících jednotlivé pokrmy, ale celé naší stravovací kultury. Nejspíš s tím opulentním stylem začaly v devadesátých letech Góvinda jídelny s přeplácanými tácy vše v jednom. Budete dál trpět blahobytem, nebo se sebou něco uděláte?

Protože potřebuji různorodost
Na začátku je neuvěřitelný civilizační mýtus o pestré stravě. Jistě, je dobré, když jíme pestrou stravu, to je ale myšleno dlouhodobě. Do jídelníčku je fajn zařazovat různé typy potravin a diverzifikovat tím zdroje energie. Ale to neznamená, že má vaše tělo má dostat VŠECHNY DRUHY SUROVIN V JEDNOM JÍDLE.

V reálu to totiž vypadá tak, že lidi vběhnou do jídelny, kde jsou desítky várnic s různým jídlem a do talíře/tácu/plastové misky si kydnou z každé trochu. Prostě klasický švédský stůl, ze kterého se tímhle způsobem na dovolené v Egyptě ládujete celý týden a je vám pak nádherně provinile špatně. Ale co to s vámi udělá, když takhle jíte celý rok?

Já asi vybuchnu
Váš trávicí systém není vybaven na to, zvládnout zpracovat všechny druhy potravy najednou. Představte si svůj žaludek jako chemickou laboratoř (pardon za příměr, můj otec byl potravinářský chemik), která musí chemicky rozštěpit suroviny na drobnější dílky a ty ještě drobnější, aby si z nich dokázalo vzít to, co potřebuje. Jenže co když do takovéto laborky pošlete najednou vzorek z každého kousku potraviny z celého supermarketu?

Chemické reakce bouří, stoupá teplota z vyvíjených chemických reakcí, laboratorní technici postupně ztrácí kontrolu, výsledné sloučeniny spolu nekontrolovatelně reagují, počet proměnných v chemické rovnici exponenciálně roste... Až dojde ke kolapsu, vaše břišní elektrárna je přetížená a vysílá bolestivé SOS signály do mozku. Personál pak raději celý pokus potichu zlikviduje do záchoda, protože z výsledné šlichty není takhle narychlo schopný zužitkovat kloudného nic.

A u masožravců je to snad jiné?
Třeba o Vánocích jsou na tom stejně. Bramborový salát „vylepšený“ spoustou ingrediencí je jasná poukázka na žlučníkový záchvat. Ale během zbytku roku jsou na tom kupodivu masožrouti z hlediska počtu surovin v jednom jídle lépe. Systém českých vegetariánských jídelen formou švédských stolů je u českých masařů téměř nepoužívaný. Viz dále.

Nejde dokonce ani o nenažranost v množství. Na rozdíl od polykání na dovolené většinou platíte za hmotnost, takže čím víc si naberete, tím i víc zaplatíte. Kdepak, tohle je nenažranost v počtu druhů, maskovaná za axiom pestrosti.

Ale já se držím zkrátka
Spočítejte si, kolik různých typů surovin vám obyčejně na talíři/tácu... skončí. Abych byl konkrétní, já třeba občas chodím do vegetariánské (Krišna-style) jídelny Ananta. Je to výborné jídlo, ale dostanete polévku z několika druhů zeleniny najednou, a ještě třeba luštěnin a/nebo brambor. Dál tam máte teplé vařené sabji, což je směs z mnoha druhů vařené zeleniny a často jsou v tom třeba ještě oříšky. Pak jakýsi studený „salát“, ve kterém jsou další druhy zelenin a luštěniny a sojové mléko nebo třeba i ovoce. Pak jako přílohu rýži. No a samozřejmě indickou chalvu, ve které je zase nějaké ovoce a plave to ve sladkém jogurtu. Tohle všechno je jeden pokrm. Co si myslíte, že s tím vaše chemická továrna udělá? Exploduje. Mě osobně je po takovém jídle (podotýkám vynikajícím!) nejméně půl dne špatně. Dělal jsem si průzkum a nejsem sám.

Ve srovnání s tím, když jdu do klasické levné jídelny vedle, dostanu maso, přílohu a čau. Když je u toho navíc ještě omáčka, pokládám to už za zbytečně těžké. Pro můj organismus to ale není nic oproti předchozímu sluníčkovému nářezu.

Pestrý marketingový nesmysl
Shrnuto a podtrženo: pestrost je dobrá věc jen z dlouhodobé perspektivy. Někteří výživoví odborníci (například Timothy Ferriss) jsou dokonce přesvědčeni, že je lepší opakovat několik stejných jídel stále dokola. Tělo si na tyto suroviny zvykne, a je schopno je využít. Divoká pestrost v každém jídle je marketingový nesmysl.




Ale Indové s tímhle jídlem nemají problém!
Indové ovšem nezplácají páté přes deváté v jednom menu. Objednávají si každý chod zvlášť. A zrovna v Indii, ze které tahle kuchyně MÍRNĚ vychází, jsem takhle bohatýrské jídlo nikdy neviděl (projel jsem polovinu Indie na motorce, tak trochu tuším). Naráz se jí mnohem méně druhů. A pokud jde speciálně o krišňáky, ti jí velké jídlo jen jednou denně. A pak se z toho až do druhého dne dávají dohromady. Takže otázka: za jak dlouho po obědě jíte vy?

Vždyť indická kuchyně je tak zdravá!
Možná voňavá a plná koření. A chudí lidé jsou tam opravdu štíhlí. Ale to proto, že (pardon) prostě nežerou. Ale viděli jste, jak vypadají bohatí Indové? Jsou to tučné bečky. Indická kuchyně je plná smažených tuků a cukrů. Což je najednou ďábelská kombinace. Navíc pokrmy, které u nás prodávají veškeré cizokrajně inspirované restaurace, jsou výrazně ošizeny o hlavní původní složku, a to je pálivost. Pořádně žhavé pálivé chutney by si totiž dal málokterý Čech. A přitom chilli a další pálivé věci pomáhají právě stravitelnosti. Jenže my si z toho děláme těžké indické knedlíky.

Ale bez masa je jídlo lehčí (stravitelnější)
Ano, teoreticky jistě, čistá zelenina je stravitelnější. Ale v praxi, když si dáváte zmíněné populární mixy tak není. Konkrétně: vařené ryby se v žaludku zpracovávají 1-2 hodiny, čerstvá zelenina 2-3, stejně jako některé druhy vařeného masa. Ale luštěniny 4-5 hodin. Při míchání různých typů jídel se navíc doby zpracování samozřejmě prodlužují.

Podívejme se pořádně, jak vypadá jídlo v populárním řetězci Dhaba Beas. V podstatě veškeré teplé jídlo (alespoň to, co má připomínat Indii) je na základu cibulky přesmažené na oleji. Já tomu říkám šlichta.

Třeba recept na klasický dhál je: smaženina na kokosovém oleji s cibulí, česnekem a zázvorem. Pak tam patří batáty, rajčata, hrách/čočka, špenát, kokosové mléko a různé koření. V Indii je to brané jako hlavní syté jídlo a docela oprávněně.

A jak jíme dhál u nás? Konzumujeme ho jako nějaký klasický lehký vývárek - jako starter PŘED HLAVNÍM jídlem. Jenže to je opět další smažená šlichta nebo několik druhů šlicht s něčím ještě hutnějším. Ani kilo klíčků vás před peklem refluxu nezachrání.


Tak já si k tomu dám aspoň zdravé ovocné smoothie
To je průšvih z jiného důvodu. Sacharidy jsou sice lehce stravitelné, ale vystřelí hladinu vašeho krevního cukru až někam do vesmíru. A vysoká hladina krevního cukru zastaví spalování tuků. Jenže to se samozřejmě zrovna ve chvíli, kdy se ládujete zdravou smaženinou nebo kokosovým sosíkem, nehodí ani trochu. Nejenom, že pijete čisté kalorie, ale vaše tělo čeká perný den.

Takže co s tím vším?
Recept je snadný - vrátit se k jednoduchosti a dokázat si dát třeba jen sabji a přílohu. Ideální by bylo ještě vyžadovat čerstvou chilli papričku. A i u těch krišňáků si můžete říct, ať vám dají jen jednu věc, ale pořádně.

Jednou z příčin bolestí břicha mohou být mimochodem i luštěniny na těžkých omáčkách, jejichž odpadní plyny nemají při sedavé práci kam uniknout. Kdejaký bledý zkroucený kancelářský člověk často viditelně trpí, ale z pohodlnosti to raději svede na lepek. Přitom tohle musíte rozhýbat. Vyběhněte si několikrát za den do jiného patra, ať se uvolníte. Tělo vyřeší všechny problémy.