Konec volebního období přináší prostor pro bilancování. Premiér se vydá na cestu po jednotlivých ministerstvech, kde se navzájem ujistí o svých úspěších. Opozice vystoupí s několika "seznamy zla," které vláda za 4 roky napáchala. A pak je tady Andrej Babiš.

Ten vydal v minulém týdnu svou osobní bilanci toho, jak si vedl ve funkci ministra financí. Toto svěží PR dílo tak trochu zapadlo v souvislosti s jednáním Sněmovny o vydání poslanců Faltýnka a Babiše." Byla by ovšem škoda se alespoň krátce tomuto ojedinělému počinu nevěnovat.

Nebudu vás napínat - krátká verze je, že si pan Babiš vedl skvěle. Dlouhá verze je stejná, jen je rozepsána na celých 39 stran. Pokud se ale podíváme na tuto bilanci poněkud kritičtěji (nesporné úspěchy pana ministra pro tentokrát vynechám), zjistíme, že ne všechny oslavné ódy až tak sedí.

Procházet celou publikaci bod po bodu by však znamenalo výstup v délce středně velké encyklopedie. Spíše telegraficky zmíním některé evergreeny, se kterými jsme již s Demagog.cz měli tu čest. Jde například o

● Kreativní výpočet zvýšení výběru daní,
● Jedinečnost v prosazení legislativního návrhu v EU (který ovšem nebyl dosud prosazen a aplikován),
● Zavádění daňové kobry (jenž byla zaváděna již před nástupem pana Babiše do funce ministra)
● Citát Eurostatu (k nalezení na 1. straně popisované publikaci) o skvělé kondici ČR, jenž je ve skutečnosti názvem tiskové zprávy Ministerstva finanací.

Osobně mě jako velkého fanouška jednání Poslanecké sněmovny zaujala část, ve které pan Babiš popisuje svou legislativní potenci (str. 5). Zjednodušeně to, kolik zákonů v Poslanecké sněmovně navrhl a prosadil. Lídr hnutí ANO uvádí, že byl ze všech poslanců nejvíc aktivní, tj navrhl nejvíc zákonů (celkem 118). Jako ministr financí byl také v této činnosti mezi svými vládními kolegy také vítězem.

A má pravdu. Až na drobnosti, jako když píše o tom, že jako ministr předložil 84 návrhů zákonů a ve skutečnosti to bylo zákonů 80. Opomenul totiž, že nevládl ode dne voleb, ale byl zde ještě na stejném postu Jan Fischer. Ten působil jako ministr financí od říjnových voleb 2013 až do konce ledna 2014.

Stejně tak ač pan Babiš tvrdí, že předložil čtyři návrhy zákona o státním rozpočtu, tak ve skutečnosti to byly návrhy tři. Ten čtvrtý se aktuálně teprve připravuje. Snad si ministr financí Pilný při představě domněle hotové práce nehodil takříkajíc nohy na stůl.

Pokud pan Babiš dále upozorňuje na fakt, že ministerstvo financí bylo pod jeho vedením nejaktivnějším úřadem mezi ministerstvy, co se předložené legislativy týče, má opět pravdu. Pouze pro kontext dodejme, že když jsme před zhruba 2 lety zjišťovali, nakolik je to unikátní, zjistili jsme, že Miroslav Kalousek, velká položka ve wordcloudu lídra hnutí ANO, na tom byl procentuálně jako ministr financí vlastně plus minus stejně.

Co mi přijde svým způsobem zarážející, je to, že pan Babiš, ač sebe sám nejednou deklaroval jako pravicově orientovaného, má potřebu se chlubit právě tím, že je osobou s nejvíce předloženými návrhy zákonů. Ve své bilanci pak konkrétně pan Babiš uvádí:

“Pořád se mě někdo ptá, co jsem dělal ve sněmovně, to jste si asi všimli. Tak jsem se kouknul a… něco jsem skutečně dělal. Předložil jsem celkem za volební období 118 návrhů zákonů. Nebudete tomu věřit, je to nejvíc ze všech členů parlamentu.”

Vedle toho v nedávné době poměrně vzbudila ohlas jedna kniha, která v sobě nese pro danou věc poměrně zajímavý argument. Posuďte sami:

„Vzpomněl jsem si na skvělou myšlenku.

“Jediná půda, z níž mohou vyrůst dlouhodobé cíle i stoprocentní přičinlivost občanů, je právní jistota. Právní jistota znamená více, než dobře fungující soudnictví – znamená trvalost právního stavu. Tato jistota začíná u tvorby zákonů, v jejich zpracování, v jejich počtu a jejich trvalosti a obecnosti. Čím více zákonů, tím méně právního pořádku a jistoty. Čím větší rychlost ve výrobě zákonů, tím kratší trvání a tím větší chaos.“

Tak začíná Jan Antonín Baťa v roce 1937 svou kapitolu o právu. Jako by to psal dneska.“

Tipnete si autora? Je jím Andrej Babiš s jeho spisem „O čem sním, když náhodou spím“ (část Lepší zákony). Člověku probleskne hlavou stín pochyb o účelovosti jednoho či druhého tvrzení. Nebo myšlenka, zda se sen nestřetl s realitou.