O novičoku již psali jiní a lépe. Já jsem se spíše podíval na něco, čemu se již dá říci “styl práce” Miloše Zemana. Dle všeho totiž ani dlouhodobá tendence ke zveřejňování informací zpravodajského charakteru Zemana nijak politicky neohrožuje. A to přesto, že se některá tvrzení ukázala jako zcela nepodložená.

Prezident Zeman ve svém čtvrtečním pořadu na TV Barrandov pohovořil (jak sám uvedl) o zprávách tajných služeb a jejich obsahu ve věci novičoku. Všichni jistě četli. Ponechme stranou, že mluvil o “Vojenském obranném zpravodajství”, které 13 let nefunguje (správně je Vojenské zpravodajství), že ve své řeči přeskakoval od značky A230 a A234 k A340 a také nepravdivé prohlášení, že ze zpráv v režimu “vyhrazené” lze veřejně citovat.

Tyhle faktory a řadu dalších okolností popsali již včera zevrubně jiní a lépe. Já jsem se spíše podíval na něco, čemu se již dá říci “styl práce” Miloše Zemana. Dle všeho totiž ani dlouhodobá tendence ke zveřejňování informací zpravodajského charakteru Zemana nijak politicky neohrožuje. A to přesto, že se některá tvrzení ukázala jako zcela nepodložená. Přeji příjemné čtení.

Podezřelý z Maghrebu

Loni v lednu Miloš Zeman v rozhovoru pro Český rozhlas PLUS uvedl, že se po České republice pohybuje člověk podezřelý z napojení na islámské teroristy. „Podívejte se, já jsem zrovna teď přečetl čtyři šifry. Podle jedné se na našem území potlouká jistý člověk z Maghrebu, nesmím uvést jeho jméno, který je důvodně podezřelý ze spolupráce s teroristickými islámskými organizacemi,“ řekl doslova

Tuto informaci nepotvrdil kromě Miloše Zemana nikdo. Ani předseda vlády, ministr vnitra či ředitelé zpravodajských služeb. Politické špičky se naopak s odvoláním na informace zpravodajských služeb jaly veřejnost spíše uklidňovat. Den po Zemanově rozhovoru s Českým rozhlasem vydali premiér Sobotka a ministr vnitra Chovanec prohlášení, že po jednání s bezpečnostními složkami státu mohou vyvrátit, že by občanům České republiky hrozilo nebezpečí.



Mluvčí BIS Jan Šubert odmítl Zemanovo tvrzení komentovat. “Děláme maximum, abychom měli možná rizika pod kontrolou. V tuto chvíli nemáme informace o nějakém okamžitém bezprostředním nebezpečí," řekl Šubert.

Pochopitelně nevíme, zda se prezidentem popisovaný člověk pohyboval po České republice, tato informace je neveřejná. A má taková být. Nejde navíc o zcela unikátní případ. Zálibu v "odhalování" zpravodajských informací, které se později ukázaly nepravdivé nebo se nikdy nepotvrdily, našel Zeman již mnohem dříve.

"Kufříky"

Předně šlo o dva případy tzv. Zemanových kufříků v letech 1996 a 1998. V prvním z nich přišel Zeman jako opoziční politik s tvrzením, že ministr vnitra Ruml a BIS plánují změnit Českou republiku v policejní stát. To měla dokládat řada dokumentů, které se později ukázaly být podvrhem, jenž se k Zemanovi dostal od pochybné osoby recidivisty, který se vydával za agenta BIS. Jindřich Šídlo v Respektu (č. 20/1998) celou kauzu popisuje:

"Je známo, že v roce 1996 dostal Zeman takových "papírů" rovnou celý štos. Šéf ČSSD si je letmo přečetl a hned do televizních kamer oznámil, že má důkazy o snaze vnitra a BIS zavést v Česku policejní stát. Když ovšem později předložil svůj kufřík prezidentu Havlovi, vyšla najevo mnohem méně dramatická skutečnost: Zeman v touze zdeptat nenáviděného protivníka naletěl podvodníkům a psychopatům. Připomeňme si, co vlastně legendární kufřík obsahoval. Především šlo o 25 stran dodaných Zemanovým bezpečnostním poradcem (a propuštěným ředitelem Rumlovy inspekce) Mikulášem Tominem, který je údajně dostal od jakéhosi Miloše Demétera. Část této složky popisuje stylem brakových špionážních románů, jak Demétera (mimochodem osobu s velmi temnou minulostí, osmnáctkrát trestaného recidivistu) sledují agenti BIS; účel sledování ovšem není jasný. Další část je průhledná provokace, snažící se "dokazovat" údajnou spolupráci členů ČSSD s BIS a bývalou StB. Zbývajících devatenáct "Tominových stran" tvoří banální přehled Tominových aktivit, který je bez úspěchu vydáván za "část agenturního spisu BIS". Kromě toho kufřík obsahoval několik pravých a tajných, nicméně žádnou nezákonnost neprokazujících dokumentů BIS a policie (…) Poté, co se kufřík ukázal jako prázdná bublina, Zeman otočil a začal ho vydávat za "řízenou provokaci" proti své straně."

Druhý Zemanův „kufřík“ Zemana se odehrál v roce 1998, kdy předseda ČSSD přišel s obviněním z chystaného útoku tajných služeb na sociální demokracii a ODS. Tento krok měl být inspirován zahraničím, nikdy se však nepotvrdil a Zeman se jej znovu pokoušel přetavit v konspiraci. Kauzu opět popisuje Šídlo na stránkách Respektu (stejné vydání).

"Další pučistickou bombu předal Zeman novinářům v pondělí. Hlavním argumentem pro všeobecné spiknutí se mu tentokrát stala listina, kterou prý 4. září 1997 poslal tehdejší ministr vnitra Jan Ruml šéfovi civilní rozvědky Oldřichu Černému. Ruml ve svém údajném dopise žádá, aby Černého lidé věnovali "maximální možné síly a prostředky" k získání informací o tom, jak by členské státy NATO reagovaly na "očekávané vnitropolitické události v ČR": na abdikaci premiéra Klause, odstavení vedoucích parlamentních funkcionářů (včetně Zemana) po "intenzivní mediální diskreditaci", změnu ústavy, předčasné volby a "očistu" politické scény od extremistů. Že je "dokument" nepříliš přesvědčivým falzem, lze rozpoznat na první pohled (…) zařadil Zeman rychle zpátečku. Už den po své mimořádné tiskovce, kde tvrdil, že "nemáme důvod nevěřit, že jde o pravé dokumenty", připustil, že jde přece jen asi o falza, je prý ale třeba vyšetřit, "komu slouží"."

"Pražská stopa"

Snad neznámější podobný případ (do dnešních dnů, kdy se pan prezident stal hvězdou ruských sdělovacích prostředků) se odehrál v roce 2001. Miloš Zeman jako český premiér během návštěvy Spojených států uvedl v CNN, že terorista Muhammad Atta, který byl zapojen do útoků 9/11, plánoval bombový útok v Praze na sídlo Rádia Svobodná Evropa. Jak asi nemusím dodávat, šlo o informaci nepravdivou.




Zdroj obrázků: 168 hodin. 15. ledna 2017. Česká televize.

Atta podle dostupných informací navštívil Českou republiku dvakrát, v letech 2000 a 2001. Při těchto návštěvách se podle Zemana měl sejít s iráckým diplomatem. To, že Atta ČR navštívil potvrdil také tehdejší prezident Václav Havel. Havel také uvedl s odkazem na informace tajných služeb, že hrozby proti Rádiu Svobodná Evropa se objevily, ale bylo to o dva nebo tři roky dříve, než se Atta měl setkat s iráckým diplomatem. Zemanovy informace o tomto setkání se nakonec ukázaly jako nepravdivé.

Spíše už epizodní moment pak premiér Zeman zaznamenal ještě v listopadu 2001. Zeman tehdy předčasně zveřejnil informace o žádosti Američanů, aby Češi do protiteroristických akcí vyslali libereckou rotu chemické ochrany. Z toho nebylo podle zpráv médií nadšené NATO, ani Pentagon. Informace totiž byly zveřejněny ještě dříve, než je měli samotní vojáci. Kritizováno bylo také to, že nepřítel díky Zemanově ukvapenosti dopředu dobře věděl, na co se připravit.

Pokud bychom to měli celý tento skromný výčet nějak shrnout - Miloš Zeman skutečně v různých funkcích přicházel s více či méně nafouknutými tvrzeními, která se týkala bezpečnosti nebo zpravodajských informací. V nejednom případě se spálil, když zveřejňoval nepravdivé údaje.

Jeho aktuální vystoupení v TV Barrandov je ovšem odlišné v tom, že cíleně vypustil informace od tajných služeb, které podléhají (byť nejnižší) formě utajení. Předtím jako prezident tyto služby v této věci zaúkoloval - byť s vědomím vlády je k tomu oprávněn, stalo se tak opět veřejně. Celá tahle fascinující epizoda s českým novičokem, která reálně posloužila propagandistické mašinérii Ruské federace v souboji s naším spojencem Velkou Británií (za což nám jistě Britové budou velmi vděční), je jen další z řady eskapád Miloše Zemana. Politika, jehož stylem práce prostě takové bombastické momenty jsou a nemělo by to nikoho překvapovat.


Text byl ve zkrácené podobě psán pro Demagog.cz v lednu 2017, nyní jsem jej doplnil o nové informace. Na původním textu se podílely také Kristýna Vojáčková a Aneta Zachová.