Selfie s Jožkou Kubíkem
Kuželov, selfie s věhlasným primášem Jožkou Kubíkem. Tedy s jeho bustou od Zdeňka Němečka, jemuž je věnována tato vzpomínka.
Sochař Zdeněk Němeček byl otcem mojí spolužačky Zuzany. Zpravidla dělal sochy sportovců, které pak zdobily prostranství před zimními stadióny. Když jsem hákoval coby mechanik v libeňském autobusovém depu, zastavil jsem se párkrát u něj v ateliéru na Libeňském ostrově, abych se kulturně i lidsky povznesl. Věděl, že mě sport nezajímá, jeho ovšem kromě sportu zajímala i muzika. Jednou hned pospíchal, aby se pochlubil, a vedl mě k rozdělané bustě. Byl vyznavačem moravského folkloru a tak jsem hned poznal, že jde o nedávno zemřelého primáše Jožku Kubíka.
"Člověče, práce nad hlavu, ale tak mě to popadlo, že tomu chlapíkovi udělám bustu. Poprvé po moc letech dělám něco, na co nemám objednávku a vlastně ani nevím, jestli to někdo bude chtít. A jestli se to bude smět někam dát. Spíš asi ne. Ale jednou určitě jo. Protože to byl génius. - Podívej na tu ruku: ten chlap dělal v kamenolomu, celý život těžkou práci. To je tlapa, co?" A opravdu: precizně vymodelované housle, a na jejich hmatníku tlapa jak hrom.
"Už dlouho mě nic tak nebavilo!" Na důkaz svých slov uždíbnul kousíček z hroudy mokré hlíny, v dlaních z něj uválel kuličku, přilípnul ji na hřbet té obrovské ruky a hned ji pěstí rozplácnul. Stejný gryf, jakým nastavoval lýtka fotbalistů a bicepsy vzpěračů. "Mimochodem, myslím, že o bude první socha Cigána, co u nás kdy kdo udělal, ne?" - Asi ano. Nikdy jsem mu nechválil nic tak upřímně a nadšeně, jako tohoto Jožku Kubíka.
Osobní život sochaře Zdeňka Němečka se ovšem nevyvíjel nijak zvlášť šťastně. Dcera Zuzana, moc hodná a talentovaná malířka, zemřela na leukémii, když jí bylo sotva dvacet let. Ani ze sametového převratu se Zdeněk neradoval dlouho: mrzely ho kompromisy, které dělal s režimem, aby mohl pracovat a aby mohl tu a tam kamarádům pomoci k zakázce. Upadl do vleklé deprese a jednou, když jej chvíli nikdo z rodiny nehlídal, si vzal život.
Zůstali tu po něm dva vynikající výtvarníci: manželka Kornelie Němečková a syn Jan, zakladatel studia Olgoj Chorchoj. - R.I.P.
PS
Zdeněk a Kornelie Němečkovi jsou autory i této prolézačky se skluzavkou z roku asi 1962, která přes tři desítky let bývala ve Stromovce, než skončila v soukromé sbírce.
http://www.vetrelciavolavky.cz/sochy/prolezacka-sputnik
Na internetu toho o Zdeňku Němečkovi moc není; samostatné heslo ve wikipedii nemá. Docela výstižný článek z pera Vladimíra Czumalo je zde
https://czumalo.wordpress.com/2013/03/03/sochar-zdenek-nemecek/
Sochař Zdeněk Němeček byl otcem mojí spolužačky Zuzany. Zpravidla dělal sochy sportovců, které pak zdobily prostranství před zimními stadióny. Když jsem hákoval coby mechanik v libeňském autobusovém depu, zastavil jsem se párkrát u něj v ateliéru na Libeňském ostrově, abych se kulturně i lidsky povznesl. Věděl, že mě sport nezajímá, jeho ovšem kromě sportu zajímala i muzika. Jednou hned pospíchal, aby se pochlubil, a vedl mě k rozdělané bustě. Byl vyznavačem moravského folkloru a tak jsem hned poznal, že jde o nedávno zemřelého primáše Jožku Kubíka.
"Člověče, práce nad hlavu, ale tak mě to popadlo, že tomu chlapíkovi udělám bustu. Poprvé po moc letech dělám něco, na co nemám objednávku a vlastně ani nevím, jestli to někdo bude chtít. A jestli se to bude smět někam dát. Spíš asi ne. Ale jednou určitě jo. Protože to byl génius. - Podívej na tu ruku: ten chlap dělal v kamenolomu, celý život těžkou práci. To je tlapa, co?" A opravdu: precizně vymodelované housle, a na jejich hmatníku tlapa jak hrom.
"Už dlouho mě nic tak nebavilo!" Na důkaz svých slov uždíbnul kousíček z hroudy mokré hlíny, v dlaních z něj uválel kuličku, přilípnul ji na hřbet té obrovské ruky a hned ji pěstí rozplácnul. Stejný gryf, jakým nastavoval lýtka fotbalistů a bicepsy vzpěračů. "Mimochodem, myslím, že o bude první socha Cigána, co u nás kdy kdo udělal, ne?" - Asi ano. Nikdy jsem mu nechválil nic tak upřímně a nadšeně, jako tohoto Jožku Kubíka.
Osobní život sochaře Zdeňka Němečka se ovšem nevyvíjel nijak zvlášť šťastně. Dcera Zuzana, moc hodná a talentovaná malířka, zemřela na leukémii, když jí bylo sotva dvacet let. Ani ze sametového převratu se Zdeněk neradoval dlouho: mrzely ho kompromisy, které dělal s režimem, aby mohl pracovat a aby mohl tu a tam kamarádům pomoci k zakázce. Upadl do vleklé deprese a jednou, když jej chvíli nikdo z rodiny nehlídal, si vzal život.
Zůstali tu po něm dva vynikající výtvarníci: manželka Kornelie Němečková a syn Jan, zakladatel studia Olgoj Chorchoj. - R.I.P.
PS
Zdeněk a Kornelie Němečkovi jsou autory i této prolézačky se skluzavkou z roku asi 1962, která přes tři desítky let bývala ve Stromovce, než skončila v soukromé sbírce.
http://www.vetrelciavolavky.cz/sochy/prolezacka-sputnik
Na internetu toho o Zdeňku Němečkovi moc není; samostatné heslo ve wikipedii nemá. Docela výstižný článek z pera Vladimíra Czumalo je zde
https://czumalo.wordpress.com/2013/03/03/sochar-zdenek-nemecek/