Pavel Blažek strávil pět hodin v hospodě s "tím Nejedlým". Mrzí mě to, ale nepobuřuje. Už dřív mi došlo, že politici jsou jako jedna parta.

Jako tým lidí z jedné firmy. Tráví hodně času společně ve stejných budovách. Mají podobné starosti, stejný způsob života. Zákonitě i podobný přístup k realitě. K penězům, k lidem, ke všemu. Představa, že Petr Fiala na chodbě nepozdraví Babiše či že by se na něj neměl usmát, je naivní. Nekontroverzně to líčí Karel Schwarzenberg, když mluví o svém vztahu k Miloši Zemanovi; nekontroverzní je to proto, že oba už jsou v důchodu.
(No, dobrá: Nejedlý sice není politik, ale proruský šíbr, kterého vyšetřuje BIS, ale je součástí zdejšího politického provozu a deset let nám dělal do prezidenta.)
Můj dobrý přítel z Brna se s Pavlem Blažkem zná a říká, že je to moc fajn chlap: vzdělaný, vtipný, s nadhledem. I tak ovšem dovedu pochopit, že Pavel Blažek si bude líp rozumět s Nejedlým, než by si rozuměl se mnou.
Zrovna se mi namanul citát, který kopíruju ze vzpomínání na Jiřího Černého:
"Názor, že umělec, který dělá skvělé věci, musí být také charakterově skvělý, je naprosto mimózní - přesto se s ním ještě občas setkávám a to i u publicistů. Jiří Černý zastával ten postoj, že nelze zaplétat umělcovy charakterové a s tím související další vlastnosti do uměleckého projevu tvůrce. Je třeba přijímat pouze jeho dílo. A když to řeknu zcela na rovinu - mnoho umělců je z morálního hlediska nepřijatelná smečka kreténů."
A podobné to je s politiky. K tomu je dobře uvědomit si, že jednou ze součástí kvalifikace politika je schopnost získat a udržet moc. Dovednost, kterou jen málokdo z nás bude považovat za krásnou. A vlastně ani nevíme, co všechno k ní je potřeba. Konec rozjímání.