Vláda vedená premiérem Nečasem se po dvou letech činnosti sebezhodnotila a pochválila se (viz www.vlada.cz ze 13.7.2012 ). Jak ji hodnotí v průzkumech občané vláda nevnímá. Čtyři pětiny národa ji nechválí. Pochvalně si vláda hodnotí i svoje působení ve zdravotnictví, dokonce ve čtrnácti vyjmenovaných bodech. Občany, pacienty ani zdravotníky, nadšené ze zdravotního reformování této vlády, však nepotkávám.

V medicíně existuje termín „náhled choroby“, tedy jak pacient svou chorobu sám vnímá a nakolik hodlá při léčbě spolupracovat. Občas se totiž stane, že  nemocný ani po důkladném objektivním vyšetření a vysvětlení diagnózy náhled choroby nemá. Prokazatelné skutečnosti si odmítá, nechce či neumí připustit a tvrdí, že je zdráv, byť výsledky vyšetření i jeho potíže jasně svědčí o nemoci. Někdy je absence náhledu nemoci mentálním nedostatkem, často je to jen obranná reakce, únik z reality a někdy to dokonce může vypadat jako chování statečné. Dokud dotyčný chorý nepadne, je prý zdráv. 
 
Kdyby šlo o pouhé degenerativní onemocnění či rakovinu, utrpí nedostatkem náhledu své nemoci pouze pacient. Jde-li však zjevně o chorobu šířenou ve veřejném prostoru, tedy infekční, jsme aktivitou a neléčením takového nemocného nadále ohroženi všichni. Násilně izolovat nebo nařídit ochrannou léčbu je sice účinné, ale prý jaksi nedemokratické. Demokraticky bude tedy infekce dále udržována a roznášena než nemocný jednou padne a s ním zbytečně  i mnozí jiní.
 
Jedním ze čtrnácti úspěchů, kterým se dvouletá vláda ve zdravotnictví chlubí, je pokrok v ochraně veřejného zdraví. To přesto, že asi jako jediná z rozvinutých zemí vůbec nemáme zpracovánu koncepci hygienické služby a léta se improvizuje či mlží. Na usnesení Senátu, který vyzval ministra koncepci urychleně předložit, pan ministr zdravotnictví od ledna ani nereagoval. Asi že Senát nerozpoznává jako instituci hodnou svého reformního zřetele.  Nemáme ovšem přístup ani k  hlavnímu hygienikovi státu, neboť od jara dlí na neplaceném volnu, že je pro cosi vyšetřován. A tak už na úrovni expertů na ministerstvu zdravotnictví, a tím pádem i ve vládě, chybí jasný náhled na choroby společensky nebezpečné, ty přirozeně infekční i ty, které vláda zbytečně sama ve společnosti šíří.  To bude asi onen důvod, proč ani diagnózu své vážné chronické choroby vláda nevnímá a bude si chválit své chatrné zdraví až do smutného konce. Je na nás všech, abychom se podle toho zachovali a udrželi opatrný odstup od samolibě pokašlávajících horečnatých vládních činitelů, odmítajících léčení a dále spoluobčany ohrožujících. Jen tak za dané situace snížíme nemalé riziko současného vládnutí pro veřejné i pro naše osobní zdraví.