Ještě se nedořešily vnucované nadstandardy pro některé, ani nakoupení nadstandardního lékaře pacientem a už zde máme plíživý nástup podstandardů pro mnohé, včetně dosud nenarozené. Ne že by někdo k podstandardní práci odborně nutil lékaře, ale přehodí se na ně odpovědnost za financování péče, zejména na ty v první linii.

Limity na péči, včetně objemu laboratorních a specializovaných vyšetření, se jim hodí na krk tak utaženě, aby onu nepopulární filtraci zbytného provedli oni. Případně, aby se nějak vyrovnali také s tím, když nezbude na všechna vyšetření nezbytná, byť rozumně indikovaná. Je to příkladná ukázka politiky našich, celkem čím dál víc zbytných pojišťoven jak řešit plánované redukce a nevysvětlovat pojištěncům, že dostanou méně, nepřiplatí-li více i na to, co bývalo dříve standardem. Jinak, že totiž obdrží podstandard, čili méně než dříve, což se ale nemá říkat a kdo to říká není kamarád.

Objevují se zprávy i obavy, že v důsledku změn pravidel, kdy laboratorní vyšetření půjdou z nákladů praktiků a ti si pro své nemocné laboratorní vyšetření nakoupí, mohou lékaři s vyšetřeními nepřiměřeně šetřit. Třeba také na těhotných a dosud nenarozených, neboť nový systém plateb prý právě gynekology motivuje, aby neutráceli například za drahá vyšetření genetických vad dítěte. Sto tisíc rodiček ročně znamená přes dvě stě tisíc bytostí a to není málo osudů, o které lze mít starost nejen mezi příbuznými.

Než dospějeme k době normální, kdy pojišťovny vysvětlují rozsah svých pojištění svým pojištěncům samy bez zneužívání a delegování lékařů, je třeba si zopakovat i leccos z medicíny. Třeba že existují těhotenství fyziologická, riziková a patologická. Lékaři jsou vzděláváni mnoho let k tomu, aby to uměli odlišit, diagnostikovat a zdravotní problémy i s předstihem řešit. Pakliže to někteří neumějí, je třeba je označit a vyhodit. Pakliže to sice umějí, ale konají proti pravidlům medicíny a v rozporu s potřebami nemocných či klientů, je třeba je popotahovat, případně zavřít. Nicméně drtivá většina lékařů je zodpovědná, solidní a koná v zájmu svých pacientů či klientů, nezřídka i nad rámec svých povinnosti. Takto jednoduché to umí být za normálních okolností.

Za nynějších méně normálních českých okolností, kdy ministersko-pojišťovenský průmyslově-účetní komplex tlačí jednu skupinu lékařů proti druhé, lékaře proti občanům a část ohebnějších lékařů i k nesolidnostem, musí být ve zvýšeném střehu zdaleka nejen opozice, ale i lékaři a zejména pak sami občané. Aby se jim dostalo čeho má a pokud není jasné, nač mají nárok, aby se to řádně vyjasnilo. Mlha přede mnou, mlha za mnou zní totiž jako v pohádce nyní heslo ministersko-pojišťovenského průmyslově-účtařského komplexu. Žádné slůvko není v tomto označení zbytečně, ještě možná chybí dodat komplexu reformního či spíše už poreformního. Ten nás už donutil skončit s rozvojem, bude problém i s udržením standardu, a do toho je mlženo nabídkou nadstandardů. Už jsme bývali v metodách řízení zdravotnictví dále a jednou to budeme muset dohnat. Čím dříve, tím lépe.