Už před rokem senátoři upozorňovali, že mnohé části reformních zdravotních zákonů jsou vadné, neprospěšné, nereálné k naplňování a pro život nekonzumovatelné. Že nejsou porodem nového, nýbrž potratem neživotaschopného.

Proto také podporu Senátu většina zdravotních zákonů nezískala. Stále labilnější koaliční většina je však ve Sněmovně následně opět protlačila, neboť hlouposti, chyby a nekonzumovatelnost nových norem neshledala překážkami pro reformační novotvorbu. Takže nezbude než počkat až na reformu reformy nebo spíše na rekonstrukci do vůbec použitelné formy.
 
Před rokem pan ministr Heger sliboval, že nadstandardy stanoví experti odborných společností. Z lékařské praxe vím, že se k tomu nemají, mít nemohou ani mít nebudou. V létě náměstek ministra pan Nosek statečně v novinách sliboval, že do konce roku bude nadstandardů sedmdesát, což umožní další připlácení i připojišťování  a do vlasti se tak dostaví pokrok. Nýčko, v čase adventním, už i sám pan ministr Heger tuší, že pokrok pomocí nadstandardů se konat nebude. Naštěstí pro občany. Ostatně nadstandardního připlácení máme dost a bude narůstat, i když moc nevíme, čemu a komu tím vlastně prospíváme.

Po dvou letech parlamentních debat, mediálních výkřiků a zejména nekomunikace o všem zásadním pro stabilizaci zdravotního systému opozičně navrhuji už neplýtvat opoziční energií. Tak jako i další nereálné reformní hlouposti, které nic nereformují, pouze chod zdravotního systému komplikují a zaplevelují, se musí i koncept nadstandardů historicky znemožnit a pohřbít sám. Chce to bohužel ještě trpělivost a sílu nesmysl přežít.