Intelektuální levice útočí

17. 08. 2010 | 10:16
Přečteno 18905 krát
Můžeme faktický problém "depolitizace rozumu" řešit tak, že budeme demontovat demokracii?

Koupil jsem si knihu Kritika depolitizovaného rozumu (V. Bělohradský a kol.) obsahující, jak jsem zjistil, příspěvky našich radikálně levicových intelektuálů. Koupil jsem si ji v dobré víře, že je o tom, co říká její název. Ke svému překvapení jsem zjistil, že ten název je jenom krycí, že ve skutečnosti v ní vůbec nejde o poukazování na to, že některá společenská rozhodnutí jsou svou podstatou politická a nelze je delegovat na nějaké odborníky, ale naopak o problematizování společenského prostoru, ve kterém je taková politizace možná, totiž prostoru demokratické společnosti. Co kniha doopravdy přináší, je snaha prosadit jeden druh politických názorů tím způsobem, že se navodí atmosféra boje a v tom boji se pak už dají protichůdné názory tlouci po hlavě. Podrobněji jsem knihu rozebral v textu, který jsem publikoval v časopise Aluze; tady chci zůstat jenom u obecnějších úvah.

Vznik komunismu a dalších radikálně levicových směrů se v devatenáctém století odvinul z přesvědčení, že poměry, ve kterých žijí dělníci, jsou tak nesnesitelné, že se nedá čekat, až se to vyřeší politicky (popřípadě, že se vůbec nedá čekat, že se to politicky vyřeší) a že je třeba "přímé akce". Tato motivace, ze které komunismus vzešel, je pochopitelná. (Jiná věc je, že desítky miliónu mrtvých v některých komunistických režimech, jakými byly Sovětský svaz, Kambodža apod., a koneckonců i třeba srovnání životní úrovně dělníků v někdejších komunistických zemích východní Evropy s úrovní soudobých zemí západní Evropy, že komunistická cesta byla ve svých důsledcích v mnohém - mírně řečeno - kontraproduktivní.)

Požadavky, se kterými levice tradičně přicházela (osmihodinová pracovní doba, právo na odbory a na stávku apod.), jsou však dnes již minimálně v Evropě nepochybně zcela naplněny. To samozřejmě neznamená, že v Evropě nenajdeme, pokud jde o postavení dělníků, problémy a že se tudíž původní levicová agenda zcela vyčerpala; problémy, se kterými se potýkají dnešní dělníci, jsou ale nesrovnatelné s těmi, kterým čelili, když Marx a Engels volali po "změně světa". V každém případě se nezdá, že by problémy, které tu dnes máme, ospravedlňovaly nějakou "přímou akci" s nebezpečím jejích katastrofálních důsledků, jak je z historie známe. Levice si zčásti našla novou agendu (boj za práva menšin, za dokonalé sociální zabezpečení každého člověka, či za ekologii); tuto agendu ale dnes lze prosazovat prostředky čistě politickými.

To je ale pro některé levicové intelektuály problémem. Angažovat se v "obyčejné" politice je nebaví nebo to považují za ne dostatečně akční; nicméně nějaké to angažování se považují za nedílnou součást své intelektuální identity, a étos "přímo akce" je vábí příliš na to, aby si lámali hlavu s riziky, která přináší. Je ovšem otázkou, na koho je dnes vlastně možné takovou "přímou akci" namířit. Je jasné, že vláda (jakkoli sympatie radikálních levičáků obvykle nemá), není úplně ideálním terčem: jednak proto, že svrhnout ji by nebyl příliš spektakulární cíl, neboť vyměnit ji lze i volbami, a jednak i proto, že její prostředky, jak řídit to, co se ve společnosti děje, jsou relativně omezené. Lepším terčem se zdají být "kapitalisté", s nimi je ale notorický problém v tom, že kdo je to vlastně kapitalista, není úplně jasné. Každý, kdo je bohatý? Ale bohatí byli nebo jsou i někteří levicoví intelektuálové (viz Friedrich Engels; v knize se jeden z autorů dokonce dovolává George Sorose ...). Takže ti, kteří ovládají nějaké opravdu velké podniky? Ale kdo ovládá které podniky, není často vůbec jasné.

Levicoví intelektuálové si proto vytvořili odpůrce úplně jiného, nehmatatelného, jakousi Moc s velkým M, kterou sice ti, kdo mají moc s malým m tak či onak slouží, ale nezosobňují ji. Velmi aktivní v tomhle ohledu byli ve Francii. Michel Foucault přišel s docela objevným poukazem na to, kolika omezení, kolika tlakům a kolika usměrněním člověk v moderní lidské společnosti podléhá, aniž by si toho byl vědom. Tohle je ale víceméně věcí jakéhosi kolektivního nevědomí, a revoltovat proti tomu neznamená jít do přímé akce, ale spíše přivést to nevědomé k vědomí. Kreativní nástupci Foucaulta, filosofové jako Jacques Rancière či Slavoj Žižek, však zapojili celý tento podnik do svého neomarxistického tažení – nejsou-li nám demokratické vlády či podnikatelé dost démonickými soupeři, dejme si na svůj prapor boj proti oné metafyzické Moci (přičemž samozřejmě můžeme a musíme tepat i ty demokratické vlády a kapitalisty, jakkoli jsou to jenom přisluhovači).

Otázkou pak je, jakou společnost vlastně chceme? Za co bojujeme a kam mají ty naše "přímé akce", pro které jsme si tak kreativně zajistili dostatečně démonického protivníka? Ve jménu čeho ohrnujeme nos nad onou nedokonalou demokracií, kterou máme? Chceme společnost, kde si budou všichni lidé bratři, budou se mít všichni dobře a budou svobodní? To chtít můžeme, ale dobře víme, že by to bylo jako chtít, aby pořád svítilo slunce a nikdy nepršelo. Takže o co to vlastně spolu s radikálními intelektuály máme usilovat? Jen o adrenalin "přímé akce"? Nebo společnost permanentního odporu proti komukoli, kdo je právě 'nahoře'? Ale není to poněkud dětinské? Není lepší investovat úsilí spíše do demokratické cesty vedoucí k tomu, že dostane-li se tam 'nahoru' někdo nežádoucí, můžeme se ho zbavit a zkusit někoho jiného?

Mám vážnou obavu, že mnozí radikální levicoví intelektuálové dnes používají foucalutovskou figuru Moci prostě jenom k tomu, aby dodali váhu svým argumentům, které by jinak vyznívaly poněkud banálně. "Že jenom anachronicky recyklujeme názory, které již historie zvážila a shledala lehkými? Ale my jsme přece ve válce, ve válce proti Moci, a ve válce není čas na meditování o historii!" Problém je, že taková, byť imaginární válka, hrozí přerůst do výjimečných stavů, pak ještě výjimečnějších stavů a pak ... no, čtěte Jeden Den Ivana Děnisoviče.

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy