Pravičák, nebo levičák?

01. 12. 2010 | 07:59
Přečteno 12099 krát
Nenechte se zaškatulkovat, škodí to (duševnímu) zdraví.


Je zarážející, jak moc lidé stále vnímá politiky prismatem soupeření "pravice" a "levice". Tomuto dělení je samozřejmě možné dát různý relativně jasný smysl (například "pravici" vymezit jako zásadně konzervativní a staromileckou, zatímco "levici" jako pokrokářskou a sociálně-inženýrskou; nebo "pravici" jako kladoucí důraz na individualismus a osobní zodpovědnost, zatímco "levici" jakožto kladoucí důraz kolektivismus a sociální soudržnost, či "pravici" jako usilující o maximalizaci role soukromého vlastnictví a minimalizaci role státu, zatímco "levici" jako usilující o silný a akceschopný stát ...). Fakt je však ten, že současné politické strany (a to nejenom u nás) se do žádného takového dělení příliš nevejdou.

Jedním problémem je, že pod hlavičkou "pravice" se často propojuje to, co lze nazvat konzervatismem, s tím, čemu se obvykle říká liberalismus; přičemž tyto dva směry k sobě mají v některých ohledech dále než kterýkoli z nich k "levici". Ale ani rozšíření dichotomie pravice - levice na trichotomii by moc nepomohlo: dnes se z toho všeho staly škatulky, které vytvářejí jenom kouřovou clonu maskující mnohem podstatnější věci.

Vezměte si třeba důraz na ekologii, jaký si dávají do štítu "zelené" strany. Obecně se bere za v podstatě levicovou věc. Ale proč? Zdá se mi, že jediným důvodem je to, že většina lidí, která se v tomto směru angažuje, má na ekologii velmi radikální názory, a spolu s tím mají často radikální názory na měnění společnosti k lepšímu. Jinak se ale zdá, že ochrana přírody by mělo být téma zejména pro konzervativce, stavějící na tradici a nedůvěřující pokroku. (Co je například boj proti "geneticky modifikovaným organismům" než projevem bytostného konzervatismu hlásajícího, že je rozumné se držet vyzkoušených věcí a mít se na pozoru před vším novým? Vědci nám žádné hluboké důvody k obávám z nich nedodávají.)

Vezměme historii soubojů "pravice" a "levice" v Česku. Čím byla třeba vláda Miloše Zemana levicová a čím byly třeba Klausovy vlády pravicové (pomineme-li rétoriku)? Faktem je, že fungování státní ekonomiky a státních financí se řídí určitými zákonitostmi a kdo chce, aby stát fungoval, musí je brát v úvahu. Takže spousta z toho, o co v řízení ekonomiky jde, je spíše technickou věcí, na kterou mohou mít odborníci, na něž ta které strana vsadí, různé názory; ty rozdíly ale obvykle příliš nesouvisejí s pravicovostí či levicovostí.

Důsledkem této situace je, že při nedostatku přirozeného obsahu pojmy "pravice" a "levice" se tyto pojmy naplňují uměle, podle toho, jak se, v důsledku různých více či méně náhodných politických peripetií, různí politici profilují. V důsledku toho se tedy vytváří určité velice uměle vytvořené "ideologické balíčky", které se adeptům názorů na politiku prodávají jako celky a tak se potvoří jejich schopnost samostatně myslet. Jsem-li například pro eutanazii, nemám-li nic proti potratům či sňatkům homosexuálů, jsem levičák a jako takový bych měl mít taky pocit, že "stát" je moudřejší než "trh", či dokonce že když stát šetří, je to v důsledku spiknutí mezinárodního kapitálu? Nojo, ale co když nemám? Jsem pak tedy pravičák? Ale neměl bych pak začít odmítat Evropskou unii jako socialistický projekt či dokonce prohlédnout blud, že pocházíme z opice? To bych věru nerad!

Řešením je nedat na nálepky. Většina z nás není ani pravičáci ani levičáci; zastáváme různé názory, které mají tu blíž k tomu, co říkají politici označovaní za pravicové, tu ti, kteří se hlásí k levici (a tu případně někteří, kteří se nehlásí nikam). To není žádná úchylka. Naopak to je normální stav lidského rozumu, který není zbudován tak, aby se vešel do takových škatulek, do jakých jsou dnes tříděny politické strany.

Zdá se mi, že rozměr politiky, který je dnes mnohem podstatnější než rozměr pravice-levice, a který je skutečně zásadní, je rozměr zodpovědnost-populismus. Jsme svědky toho, jak celá řada politiků ze všech stran politického spektra podléhá vábení představy, že politika je jenom jakási hra na to, kdo dokáže, jakýmikoli prostředky, přilákat na svou stranu více voličů. A protože ne všichni lidé vidí dostatečně daleko, často v tomhle ohledu funguje slibování nesplnitelného.

V éře internetu totiž začínají být více než dříve slyšet i ti nejméně vzdělaní a nejméně přemýšliví lidé, kteří mají největší tendenci nekriticky přijímat vize světlých zítřků, které jim politici malují, aniž by si uvědomili, že jde o utopii (a nechápou, že ti, kdo takové vize odmítají, to nemusejí vždycky dělat proto, že by byli nepřející). Tato relativně široká voličská základna je ovšem pro populisty neodolatelným pokušením; slíbit jim cokoli se zdá být snadnou cestou k úspěchu ve volbách. (Naštěstí, domnívám se, nebo spíše doufám, lidé nejsou tak hloupí, jak s tím počítají populisté. V každém případě pokud jsou, nemá demokracie budoucnost.)

V podstatě všem je nám například jasné, že je třeba nějak zreformovat náš důchodový systém. (Jak, to je jiná otázka, ve které už samozřejmě zdaleka tak jasno není.) Jasné se ale zdá být, že to musí být reforma důkladná a jako taková asi nebude úplně bezbolestná. (Je tu samozřejmě prostor pro různé možnosti regulování toho, na koho dopadne více a na koho méně.) V této situaci je na jedné straně možné neustále chodit kolem horké kaše a hlavně nepřiznat, že je třeba něco pro voliče ne úplně bezbolestného dělat; nebo je na druhé straně možné otevřeně říct, že je třeba se do toho pustit, protože když to neuděláme, bude to čím dál horší.

Hranice mezi populisty a politiky (více či méně) zodpovědnými jde napříč hranicí mezi "pravičáky" a "levičáky". (V různých státech a v různých historických kontextech ovšem dochází k tomu, že se populismus soustředí v pravé nebo v levé části politického spektra; to však není v podstatě věci.) Vezměme třeba již zmíněnou "zelenou" politiku. Ta může být vedena pocitem skutečné zodpovědnosti za svět, ve kterém žijeme a obavou z toho, abychom si jako lidstvo nepodřezali větev, na které sedíme. Může být ale i vedena třeba populistickou strategií povzbudit lidský strach z katastrof a pak jim vnutit sebe sama jakožto spasitele.

Nenechte se proto, prosím, zmást kouřovou clonou ideologických škatulek; starejte se nikoli o to, zda je někdo "pravičák" nebo "levičák"; mnohem podstatnější je, zda je to zodpovědný a rozumný člověk.

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy