Už dlouho se mezi lidmi probírá poměrně obtížně popsatelný jev vyskytující se na pražských historických místech. Něco podobného se opravdu zjevuje a poměrně často zvláště na Pražském hradě. Spousta vědeckých kapacit si nad tím láme hlavu. Jde o fenomén, který kvůli lepší identifikaci nese naprosto nevýstižné označení Jiří Ovčáček.

Chodí to, mluví to, evidentně to dokáže i pronášet zvláštní a překvapivé názory na cokoliv, všemu totiž rozumí. Podle všeho to ale v běžné formě neexistuje. Už vícekrát bylo vědeckými autoritami prokázáno, že něco tak inteligentního i esteticky dokonalého se na Zemi nemůže vůbec vyskytovat a v našich podmínkách dokonce ani utvořit.

V opačném případě by to zcela změnilo teorie o vzniku člověka. Ovšem je možné, že se jedná o zásah mimozemské civilizace. Bez přímých důkazů nelze ale nic takového potvrdit. Podle českých biblistů se údajně o něčem velmi podobném mluví už ve Zjevení svatého Jana. Není však jasné, zda je to předzvěst dobrého konce nebo příchodu strašlivých časů.

Naopak se objevil názor, že jde pouze o projev davové hypnózy nebo jistý druh fata morgány. Přitom nejde o obvyklou iluzi palem oázy na pozadí písečné pouště, ale o iluzi postavy Ovčáčka na pozadí Prahy. Spolek Sisyfos to celé nakonec označil za jeden z deseti největších bludů, které se v minulých letech šířily Českem.

Akademie věd speciálně k rozlousknutí tohoto úkolu vytvořila výzkumnou skupinu, která došla při pátrání kolem fenoménu Ovčáček a hledání v archivech přeci jen k určitým závěrům. Jde podle ní nejspíš o výron bahenních plynů, který se zhmotnil, když se redakce Haló novin vydala zkoumat na Šumavu bažiny česko-německých vztahů. Při proklínání a posílání Sudeťáků do pekel, vytryskl náhle z nedalekého třasoviska proud světélkujících plynů. Těkavé fluidum pak zhoustlo a upevnilo se do formy budoucího spolupracovníka redakce, patrně podle podoby jednoho z přítomných. A protože kolem právě kráčel pastýř ženoucí stádo ovcí, nazval tehdejší šéfredaktor nový přírůstek Ovčáčkem.

Tento nedefinovatelný fenomén tak jistou dobu oxidoval v redakci, ale později unikl i do jiných periodik. Údajně se elektrizoval v Blesku, kde zaznamenali jeho silné výboje, aby se ho poté snažili zachytit a napravit v Právu. Zjistilo se totiž, že je mírně toxický. Pak se vytratil opět jinam, načež se objevil právě na Hradě. Tam se bohužel rozplynul. Tím zabránil i v dalším hlubším zkoumání své podstaty. Bývá sice občas viděn v různých podobách, ale podle vědců jde již jen o pouhé zrcadlení.

O celou věc se začaly zajímat i různé církve, které podtrhují duchovní podstatu celé záležitosti. Nejprve se tohoto fenoménu ujali husité, vzhledem k tomu, že mají úctu k vědecké pravdě a jsou otevřeni světu. Zájem projevily i letniční církve se zdůvodněním, že tento éterický zjev může být zázrakem a začaly na něj mluvit jazyky. Zdálo se ale, že jim nerozumí. Nakonec vše vyřešila katolická církev, která prostě oznámila, že Ovčáčka přebírá, ať už s tělem nebo bez těla. S neviditelnem má totiž své tisícileté zkušenosti. A tedy ať už Ovčáček je nebo není, bude nad ním držet ochranou ruku.

Bohužel musíme konstatovat, že se skutečně po promíšení s hradním vzduchem zcela rozplynul. A to přestože byl před tím jmenován do důležité funkce. Stal se tak prvním tiskovým mluvčím, který neexistuje a není s ním možné jakkoliv komunikovat. To ale v zásadě už dnes nikomu nevadí.