Čeština vyjadřuje označení skupin (profesních, zájmových i jakýchkoli jiných) většinou mužským rodem. Novináři, studenti, politici atd. Že to je nespravedlivé vůči ženskému pokolení, na to upozorňují experti tak zvaných genderových studií. Vždyť nás přece neučí jen učitelé, ale také učitelky, nejsou jenom lékaři, ale i lékařky, nepracují jen zaměstnanci, ale i zaměstnankyně.

Gramaticky jde o zástupný rod a nikdo z nás nemá problém rozumět, že zahrnuje muže i ženy a třeba i děti. Ale v boji za rovnoprávné postavení žen ve společnosti neexistují žádné hranice možného. A tak se na doporučení Evropské komise odborníci, tedy odborníci a odbornice, vnořují hlouběji i do vyjadřovací tradice českého jazyka a doporučují nám, abychom byli spravedlivější vůči ženám i ve svém jazykovém projevu.

Tak třeba oslovení: „dámy a pánové“ je v pořádku, ale „vážení hosté“ nebo „drazí přátelé“ či „milí příznivci“ už ne, protože reprezentují jen mužský rod. Správnější je: „přátelé a přítelkyně“, „příznivci a příznivkyně“. Obtížnější je to s hostem, čeština nemá zavedený ženský rod pro slovo host. Jazykoví a genderoví experti a expertky doporučují tvar „hostka“. Přiznám se, že si nedovedu představit ženu, která by usilovala o to, aby byla takto oslovována.
Zdvojené označování (tedy oslovení či pojmenování oběma rody) je jistě zdlouhavé a neelegantní, a tak se nabízí nesexistické (rozuměj nepohlavní, nikoli bezpohlavní) řešení: místo studenti „studující“, místo zaměstnanci „pracující“, místo učitelé „vyučující“.

Jak bychom si tímto způsobem poradili s hosty a hostkami? „Vážení přítomní“ je bohužel opět v mužském rodu, museli bychom asi říci „vážení zde jsoucí“ anebo „vážení přišedší“ anebo kratší formou „vážení zde“, protože tak je to rodově neutrální. Zdá se, že řešení se vždycky najde. Ale i přídavná jména mají v češtině své rody. Takže ještě správnější bude „vážení a vážené zde“.

Ale až se vypořádáme s označováním a oslovováním skupin a profesí (ekologové a ekoložky neboli „životní prostředí studující a chránící“), bude třeba se porozhlédnout dál. Čeština je totiž genderově nespravdelivá i v otázce rodů jednotlivých podstatných slov. Ke slovům plat či výdělek sice ještě máme ženskou alternativu: mzda nebo gáže, ale co třeba smrt, nemoc, bolest, vášeň i láska? Ke smrti by snad šel připojit mužský skon, k nemoci neduh, k bolesti bol, k vášni citový vzmach či vzruch – jsou to však slova poněkud staromódní či nadnesená, ale u lásky jsme v koncích, zde jsou muži v neodstranitelné nevýhodě. A naopak je tomu zas u slov smutek, autobus, výlet, hrad, svět. Oč lépe je na tom angličtina, která mužský a ženský rod u podstatných a přídavných jmen nerozlišuje.

Další zásadní diskriminací žen je shoda přísudku s podmětem. V jednotné čísle je vše v pořádku, ale v množném má přednost mužský rod. Na to by se také měly ministerstvo školství a jazykové ústavy a jazykozpytné instituce zaměřit. Řešení bych viděl v pravidelném střídání mužské a ženské shody. Jednodušší by asi bylo shodu zrušit a zavést zde gramatický unisex, ulevilo by se ženám i žákům základních škol.

A podívejme se na gramatické názvosloví: rod, pád slovesný čas, pravopis! Všechno špatně. Vidím, že s tím genderovým úsilím (korektní střední rod) nám EU přidělal dost práce. Ostatně, pozor! Unie i komise jsou ženské rodu
Ale nepředbíhejme, nechme starost (strach) o budoucnost (čas nastávající) jazyka (řeči) lingvistům a lingvistkám a genderovým expertkám a expertům. A zatím pojďme dělat něco užitečného. Něco užitečného je zaplať Panbů středního rodu.