Nazývala je frigiďáky - muže v růžovém a květovaném, se značkovými kabelkami a vonící jako její kamarádky. Přibývali v každém větším městě... Nosili šperky a chodili na liposukce, masáže a kosmetiku.

Ráno bylo stejné jako poslední dobou. Zašmátrala po svém muži v posteli. Zachrápání a odfrknutí ji odradilo pokračovat dál...

Svého muže měla Beáta kdysi - DONEDÁVNA - moc ráda. Byli spolu už dlouho, i po osmnácti letech soužití se ráno objímali, večer si pouštěli dobré filmy, před spaním se také objímali a třikrát ročně si spolu vyjeli (tedy vyletěli) do nějakého evropského města. Sex sice nebyl žhavý, ale kdo by to také očekával po dvaceti letech?

Idylka na první pohled? Vypadalo to tak. Beáta si zkoušela vzpomenout, kdy se věci nějak změnily a posunuly do jiné roviny. Do roviny bez chuti a bez zápachu. Manžel Beátu snad nikdy nepodvedl a ona jeho také ne. Oba měli rádi svou dceru, i když ta je v období puberty nebrala jako rovnocenné partnery a hledala si zábavu jinde. Jejich časy se rozdělily jako jejich společný život. Každý si žil tím svým. Manžel se začal měnit, nosil růžovější trička než ona a v koupelně trávil celé hodiny. Depilace, epilace, masáž obličeje a na závěr značkový parfém. Beáta to sledovala s úžasem. Prč to dělá?

Chodili cvičit a Beáta měla své vlastní aktivity a plno práce. Dcera trávila své volno častěji a častěji u kamarádek nebo kdekoliv jinde mimo domov a rodiče brala hodně blahosklonně. Čas od času je navštívil dceřin nový a pak zase novější a ještě novější přítel.

Beáta cvičila a zdravě žila, takže vypadala ve svých xxx letech velmi mladě a atraktivně. Manžel Simon byl sice o dost starší, ale také na tom nebyl tělesně zrovna špatně. Nebyl obézní, nekouřil a pil jen kvalitní červené víno. Kdyby se na to podíval kdokoliv zvenku, řekl by si: “Hm, spokojený pár“. Dokonce spolu stále chodili na procházky a drželi se za ruce. Jezdili na drahé dovolené. Byli by asi ukázková spořádaná rodina, kdyby nebylo stínečku v jejich soužití. Ten stíneček časem rostl a byl to stín, který tak pozvolna prostupoval oblohu jejich vztahu. Tím stínem byl SEX.

Mohli to  bagatelizovat, nevnímat, namlouvat si všechno možné, omlouvat se, chápat se... Ale stín zůstával a vysával z nich pomalu a neznatelně něco důležitého.Vytvářel vztah bez intimity vybledlý do sourozeneckých odstínů... Beáta už čekat nechtěla. A ani se natřásat před svým manželem, oblékat si hezké šaty, snažit se vypadat přitažlivě, brát si pěkné kalhotky, kupovat si drahé prádlo a při sexuálních pokusech se kroutit, vzdychat a sténat a dělat všemožné skopičiny. Už ji to nebavilo. Hodně práce a málo muziky, říkávala její babička a měla pravdu. Zbytečně si brala hezké kalhotky, kroutila boky a celým svým vycvičeným tělem a potřásala dlouhými vlasy. Manžel přestal fungovat..Byla prý krásná a vzrušující, jako takový obraz, na který se rád díval, ale tělo už nedokázalo nic. Její manžel se změnil po dvaceti letech ve frigiďáka! A Beáta se s tím nechtěla smířit. Účty za kalhotky a podprsenky stále narůstaly. A....NIC! Jenže ona to chtěla dokázat... Objednala se na prestižní kliniku, kde z prsou číslo dvě udělali prsa číslo čtyři. Cítila pohledy mužů v práci... Ale k čemu by jí byli? Beáta chtěla být lovena a dobývána muži, kteří byli potomci dávných lovců a predátorů a dnes si říkali alfa samci.Existovali někde? Chtěla, aby to byl její manžel... K čemu jí bylo, že jí posílali do mailů své intimní fotografie muži všech typů a národností - ženatí, mladí i nemladí? Zůstali jen muži bojící se seznámit... A pak ti druzí - vystajlovaní muži. Přibývalo jich. Množili se... Říkala jim frigiďáci...

Nějaké frigiďáky Beáta znala - muže, kteří nosili růžové nebo květované košile, byli cool a in, nádherně voněli a nosili značkové věci a kabelky, ale jako muži prý většinou nefungovali. A tak do sebe házeli hrsti viagry, aby fungovat mohli... Ale její manžel byl jiný frigiďák. Zarputilý. Odmítal cokoliv dělat. Odmítal viagru, odmítal se snažit, odmítal víc odpočívat, aby jeho chátrající tělo a především chátrající libido ještě trochu fungovalo. Tělo může fungovat i skoro v hrobě, ale libidu je úplně jedno, kolik je vám let. Když vás opustí, jste mrtví. Frigiďáci. Růžoví a květovaní, udržovaní, vonící, bez vrásek. Značkoví frigiďáci.

Simon by byl dobrý manžel, jen kdyby od něj nikdo nepožadoval sex. Sexu se bál, nesmělo se o něm mluvit, porno v životě neviděl a ošklivilo se mu stejně jako samotný sex...

Beáta byla ale vášnivá žena. Nemohla se s tím smířit.

Flirtovala s muži, kde se dalo. Alespoň něco s někým prožívala.

Co měla dělat, když to doma s manželem nešlo?

Snažila se myslet racionálně a vyhledali společně odborníka. Nepomohl jim. Pak se potají trápila a podezřívala manžela z nevěry, počítala nepoužité prezervativy v krabičce, ale pak vždy došla k závěru, že o nevěru asi nejde. Ale ať se snaží sebevíc, její manžel o sex prostě nemá zájem.

To Beáta pochopit nemohla. Dceru ještě taktak vyrobili, ale věkem se problém zhoršoval a Beáta už měla zbytečného natřásání se a věčného čekání na vteřinové kontakty s manželem dost. Bylo to popření jejího ženství. Už ani neviděla důvod, proč se snažit být přitažlivá. Proč si kupovat hezké šaty, proč se hezky upravovat. Její terapeutka jí učila, že to dělá pro sebe. Ale k čemu jí to bylo? Pro sebe? Klidně by mohla žít někde u lesa, chodit v džínách a kašlat na všechny muže na světě. Ale ona sama nežila a přišlo jí správné, aby se líbila svému muži, pokud spolu mají žít dál.

Pozorovala ženy, které chodili za ruku s muži,se svými muži a představovala si, co asi doma dokážou v posteli. Jak těm ženám záviděla. Viděla muže mužné na první pohled, kteří by jistě viagru nepotřebovali ani v šedesáti. Měli to v sobě. A i kdyby ji použili, bylo by to pro ni, zasnila se často, když viděla takovou dvojici.

Představovala si, že klíčovou dírkou jejich ložnic vidí krásné sexuální scény bez nervozity, že „to nepůjde“.

Bylo to její vleklé trápení a tak si našla terapeutku.

V malém žlutém pokoji terapeutky jí bylo dobře a uvědomila si, že každý muž není archetypální samec, ale že jsou i muži, kteří sex k životu příliš nepotřebují a že to asi bude právě její manžel. Nesamec. Frigiďák. Že ona na něj zrovna narazila, byla prostě smůla. Ale měla ho ráda.

Terapeutka ji donutila myslet jinak. Nedělat to, co nefunguje a zkusit věci jinak. Dostala „za úkol“ najít si milence. Těch by mohla mít plno, muži jí psali a zvali na rande už roky - jen si vzít a kousnout do toho nejlepšího kousku. Už se k tomu odhodlala mockrát. Jenže to nikdy nedotáhla do konce, načala to, šla na rande, zvládla nějaké to osahávání, pak se ale štítila nebo nebylo kam jít a nejraději by byla doma ve své posteli a muže si nejdřív umyla. To byl ten skutečný problém.

A také si představte, jak si vedete muže domů, kde je vaše pubertální dítě (to by to ještě možná i pochopilo), a kde může kdykoli náhodně přijít manžel domů.

Jednou opět ležela v křesle své terapeutky a probíraly všechna úskalí toho, proč to Beátě nejde. A terapeutka dostala nápad: “Beáto, jinak to nepůjde, vy musíte jít do hotelu a existuje plno velmi hygienických hodinových hotelů, říká se jim azyly pro milence".

„To se obávám, že bych opravdu nezvládla“, fňukala Beáta na křesle: „může v nich být cokoliv! Muňky, blechy a jiná havěť“.

„Beáto, takhle to bude u vás se vším a nikdy už nic neprožijete. Vždyť vy jste jako ten váš manžel! Chcete hygienický a načančaný sex bez rizika a to asi není možné“, ztrácela trpělivost terapeutka.

„Prostě jděte s tím, kdo vám sedne, do hotelu, k němu domů nebo třeba do auta, to je úplně jedno. Pokud chcete zažít dar sexu, tak běžte a nefňukejte, že chytnete muňky nebo vši... Ty jsem chytla i ve čtyřhvězdičkovém hotelu“, smála se terapeutka.

Beáta utrápeně slíbila, že se tedy pokusí a vybrala si muže z blízkého okolí, který se ji už dlouho nabízel, byl milý, ne oplzlý, nedělal hrubé chyby ve smskách, nebyl to žebrák ani psychopat a byl mladší než ona. Rozvedený Daniel jí rád vyhověl s hotelem. Domů ji pozvat nemohl, protože tam měl děti s přítelkyní.... Našli si hotel, těžko říct zda hodinový, ale na tři hodiny nebyl ani drahý, ani zavšivený. A bylo to. První nevěra se zdařila. Beáta si zakoupila další nové sexy prádlo a nechala nového muže, ať se snaží a užívala si, že se nemusí už snažit ona. Krásná poddajná a ženská pasivita. Ani blech a vší se už tolik neobávala. Nakonec se s Danielem ještě prošli a jeli každý domů ke svým blízkým.
Doma to vypadalo, že byla v posilovně a manžel byl rád, že je konečně veselá a brzy sladce usnul u opravdu dobrého filmu. A ...měl o Beátě erotický sen. A to ho překvapilo, protože on na sex nikdy nemyslel, natož aby měl takové sny. Beáta ho v tom snu odmítla. Prvně, co kdy spolu byli, ho omítla. Simon se probudil, a když se vyštrachal ráno legračně nahý ze svého pokoje, snažil se Beátu něžně obejmout. Vlasy zježené a dech nevoňavý. Beátě Simon poprvé nevoněl. Jeho kůže, zbytky vlasů a celkem zachovalé tělo jí přestaly najednou vonět. Když se to opakovalo i druhý den, věděla, že se osvobodila ze své závislosti na manželovi... Chtěla se osvobodit.

Jedno rande, druhé rande. Třetí rande. Bylo to lepší než Zoloft nebo Citalec (které ji před tím nabízela psychiatrička) a před svým manželem se již Beáta nenatřásala. Mohla ho použít na procházku, na dovolenou s pubertální dcerou nebo i na stáří. Těžko říct. Mohla od něj také odejít. Ale nebyl důvod, byl to dobrý manžel...

Rande bylo již pravidelnou součástí jejího života a terapeutka si oddychla. Další žena, kterou zachránila od zbytečných antidepresiv. I ona to chápala, i její manžel spal sám a vídali se převážně jen u televize a na dovolených s pubertálními dětmi. Objímali se ráno a večer a pak odcházeli každý do svého pokoje. Jak moc těm ženám rozuměla! I ona měla své neděle nebo jiné dny, kdy chodila na delší dobu do „posilovny“nebo „běhat“.

V té době často muži přestávali být muži a o své ženy nepečovali ve společných ložnicích a čas trávili smysluplně raději čímkoliv jiným a jinak.

Jak by to mohl někdo Beátě a její terapeutce zazlívat?

Jen čas od času se Beátě stalo, že ji v noci dusila úzkost a nemohla spát. Jen někdy se jí ještě zastesklo po tom, co bylo dřív a co v sobě pracně uzavřela.

Někdy, když v noci nemohla usnout ve své smutné a opuštěné ložnici, jí scházel její manžel. Scházel jí moc.

Ve formátu e-PUB je povídka ke stažení zde
Ve formátu PDF je povídka ke stažení zde