9. února mi volal pan asistent z magistrátu, že zelení hledají někoho do dozorčí rady Operátora OPENCARD, jestli bych to nevzal. Moje první reakce byla “bál jsem se, kdy to přijde”, ale výzvu jsem po tomto teatrálním zaváhání přijal. Jak celou problematiku (kromě toho, že dost blbě) řešit, se pokusím nastínit v následujcím článku.

Operátor OPENCARD a.s je akciová společnost, která není založená podle tvz. německého modelu, neboli dozorčí rada nemá pravomoci odvolávat představenstvo. Dozorčí rada je zde jakýsi orgán, který kontroluje účetnictví a může občas zdvořile požádat představenstvo o informace.

To jsou pravomoce funkce, za kterou náleží odměna 10 000 Kč měsíčně hrubého. Mou ambicí ale rozhodně není pojmout své působení jako trafiku, naopak hodlám aktivně předkládat stanoviska politickým partnerům a snažit se o jejich prosazení.

Dlouhodobá vize
Představa zakladatelů Opencard před deseti lety byla, že bude existovat jedna karta, kterou bude možné platit v divadle, cestovat MHD a komerční firmy městu utrhnou ruce, aby mohly mít na kartě svoji platební aplikaci. Nejen, že se tato vize nenaplnila, ale od té doby šel technologický vývoj kupředu - jak co se týče možného zneužití a krádeží osobních dat z takovýchto všeintegrujících systémů, tak co se týče nových technologií jako např. smartphony.

Řešením pro současnost je tzv. multikanálová karta, neboli systém, který nebude vázán na jednu konkrétní technologii ani konkrétního dodavatele. Každý kanál může mít mírně odlišné platební podmínky, každý bude poskytovat jiný uživatelský komfort. Neboli každý uživatel se bude moci svobodně rozhodnout, které řešení mu vyhovuje nejvíce:

• Konzervativní uživatelé (mezi které je možné zařadit i různé paranoiky z digitálních technologií) budou nadále používat papírové kupóny s platností až jeden rok (legitky!), jejichž znovuzavedení se již podařilo prosadit. Náklady na tisk kupónů (pokud je netiskne Ivo Rittig) nejsou velké, infrastruktura pro vydávání a kontrolu již existuje.

• Skupina uživatelů čipových karet, která nyní představuje 100 % všech uživatelů dlouhodobých kupónů bude postupně slábnout (protože proč s sebou nosit další zbytečnou kartu).

• Především pro turisty a krátkodobé kupony bude k dispozici placení (i kontrola) pomocí kreditních karet. Toto řešení funguje např. v Londýně (http://www.tfl.gov.uk/fares-and-payments/contactless?intcmp=8257), má výhodu v tom, že nevyžaduje žádné přepážky (front office). Bankovní provize při platbě kartou se pohybuje kolem 3%.

• Pro krátkodobé kupony budou v provozu také stávající SMS jízdenky, pouze by bylo vhodné se vyvázat z nevýhodné smlouvy, dle mých informací je provize z jedné SMS 25 %!

• Progresivní uživatelé (ale i turisté) budou mít možnost místo kupónu používat mobilní aplikaci, která nabízí nejlepší uživatelský komfort, ověření je snadné a rychlé (pomocí QR kódu a NFC), řešení se taktéž obejde kompletně bez front office, nasazení je možné v horizontu týdnů (viz např. http://www.masabi.com/mobile-ticketing/). Platební podmínky jsou založené na provizi, která se pohybuje v jednotkách procent. Podmínkou pro toto řešení je, aby byly všechny aplikace publikovány pod App Store / Google Play / Windows Phone účtem města, tudíž kdykoliv nahraditelné aplikací jinou (více jsem na toto téma nedávno psal na svém firemním blogu - https://www.ackee.cz/blog/jak-vyzrat-na-vendor-lock-in-u-mobilnich-aplikaci/).

Ale především bude možné jednotlivé kanály v budoucnu jakkoliv přidávat (nebo odebírat) dle aktuální poptávky.

Společnou podmínkou pro všechny kanály (kromě nastavení smluvních podmínek) je, aby se data o zakoupených kuponech dostala do databáze vlastněné městem a tím pádem bylo možné bezbolestně přecházet mezi různými dodavateli jednotlivých řešení.

Náklady na kontrolu
U namátkových kontrol je potřeba vybavit revizory příslušnou technologií pro každý kanál, ale vzhledem k počtu revizorů v pražské MHD (cca 160) tento jednorázový náklad nepředstavuje ani ½ toho, kolik platí město měsíčně za provoz Opencard operátorovi. Složitější je situace u příměstských spojů, kde dochází ke kontrole při vstupu, jejich počet převyšuje počet revizorů mnohonásobně a musí také disponovat všemi technologiemi ověření platnosti kupónu. Avšak dle diskuzí s dopravci je jejich hlavní problém doba takovéto kontroly - potřebují pasažéry odbavit co nejrychleji, aby byli co nejdříve v cíli a jejich spoj mohl konkurovat např. automobilové dopravě. V tomto kontextu několikatisícová investice do technologie pro každý autobus nepředstavuje problém.

Řešení tady a teď
Současným problémem Opencard jsou především extrémně nevýhodné smlouvy z éry Pavla Béma, které drží veškeré technologické know-how na straně dodavatele, firmy EMS. Praha utratila několik miliard za licence na systém, který ji nepatří. Operátor OPENCARD sice fyzicky vlastní servery, na kterých databáze k Opencard běží, ale přístup k těmto datům doposud nemá. Bez svolení EMS taktéž nemůže vydávat nové karty nad nasmlouvaný objem licencí (jehož vyčerpání hrozí víceméně neustále).

Získat kontrolu nad databází není sice bezpodmínečně nutné, ale bez ní nebudou moci uživatelé se zakoupenými kupóny převést své kupóny jinam a stávají se rukojmími firmy EMS.

Cestou z pasti je tedy přidat co nejdříve další kanál pro dlouhodobé jízdenky, aby se nezvyšoval počet uživatelů Opencard a nebylo nutné vyjednávat s EMS o odkupu dalších licencí.

Po spuštění mobilní (či kreditní) aplikace se třeba ukáže, že řešení pomocí městských karet patří do historie, stejně tak jako politici, kteří s tímto řešením přišli.

O dalším vývoji se budu každopádně snažit informovat.