Státní maturita byla v České republice poprvé spuštěna před 10 lety. Od té doby se prakticky každoročně vedou v médiích spory o tom, zda maturitní testy, které připravila společnost Cermat, nebyly příliš těžké nebo naopak příliš lehké, případně zda v nich nebyla nějaká úloha, která byla sporná apod. Ani letošek nebyl v tomhle směru výjimkou…

A cože „sporného“ v testech od Cermatu objevili někteří jeho kritici letos? Šlo o jednu z otázek v testu z českého jazyka, kdy žáci měli v otištěném textu nalézt pravopisné chyby. Tedy typ úlohy, která bývá jak do přijímacího testu z češtiny na střední školy, tak i do didaktického maturitního testu zařazována vcelku pravidelně. Jenže chyba lávky… Pan Oldřich Botlík, v médiích obvykle titulovaný jako matematik a odborník na testování, přišel letos na to, že taková úloha je v rozporu se zákonem, neboť v Rámcovém vzdělávacím programu pro základní školy není nic o tom, že by žáci měli umět hledat pravopisné chyby v cizím textu. Psal o tom několikrát například na stránkách Lidových novin.

A panem Botlíkem, který je permanentním kritikem prakticky všeho, co vychází z dílnu Cermatu, již řadu let, se zřejmě inspiroval i středoškolský učitel češtiny Jiří Lukáš. Ten nedávno publikoval rovněž v Lidových novinách článek s úderným titulkem: Maturita z češtiny a zlý úmysl Cermatu. Pan Lukáš v něm rozebírá letošní didaktický test z českého jazyka a literatury, ve kterém objevil tři úlohy, které jsou dle jeho mínění pochybné a měly by být z hodnocení vyřazeny. Jednou z nich je přitom úloha, v níž i maturanti měli nalézt pravopisné chyby v přiloženém textu. Autor článku argumentuje v této souvislosti tím, že ani v RVP pro gymnázia nejsou korektorské dovednosti vyžadovány. A dokonce obviňuje společnost Cermat ze zlého úmyslu, když úlohy tohoto typu do testů z českého jazyka opakovaně dává. Doslovně například píše: „Cermat očividně chce, aby určitá část maturantů chyby nenašla. Chce, aby bylo dosaženo vytčeného procenta neúspěšných.“

Nejsem sice na rozdíl od pana Lukáše učitelem českého jazyka (to ostatně pan Botlík také ne), ale jsem přesvědčen, že v RVP pro základní školy i pro gymnázia je uvedeno, že žák má ovládat pravopis. A ověření této dovednosti zjevně bylo smyslem příslušného úkolu, zahrnutého do přijímacího testu na střední školy i maturitního didaktického testu. Jde přece principiálně o to samé, jako když například žáci píší v hodině češtiny diktát – tam je také použit cizí text a smyslem diktátu je ověřit, zda žáci pravopis znají či nikoliv. Nebo by podle pánů Botlíka a Lukáše mělo odteď být zakázáno psát v hodinách češtiny i diktáty, neboť učitelé mají usilovat pouze o to, aby žák nedělal pravopisné chyby ve vlastním textu a je nepřípustné, aby byl pro nácvik této dovednosti použit text někoho jiného?

Netvrdím tímto, že v Cermatu, který byl před lety zřízen jako příspěvková organizace při ministerstvu školství, vše funguje skvěle a že si za mnohé chyby, kterých se v minulosti v souvislosti s přípravou maturitních či přijímacích testů dopustil, kritiku nezasloužil. Ovšem často až křečovitá snaha některých jeho permanentních kritiků najít prakticky v každém testu od této společnosti něco, co je údajně nejednoznačné či dokonce v rozporu se zákonem, mi často přijde kontraproduktivní a kromě toho, že je v médiích určitou dobu o čem psát či diskutovat, nikomu nepřispívá. Úplně nejmíň pak samotným žákům či studentům, byť se tito kritici zaštiťují jejich zájmy.

Pokud jsou totiž například neúspěšní maturanti veřejně nabádáni k tomu, aby se formou odvolání nebo soudní cestou snažili napadnout i to, v čem evidentně ze strany školy či tvůrců testu problém nebyl, tak důsledkem takových snah pak může být, že student bude hledat příčinu svého neúspěchu všude jinde než u sebe a přenese si takové návyky i do života. Což opravdu není něco, co by pro něj bylo dlouhodobě prospěšné.