Minulý pátek bylo zahájeno fotbalové mistrovství Evropy, které mělo původně proběhnout již v loňském roce, kvůli pandemii koronaviru však muselo být o rok odsunuto. Kromě toho, že se mezi fotbalovými příznivci rozebírá, kdo má největší šanci stát se jeho vítězem, případně jaké jsou šance toho či onoho týmu aspoň na postup ze základní skupiny, se v médiích v souvislosti s šestnáctým evropským šampionátem rozebírá i jiné téma: boj proti rasismu a podpora hnutí Black Lives Matter.

On totiž i ten, kdo sport sleduje jen okrajově, nejspíš zaregistroval, že před řadou fotbalových zápasů se stalo zejména v západní Evropě zvykem, že hráči před úvodním rozehráním pokleknou na trávník. Jde o gesto, jenž má vyjadřovat podporu hnutí Black Lives Matter, které vzniklo v USA a má symbolizovat boj proti rasové nespravedlnosti. A byť se v „nepokrokové“ střední či východní Evropě tento zvyk zatím neujal, i hráči těchto zemí se zejména v případech, kdy jejich soupeřem byl některý celek z britských ostrovů, ještě donedávna v rámci solidarity k takovému gestu většinou připojovali.
Pokud tak občas neučinili (jako například česká fotbalová reprezentace vloni na podzim při kvalifikačním zápase ve Walesu nebo fotbalisté pražské Slavie při zápase Evropské ligy proti londýnskému Arsenalu), dostalo se jim za to v ostrovních médiích poměrně ostré kritiky. Zdá se však, že se dost možná časy pomalu, ale jistě mění…
Když totiž necelý týden před zahájením šampionátu nastoupila anglická fotbalová reprezentace k přípravnému zápasu proti Rumunsku, všichni její hráči jako obvykle před zápasem poklekli na trávník. Přidala se k nim i většina hráčů soupeře, nikoliv však rumunský reprezentant a opora pražské Slavie Nicolae Stanciu, který chtěl vyjádřit solidaritu se slávistickým spoluhráčem Ondřejem Kúdelou, jenž, jak známo, dostal od UEFA desetizápasový trest za údajnou rasistickou urážku v zápase proti Glasgow Rangers. Zatímco ještě před několika měsíci by nejspíš Stanciu byl na ostrovech za tohle gesto zkritizován a od některých by možná dostal i nálepku rasisty, od přítomných diváků na stadionu v Middlesbrough to tentokrát naopak schytali klečící fotbalisté, na které kvůli jejich podpoře hnutí Black Lives Matter část publika bučela či pískala. A jak je psáno v článku zde na Aktuálně.cz, bylo to v krátké době již podruhé: stejnou situaci angličtí reprezentanti zažili pár dnů předtím při přátelském zápase proti Rakousku. A světe div se, například od britské ministryně vnitra Pipelové se před pár dny dostalo podpory nikoliv klečícím anglickým fotbalistům, ale těm fanouškům, kteří na ně bučí…
Proto bylo zajímavé během evropského fotbalového šampionátu sledovat, nakolik tento postoj ovlivní hráče jednotlivých mužstev v jejich úmyslu před začátkem zápasu pokleknout nebo naopak nepokleknout na trávník. Z dosavadních utkání, které jsem měl možnost vidět, se poklekávalo většinou jen před začátkem zápasů, v nichž hrála britská mužstva Anglie a Wales (s tím, že jejich soupeř se jim solidárně přizpůsobil, ovšem v zápase proti jinému týmu již od tohoto gesta upustil, jako například Švýcaři, kteří před utkáním proti Walesu poklekli, včera proti Itálii však už nikoliv). Ovšem třetí z britských mužstev, které se na šampionát probojovaly – Skotsko, se dopředu rozhodlo, že jeho hráči pokleknou pouze před zápasem ve Wembley proti Anglii, kdežto před zápasy na domácí půdě v Glasgow nikoliv…
Zdá se tedy, že od klekání na fotbalový trávník jakožto symbolu boje proti rasismu se začíná pomalu, ale jistě ustupovat. Přičemž to rozhodně neznamená, že rasismus ve světě neexistuje a není třeba proti němu bojovat, a každý normální člověk by samozřejmě měl odsoudit, pokud jsou hráči tmavé pleti terčem rasistických urážek, při zápase na ně někteří primitivové bučí, nadávají jim v internetových diskusích do „černých opic“ apod. Druhým extrémem ovšem je, když se to s fenoménem rasismu příliš hrotí a v důsledku toho je pak často považován za rasistu i ten, kdo jím zjevně není. Tedy například ten, kdo boji proti rasové nesnášenlivosti vyjádří podporu jiným způsobem než klečící sportovci.