Letní olympijské hry v Tokiu jsou po dnešku přesně ve své polovině. A medailových úspěchů je na kontě české výpravy víc, než asi čekali i ti největší optimisté.

Čeští sportovní fanoušci určitě prožívají v těchto dnech hezké chvíle. Na olympijských hrách v Tokiu, které nepochybně jsou největší sportovní událostí tohoto roku, totiž mají čeští reprezentanti v jejich polovině jistých již osm medailí. Pokud by se to některým permanentním kritikům snad zdálo málo, tak pro ilustraci uvádím, že například Rakousko jich má po sobotě na svém kontě pět, Slovensko či Polsko dvě a například Finsko pouhou jednu.

Pro srovnání bych ještě doplnil, že zatímco na předchozí olympiádě v roce 2016 v brazilském Rio de Janeiro získala Česká republika celkem 10 medailí (ovšem za celé OH, zatímco nyní jsme teprve v jejich polovině), přičemž nejcennější, zlatá, byla pouze jedna. Kdežto letos již máme nejcennější kovy na kontě tři, přičemž již zítra mohou jejich počet navýšit tenistky Barbora Krejčíková s Kateřinou Siniakovou, které se probojovaly do finále ženské čtyřhry. A i v příštím týdnu vstoupí do bojů o olympijské zlato další české naděje, jako například sportovní lezec Adam Ondra nebo rychlostní kanoista Josef Dostál.

Ti, kdo mají možnost sledovat přímé televizní přenosy z japonské metropole (vzhledem k časovému posunu probíhají většinou již v dopoledních hodinách), u nich v tomto týdnu jistě prožili řadu radostných okamžiků. Ať už šlo o přenos z finále sportovní střelby v disciplíně trap, kde do šestičlenného finále postoupili dva čeští reprezentanti. Když pak po jednotlivých sériích postupně odpadávali střelci s nejnižším bodovým ziskem, až tam nakonec zůstali jen dva jihomoravští kamarádi Jiří Lipták a David Kostelecký, kteří si to pak v dramatickém rozstřelu rozdali o olympijské zlato, tak to byl pro českého sportovního fanouška zážitek, který až tak často k mání není.

Neméně radostné jistě byly i páteční přenosy z vodního slalomu, kde vybojoval zlatou olympijskou medaili Jiří Prskavec, či juda, kde olympijské zlato z Ria obhájil Lukáš Krpálek (ovšem ve vyšší váhové kategorii než před pěti lety). Zážitkem, který tedy zpravidla nebyl nic pro kardiaky, jistě byly i vítězné zápasy našich tenistek, ať už šlo o deblový pár Krejčíková – Siniaková, nebo o zápasy Markéty Vondroušové ve dvouhře, která se nečekaně probojovala až do finále. V souvislosti s Vondroušovou bych připomněl, že tato česká reprezentantka přitom byla před OH na sociálních sítích terčem řady nevybíravých urážek od některých „takyfanoušků“ kvůli tomu, že se do olympijské nominace dostala na úkor jiné české tenistky Karolíny Muchové. I takoví někteří fandové bohužel jsou…

Chápu samozřejmě, že ne každý je nadšeným sportovním fanouškem a jsou takoví, kteří olympiádu nesledují prakticky vůbec. Ovšem i když, jak říkají takzvaní „chlebaři“, chleba či benzín ani při sebevětším počtu olympijských medailí levnější nebude, dálnice se díky tomu rychleji stavět či opravovat nebudou a národ se kvůli tomu nepřestane hádat o politice, velkou pochvalu si čeští olympionici za dosavadní odvedené výkony v zemi vycházejícího slunce nepochybně zaslouží. Na jejich výkony, kterými jistě udělali řadě lidí u nás doma velkou radost, by si pak měli vzpomenout zejména ti škarohlídové, kteří na jejich adresu při každé možné příležitosti například píší, jak naši sportovci jen dělají Česku ostudu a kolik peněž ze státní kasy odsávají…