Dočkáme se vůbec někdy konce „kauzy Nagygate“?
Kauza expremiéra Petra Nečase a takzvaných trafik pro někdejší poslance ODS zatím nekončí: Pražský městský soud v tomto týdnu vrátil případ k novému projednání.
Zhruba před rokem byli bývalý premiér Petr Nečas i jeho někdejší sekretářka a nynější manželka Jana Nagyová-Nečasová Pražským obvodním soudem zproštěni obžaloby z podplácení, neboť dle soudkyně Heleny Králové se nepodařilo prokázat, že by se tento skutek stal. Podplácení přitom mělo spočívat v tom, že v roce 2012 byli tehdejším poslancům za ODS Ivanu Fuksovi, Marku Šnajdrovi a Petru Tluchořovi nabídnuty lukrativní posty ve státní správě výměnou za to, že se vzdají poslaneckého mandátu a umožní tak schválení daňového balíčku v Poslanecké sněmovně.
Jak si ti s dobrou pamětí nejspíš pamatují, tři výše zmínění poslanci v listopadu 2012 skutečně poslanecký mandát složili, na jejich místa nastoupili náhradníci, a i díky nim prošel ve Sněmovně daňový balíček, jehož součástí byl i zákon o zvýšení obou sazeb DPH, nejtěsnější většinou. Hrozící rozpad tehdejší vládní koalice ODS, TOP 09 a zbytků Věcí veřejných byl tak zase na chvíli zažehnán. Poté, co byl balíček schválen, dva ze tří poslanců skutečně svou „trafiku“ dostali: Marek Šnajdr se stal předsedou dozorčí rady Čepra a Ivan Fuksa členem představenstva Českého Aeroholdingu. Poslance však přes jejich nekalé jednání zachránil od odsouzení z korupce kontroverzní verdikt Nejvyššího soudu v červenci 2013, dle kterého cokoliv, čeho se zákonodárce dopustí na půdě Poslanecké sněmovny, nemůže být trestné.
Expremiérovi Nečasovi, jeho nynější manželce Janě i někdejšímu náměstkovi ministra zemědělství Bočkovi zase v srpnu 2020 hodně nahrálo, že soud první instance nepřipustil jako důkaz odposlechy, neboť dle členů soudního senátu byly pořízeny nezákonně. Jak už jsem však zmínil v perexu, odvolací Pražský městský soud v tomto týdnu jeho rozsudek zrušil a prvoinstančnímu soudu nařídil odposlechy provést (viz odkaz zde).
Ohlasy na tento verdikt jsou dle očekávání různé, někteří jsou toho názoru, že Nečas a spol. dělali jen to, co je ve vrcholné politice běžné, pro jiné (ke kterým patřím i já) je to zase jasný příklad politické korupce, která si potrestání zaslouží. Co se týká samotného umožnění odposlechů, i v jejich případě samozřejmě platí, že každá mince má dvě strany. Jejich povolení vždy znamená zásah do něčího soukromí a ti, co k nim dávají povolení, by měli proto pečlivě zvážit, zda je jejich užití nezbytně nutné. Na druhou stranu, bez jejich povolení někdy prostě není možné trestnou činnost věrohodně prokázat. Stačí si například vybavit kauzu bývalého poslance a někdejšího hejtmana za ČSSD Davida Ratha. Pokud by v ní tehdy soud použití odposlechů nepovolil, dost možná by se Rathovi i manželům Kottovým přijetí mnohamilionových úplatků prokazovalo velmi obtížně.
Proto kvituji rozhodnutí Pražského městského soudu ohledně jejich povolení v „kauze Nagygate.“ Byť tedy na druhou stranu nemám radost z toho, že tato kauza ani po osmi letech, během nichž byla již vynesena řada rozsudků s odlišnými závěry, stále nekončí. A vzhledem k současnému stavu českého soudnictví je otázkou, zda se jejího konce v dohledné době vůbec dočkáme…
Zhruba před rokem byli bývalý premiér Petr Nečas i jeho někdejší sekretářka a nynější manželka Jana Nagyová-Nečasová Pražským obvodním soudem zproštěni obžaloby z podplácení, neboť dle soudkyně Heleny Králové se nepodařilo prokázat, že by se tento skutek stal. Podplácení přitom mělo spočívat v tom, že v roce 2012 byli tehdejším poslancům za ODS Ivanu Fuksovi, Marku Šnajdrovi a Petru Tluchořovi nabídnuty lukrativní posty ve státní správě výměnou za to, že se vzdají poslaneckého mandátu a umožní tak schválení daňového balíčku v Poslanecké sněmovně.
Jak si ti s dobrou pamětí nejspíš pamatují, tři výše zmínění poslanci v listopadu 2012 skutečně poslanecký mandát složili, na jejich místa nastoupili náhradníci, a i díky nim prošel ve Sněmovně daňový balíček, jehož součástí byl i zákon o zvýšení obou sazeb DPH, nejtěsnější většinou. Hrozící rozpad tehdejší vládní koalice ODS, TOP 09 a zbytků Věcí veřejných byl tak zase na chvíli zažehnán. Poté, co byl balíček schválen, dva ze tří poslanců skutečně svou „trafiku“ dostali: Marek Šnajdr se stal předsedou dozorčí rady Čepra a Ivan Fuksa členem představenstva Českého Aeroholdingu. Poslance však přes jejich nekalé jednání zachránil od odsouzení z korupce kontroverzní verdikt Nejvyššího soudu v červenci 2013, dle kterého cokoliv, čeho se zákonodárce dopustí na půdě Poslanecké sněmovny, nemůže být trestné.
Expremiérovi Nečasovi, jeho nynější manželce Janě i někdejšímu náměstkovi ministra zemědělství Bočkovi zase v srpnu 2020 hodně nahrálo, že soud první instance nepřipustil jako důkaz odposlechy, neboť dle členů soudního senátu byly pořízeny nezákonně. Jak už jsem však zmínil v perexu, odvolací Pražský městský soud v tomto týdnu jeho rozsudek zrušil a prvoinstančnímu soudu nařídil odposlechy provést (viz odkaz zde).
Ohlasy na tento verdikt jsou dle očekávání různé, někteří jsou toho názoru, že Nečas a spol. dělali jen to, co je ve vrcholné politice běžné, pro jiné (ke kterým patřím i já) je to zase jasný příklad politické korupce, která si potrestání zaslouží. Co se týká samotného umožnění odposlechů, i v jejich případě samozřejmě platí, že každá mince má dvě strany. Jejich povolení vždy znamená zásah do něčího soukromí a ti, co k nim dávají povolení, by měli proto pečlivě zvážit, zda je jejich užití nezbytně nutné. Na druhou stranu, bez jejich povolení někdy prostě není možné trestnou činnost věrohodně prokázat. Stačí si například vybavit kauzu bývalého poslance a někdejšího hejtmana za ČSSD Davida Ratha. Pokud by v ní tehdy soud použití odposlechů nepovolil, dost možná by se Rathovi i manželům Kottovým přijetí mnohamilionových úplatků prokazovalo velmi obtížně.
Proto kvituji rozhodnutí Pražského městského soudu ohledně jejich povolení v „kauze Nagygate.“ Byť tedy na druhou stranu nemám radost z toho, že tato kauza ani po osmi letech, během nichž byla již vynesena řada rozsudků s odlišnými závěry, stále nekončí. A vzhledem k současnému stavu českého soudnictví je otázkou, zda se jejího konce v dohledné době vůbec dočkáme…