Byl by dnes Václav Havel hrdý na některé své dnešní stoupence? V případě některých osob o tom mám dost silné pochybnosti…

„Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí“ – tento památný výrok pronesl Václav Havel v době Sametové revoluce v roce 1989. Byť komunistický režim záhy poté padl, máme u nás už přes 30 let demokracii a po letošních parlamentních volbách se komunisté nedostali do Poslanecké sněmovny, je otázkou, zda se toto krásné heslo beze zbytku naplnilo a zda by dnes byl náš první polistopadový prezident, od jehož úmrtí letos uplyne 10 let, na některé své stoupence hrdý. Já jsem přesvědčen, že nikoliv…

Jako příklad těch, kteří se často hlásí k Havlovu odkazu, avšak nedovedou překonat svou nenávist vůči těm, co mají odlišné názory než oni sami, bych v tomto článku uvedl dvě známé osobnosti.
První z nich je novinář a někdejší dlouholetý zpravodaj CNN a později i České televize v Číně Tomáš Etzler. Tento pán je častým účastníkem besed v Knihovně Václava Havla a z Havlových děl veřejně předčítal před dvěma lety na Národní třídě při oslavách 17. listopadu. Bývalý zpravodaj ČT ovšem například bránil veřejnoprávní televizi před jejím ohrožením ze strany ekonomky Hany Lipovské tak srdnatě, že dnes už bývalou členku Rady ČT označil za „špinavou čubku.“ Asi před týdnem pak tento „šiřitel pravdy a lásky“ rozhořčil část veřejnosti tím, když na svůj twitterový účet napsal: „Neočkovaní neumírají dostatečně rychle.“ Ani se mi nechtělo věřit, že by byl v současné době, kdy počet nakažených covidem-19 stále roste, někdo schopen takového cynismu. Je samozřejmě v pořádku, že se veřejně apeluje na ty, kteří se dosud k očkování neodhodlali, aby tak co nejdříve učinili, ale je opravdu přijatelné činit tak takovým způsobem jako pan Etzler?

Druhým „pravdoláskařem“, o kterém se chci v tomto článku zmínit, je známý filmový režisér Jan Hřebejk. I on se několikrát vyznal k obdivu k Václavu Havlovi, ovšem na jeho heslo ohledně toho, že láska musí zvítězit nad nenávistí, několikrát v minulosti zapomněl. Například v roce 2013, kdy Hřebejk jako podporovatel Karla Schwarzenberga neunesl vítězství Miloše Zemana v prezidentských volbách a veřejně prohlásil, že „rudá a hnědá prasata dotáhla lháře a demagoga na Hrad.“ Vulgarita je u tohoto nepochybně výborného režiséra, který za své filmy mimo jiné třikrát obdržel cenu Českého lva, bohužel hodně častá. Například na adresu již zmiňované Hany Lipovské byl v dubnu letošního roku jen o malinko mírnější než Etzler, když ji označil za „nastrčeného a patrně nemocného přiblblíka.“ Chápu, že si Hana Lipovská, kterou do Rady ČT nominovala Česká biskupská konference, vysloužila u řady lidí kritiku kvůli tomu, že se nejprve spojila s někdejší političkou Janou Bobošíkovou a před letošními sněmovními volbami navíc přijala místo na kandidátce kontroverzního uskupení Volný blok. Je ale i přesto společensky přijatelné, aby ji někdo veřejně tituloval tak, jak to učinili „pravdoláskaři“ Tomáš Etzler a Jan Hřebejk?

Částečného odsouzení se tito dva pánové sice v některých médiích dočkali, ovšem opravdu by mě zajímalo, co by se v našich mainstreamových médiích dělo, pokud by se takto o někom veřejně vyjadřovali někteří příznivci Zemana či Babiše. A už vůbec si nedovedu představit, co by následovalo, kdyby u některého nemocného politického oponenta projevili zklamání z toho, že se mu začíná dařit lépe. Tak, jako když Jan Hřebejk nedávno v reakci na zprávu Ústřední vojenské nemocnice ohledně toho, že se Zemanův stav mírně zlepšil, prohlásil, že je tím mírně zdeprimován…