Brzy poté, co si reportéři pořadu 168 hodin vzali několikrát na paškál politiky z nové vládní koalice, dočkali se za svůj počin v jiném médiu kritiky.

Publicistický pořad 168 hodin, vysílaný v neděli večer na programu ČT1, sleduji poměrně pravidelně. Proto jsem si v jeho posledních dílech, vysílaných po Novém roce, nemohl nevšimnout určité změny: místo po řadu let takřka tradiční kritiky prezidenta a jeho okolí, Andreje Babiše či některého jiného politika z ANO, případně politika z ČSSD či SPD, si nyní reportéři 168 hodin často berou na paškál politiky z nové vládní koalice. A jak se zdá, trochu překvapený touhle změnou nejsem jenom já…

Na stránkách internetového deníku Forum 24 jsem si v tomto týdnu přečetl komentář profesora Vladimíra Justa s výmluvným názvem Česká výmarská republika? O pseudovyváženosti veřejnoprávních médií. A jak je z komentáře známého teatrologa a divadelní kritika patrné, profesor Just nese dosti nelibě, že místo několik let zažité kritiky Babiše, Vondráčka, Hamáčka a některých dalších politiků z předchozí vládní garnitury nyní Nora Fridrichová a její tým zaměřují svou pozornost na problémy kyperských sponzorů hnutí STAN, Farského stáže v USA či (ne)znalosti angličtiny některých členů Fialova kabinetu.

Dokumentují to například jeho slova: „Ve většině reportáží se ostří jedovaté kritiky, často oprávněné, obrací vůči novým ministrům a vládním poslancům. Ať už kvůli jejich „střetům zájmů“ (Babišovými mediálními bodygardy nepřiměřeně nafouklé kauzy Farský či Rakušan) nebo kvůli mediálně „zmatečním“ vyjádřením šéfa zdravotnictví.“
Nebo případně: „A pak je tu další evergreen, chatrná znalost angličtiny u necelé třetiny ministrů. Budiž, nemělo by být. Kdy ale tentýž pořad takto prověřoval tytéž znalosti u celého minulého kabinetu? Pokud vím, odnášela to samojediná ministryně financí; jako by právě toto, a nikoli její trestuhodné vytunelování státní kasy, z něhož se budou vyhrabávat ještě naše děti, bylo jejím největším proviněním.“

Objektivita a nestrannost je nepochybně problémem jak u příznivců Okamurova SPD, hnutí STAN, voličů koalice Spolu, tak i u těch, co stále fandí Babišovu ANO. Ovšem to, co předvedl ve svém komentáři Vladimír Just, mně už přijde v některých pasážích poněkud za hranou. To je pan profesor například vážně přesvědčen o tom, že aféra ohledně pochybných sponzorů hnutí STAN či jednání jeho prvního místopředsedy Jana Farského, který voličům zatajil, že plánuje záhy po svém zvolení odjet na osmiměsíční stáž do USA, a poslaneckého mandátu se rozhodl vzdát až po mediálním tlaku ze všech stran, jsou prkotiny, které uměle nafoukli novináři z „Babišových médií“? Nebo mu snad stále se měnící epidemiologická pravidla, ve kterých se již nevyzná téměř nikdo, občas nepřijdou ani trochu zmatečná?

Za největší přešlap v celém komentáři pak považuji zdůvodnění pana Justa ohledně toho, proč by měli tvůrci pořadu 168 hodin být na novou vládní koalici „hodnější“ než na tu předchozí: „Navenek je vše, a to myslím bez uvozovek, v pořádku. Jenže já nechci, zvláště přijde-li ta či ona krize, aby mi ten pořádek stále víc připomínal pořádek Výmarské republiky před nástupem vůdce opozice k moci.“ To opravdu přijde někomu adekvátní přirovnávat aktuální stav politického a společenského dění v České republice k tomu, co se dělo v minulém století v Německu před nástupem Hitlera k moci?

Já jen pevně doufám, že nově nastolený trend pravidelného nedělního pořadu na ČT1 se po podobných kritikách nezmění a že tým reportérů Nory Fridrichové nás bude i nadále referovat jak o případných prohřešcích Babiše či Schillerové, tak i o aférách politiků z vládních stran. Tedy, že se bude i nadále řídit zásadou: padni, komu padni.