Mé dojmy z "hrozného" hradního ceremoniálu
Slavnostní předávání státních vyznamenání na Pražském hradě vždy vyvolává u řady politiků, novinářů i části veřejnosti vlnu kritiky. Ani letošek nebyl výjimkou...
V pondělí se na Pražském hradě uskutečnil slavnostní ceremoniál, při kterém prezident Miloš Zeman předal státní vyznamenání, udělená v letech 2020 a 2021. Jak ti, co sledují veřejné dění, vědí, tento slavnostní akt byl již několikrát odložen, ať už z důvodu covidové epidemie, nebo zdravotního stavu prezidenta.
I před pondělním ceremoniálem, jehož datum bylo vybráno v souvislosti s výročím narození prvního československého prezidenta T. G. Masaryka, se ozývaly hlasy, zda by kvůli probíhající válce na Ukrajině neměl být odložen opět. Tradičně se pak přidaly hlasy některých z těch, co glosovali, že by se předávání státních vyznamenání mělo zrušit úplně, neboť kvůli osobě současné hlavy státu se již dávno stalo naprosto nedůstojným aktem, na který je ostudné se dívat.
Já jsem tak přesto učinil a v pondělí v osm večer jsem si program ČT 1 zapnul. Jaké jsou mé dojmy z té „hrůzy“, na kterou se dle mnohých příspěvků v internetových diskusích většina lidí údajně dívala jen s velkým sebezapřením (případně proto, aby se pobavili nad jeho absurditou)?
V první řadě mě překvapilo, že byť se v médiích psalo o tom, že se spousta pozvaných hostů nedostaví, dle televizních záběrů vypadal Vladislavský sál téměř plný. Prezident Miloš Zeman byl sice oproti předchozím letům přivezen v doprovodu své manželky na vozíčku, nicméně svůj projev přednesl i tentokrát plynule a spatra. Sice si v něm mohl například odpustit komentář ke švédské bojovnici za záchranu planety Gretě Thunberg (byť v souvislosti s ní chtěl ukázat, do jakých problémů se i dnes může někdo dostat při vyslovení vlastního názoru), ale jinak mi jeho projev, ve kterém se vyjádřil i k probíhající válce na Ukrajině, přišel po obsahové stránce jako dobrý.
Co se týká výběru vyznamenaných, zde už se názory na toho či onoho budou nejspíš lišit. I já jsem měl například trochu problém s oceněním Romana Prymuly či Vladimíra Remka nejvyšším vyznamenáním (Řádem bílého lva), nicméně mezi více než šedesátkou oceněných byla nepochybně i řada těch, která si své ocenění plně zasloužila, ať už se jednalo o válečné veterány, úspěšné vědce nebo osobnosti z oblasti umění či sportu.
Proto moc nerozumím některým našim čelním politikům, kteří se rozhodli na tento slavnostní akt nepřijít kvůli svým výhradám k osobě prezidenta Miloše Zemana. Mám tím na mysli především předsedu horní parlamentní komory Miloše Vystrčila a předsedkyni Poslanecké sněmovny Markétu Pekarovou Adamovou. Myslím si totiž, že ti, kterým je státní vyznamenání uděleno (často i na návrh členů Senátu či Poslanecké sněmovny), by neměli doplácet na vzájemné antipatie některých politiků, kteří by se v takový den měli přes ně povznést. Proto slouží ke cti premiérovi Petru Fialovi i většině členů jeho vlády, že tak na rozdíl od předsedů obou parlamentních komor dokázali učinit a na Pražský hrad přišli.
Za samostatnou kapitolu pak považuji vyjádření permanentní Zemanovy kritičky, senátorky Miroslavy Němcové. Ta při svém hodnocení neopomenula zmínit, že i kdyby dostala pozvánku, tak by byla bývala na Hrad nepřišla, a především prezidentovi vytkla, že v jeho projevu toho zaznělo velmi málo na podporu Ukrajiny a vyhnul se jakémukoliv oslovení agresora Vladimira Putina (viz odkaz zde). Zeman přitom ve svém projevu (celý jeho obsah je možno si přečíst zde) apeloval na přítomné, aby finančně přispěli na pomoc ukrajinským uprchlíkům, mluvil v něm o „válce, vyvolané ruskou agresí“ a také při projevu zmínil, že se rozhodl udělit nejvyšší české vyznamenání ukrajinskému prezidentovi Volodymyru Zelenskému.
U některých osob by zkrátka Miloš Zeman sklidil kritiku, ať už by řekl či učinil cokoliv...
V pondělí se na Pražském hradě uskutečnil slavnostní ceremoniál, při kterém prezident Miloš Zeman předal státní vyznamenání, udělená v letech 2020 a 2021. Jak ti, co sledují veřejné dění, vědí, tento slavnostní akt byl již několikrát odložen, ať už z důvodu covidové epidemie, nebo zdravotního stavu prezidenta.
I před pondělním ceremoniálem, jehož datum bylo vybráno v souvislosti s výročím narození prvního československého prezidenta T. G. Masaryka, se ozývaly hlasy, zda by kvůli probíhající válce na Ukrajině neměl být odložen opět. Tradičně se pak přidaly hlasy některých z těch, co glosovali, že by se předávání státních vyznamenání mělo zrušit úplně, neboť kvůli osobě současné hlavy státu se již dávno stalo naprosto nedůstojným aktem, na který je ostudné se dívat.
Já jsem tak přesto učinil a v pondělí v osm večer jsem si program ČT 1 zapnul. Jaké jsou mé dojmy z té „hrůzy“, na kterou se dle mnohých příspěvků v internetových diskusích většina lidí údajně dívala jen s velkým sebezapřením (případně proto, aby se pobavili nad jeho absurditou)?
V první řadě mě překvapilo, že byť se v médiích psalo o tom, že se spousta pozvaných hostů nedostaví, dle televizních záběrů vypadal Vladislavský sál téměř plný. Prezident Miloš Zeman byl sice oproti předchozím letům přivezen v doprovodu své manželky na vozíčku, nicméně svůj projev přednesl i tentokrát plynule a spatra. Sice si v něm mohl například odpustit komentář ke švédské bojovnici za záchranu planety Gretě Thunberg (byť v souvislosti s ní chtěl ukázat, do jakých problémů se i dnes může někdo dostat při vyslovení vlastního názoru), ale jinak mi jeho projev, ve kterém se vyjádřil i k probíhající válce na Ukrajině, přišel po obsahové stránce jako dobrý.
Co se týká výběru vyznamenaných, zde už se názory na toho či onoho budou nejspíš lišit. I já jsem měl například trochu problém s oceněním Romana Prymuly či Vladimíra Remka nejvyšším vyznamenáním (Řádem bílého lva), nicméně mezi více než šedesátkou oceněných byla nepochybně i řada těch, která si své ocenění plně zasloužila, ať už se jednalo o válečné veterány, úspěšné vědce nebo osobnosti z oblasti umění či sportu.
Proto moc nerozumím některým našim čelním politikům, kteří se rozhodli na tento slavnostní akt nepřijít kvůli svým výhradám k osobě prezidenta Miloše Zemana. Mám tím na mysli především předsedu horní parlamentní komory Miloše Vystrčila a předsedkyni Poslanecké sněmovny Markétu Pekarovou Adamovou. Myslím si totiž, že ti, kterým je státní vyznamenání uděleno (často i na návrh členů Senátu či Poslanecké sněmovny), by neměli doplácet na vzájemné antipatie některých politiků, kteří by se v takový den měli přes ně povznést. Proto slouží ke cti premiérovi Petru Fialovi i většině členů jeho vlády, že tak na rozdíl od předsedů obou parlamentních komor dokázali učinit a na Pražský hrad přišli.
Za samostatnou kapitolu pak považuji vyjádření permanentní Zemanovy kritičky, senátorky Miroslavy Němcové. Ta při svém hodnocení neopomenula zmínit, že i kdyby dostala pozvánku, tak by byla bývala na Hrad nepřišla, a především prezidentovi vytkla, že v jeho projevu toho zaznělo velmi málo na podporu Ukrajiny a vyhnul se jakémukoliv oslovení agresora Vladimira Putina (viz odkaz zde). Zeman přitom ve svém projevu (celý jeho obsah je možno si přečíst zde) apeloval na přítomné, aby finančně přispěli na pomoc ukrajinským uprchlíkům, mluvil v něm o „válce, vyvolané ruskou agresí“ a také při projevu zmínil, že se rozhodl udělit nejvyšší české vyznamenání ukrajinskému prezidentovi Volodymyru Zelenskému.
U některých osob by zkrátka Miloš Zeman sklidil kritiku, ať už by řekl či učinil cokoliv...