Sedmdesát korun za litr benzínu jako realita?
Přestože v sousedním Polsku snížili v prosinci loňského roku spotřební daň z pohonných hmot na nejnižší možnou částku, kterou povoluje EU, současná česká vláda takový krok stále odmítá.
Když jsem si dnes při snídani pustil stanici Radiožurnál, kromě zpráv o stále trvajících bojích na Ukrajině mě zaujal rozhovor s bývalou rektorkou Mendelovy univerzity v Brně Danuší Nerudovou. Tato uznávaná ekonomka, o níž se hovoří i jako o jedné z možných kandidátek na úřad prezidenta republiky, při něm nastínila nepříliš radostnou vizi toho, co nás z ekonomického pohledu v blízké budoucnosti čeká.
Asi každému je jasné, že válka na Ukrajině, která zde začala 24. února vpádem ruských vojsk, bude mít nejen pro obě válčící země, ale i pro zbytek Evropy citelné hospodářské důsledky. Nejde jen o zavedení rozsáhlých protiruských sankcí, kvůli kterým ztratí některé firmy odbytiště na ruském trhu či o možné problémy s dodávkami ruského plynu i ropy do Evropy, ale také o to, že s ohledem na Putinovu agresi zcela logicky v příštích letech porostou výdaje na obranu všech členských států NATO.
Přesto jsem však byl zaražen komentářem paní Nerudové k tomu, že ceny pohonných hmot na českých čerpacích stanicích již nyní překročily hranici 40 korun za litr: „Pokud by byl dalšími sankcemi omezen dovoz ruské ropy, tak bychom museli počítat s tím, že ta cena by se mohla vyšplhat až k 70 korunám na litr.“ To by podle ní mohlo nastat v případě, že by bylo zavedeno embargo na ruskou ropu (viz odkaz zde).
Člověk nemusí být zrovna erudovaný ekonom, aby věděl, že takto extrémně vysoké ceny benzínu či nafty by se citelně dotkly každého. I ten, kdo autem nejezdí nebo by cestování tímto dopravním prostředkem výrazně omezil, by vzrůst cen pocítil jednak při cestování veřejnou hromadnou dopravou, ale i při nákupu v obchodech, neboť je logické, že zdražení pohonných hmot se projeví na ceně jakéhokoliv přepravovaného zboží. A že už tak vysoká inflace by i nadále rostla a nejspíš by brzy dosáhla dvouciferného čísla, je nejspíš jasné nejenom ekonomům.
Samozřejmě, že současná vláda premiéra Fialy, která v době, kdy byla v opozici, často kritizovala za růst inflace předchozí Babišův kabinet, je v tomhle nevinně a za to, že Putinovi „ruplo v bedně“, opravdu nemůže. Je určitě správné, že naše vláda napadané Ukrajině pomáhá, zrovna tak, jako jí nezištně pomáhají tisíce českých občanů – již před dvěma dny jsem četl na internetu, že částka, vybraná na pomoc této východoevropské zemi, pravděpodobně přesáhla 1,5 miliardy korun.
V případě vysokých cen benzínu a nafty je však v možnostech současné vlády tento stav částečně napravit. Jak je totiž vysvětleno například v článku zde na Finance.cz, v současné době je v České republice spotřební daň v případě benzínu 12,84 Kč za litr a v případě nafty 9,95 Kč. Když se k tomu přičte ještě 21 % z DPH, tak je míra zdanění těchto produktů kolem 50 %. Což by se výrazným snížením spotřební daně mohlo napravit.
Přestože v sousedním Polsku takový krok učinili již v prosinci loňského roku, když snížili spotřební daň z pohonných hmot na nejnižší možnou částku, kterou povoluje Evropská unie, a od května se tam má navíc snížit DPH z 23 % na 8 % (viz odkaz zde), současná česká vláda takové výzvy stále odmítá s odůvodněním, že by šlo o populismus vůči voličům. Realita ovšem bude nejspíš taková, že vláda by tímto krokem přišla o část příjmů státního rozpočtu, které vytáhne z kapes daňových poplatníků, a musela by pak úspory pracně hledat jinde...
Když jsem si dnes při snídani pustil stanici Radiožurnál, kromě zpráv o stále trvajících bojích na Ukrajině mě zaujal rozhovor s bývalou rektorkou Mendelovy univerzity v Brně Danuší Nerudovou. Tato uznávaná ekonomka, o níž se hovoří i jako o jedné z možných kandidátek na úřad prezidenta republiky, při něm nastínila nepříliš radostnou vizi toho, co nás z ekonomického pohledu v blízké budoucnosti čeká.
Asi každému je jasné, že válka na Ukrajině, která zde začala 24. února vpádem ruských vojsk, bude mít nejen pro obě válčící země, ale i pro zbytek Evropy citelné hospodářské důsledky. Nejde jen o zavedení rozsáhlých protiruských sankcí, kvůli kterým ztratí některé firmy odbytiště na ruském trhu či o možné problémy s dodávkami ruského plynu i ropy do Evropy, ale také o to, že s ohledem na Putinovu agresi zcela logicky v příštích letech porostou výdaje na obranu všech členských států NATO.
Přesto jsem však byl zaražen komentářem paní Nerudové k tomu, že ceny pohonných hmot na českých čerpacích stanicích již nyní překročily hranici 40 korun za litr: „Pokud by byl dalšími sankcemi omezen dovoz ruské ropy, tak bychom museli počítat s tím, že ta cena by se mohla vyšplhat až k 70 korunám na litr.“ To by podle ní mohlo nastat v případě, že by bylo zavedeno embargo na ruskou ropu (viz odkaz zde).
Člověk nemusí být zrovna erudovaný ekonom, aby věděl, že takto extrémně vysoké ceny benzínu či nafty by se citelně dotkly každého. I ten, kdo autem nejezdí nebo by cestování tímto dopravním prostředkem výrazně omezil, by vzrůst cen pocítil jednak při cestování veřejnou hromadnou dopravou, ale i při nákupu v obchodech, neboť je logické, že zdražení pohonných hmot se projeví na ceně jakéhokoliv přepravovaného zboží. A že už tak vysoká inflace by i nadále rostla a nejspíš by brzy dosáhla dvouciferného čísla, je nejspíš jasné nejenom ekonomům.
Samozřejmě, že současná vláda premiéra Fialy, která v době, kdy byla v opozici, často kritizovala za růst inflace předchozí Babišův kabinet, je v tomhle nevinně a za to, že Putinovi „ruplo v bedně“, opravdu nemůže. Je určitě správné, že naše vláda napadané Ukrajině pomáhá, zrovna tak, jako jí nezištně pomáhají tisíce českých občanů – již před dvěma dny jsem četl na internetu, že částka, vybraná na pomoc této východoevropské zemi, pravděpodobně přesáhla 1,5 miliardy korun.
V případě vysokých cen benzínu a nafty je však v možnostech současné vlády tento stav částečně napravit. Jak je totiž vysvětleno například v článku zde na Finance.cz, v současné době je v České republice spotřební daň v případě benzínu 12,84 Kč za litr a v případě nafty 9,95 Kč. Když se k tomu přičte ještě 21 % z DPH, tak je míra zdanění těchto produktů kolem 50 %. Což by se výrazným snížením spotřební daně mohlo napravit.
Přestože v sousedním Polsku takový krok učinili již v prosinci loňského roku, když snížili spotřební daň z pohonných hmot na nejnižší možnou částku, kterou povoluje Evropská unie, a od května se tam má navíc snížit DPH z 23 % na 8 % (viz odkaz zde), současná česká vláda takové výzvy stále odmítá s odůvodněním, že by šlo o populismus vůči voličům. Realita ovšem bude nejspíš taková, že vláda by tímto krokem přišla o část příjmů státního rozpočtu, které vytáhne z kapes daňových poplatníků, a musela by pak úspory pracně hledat jinde...