Jsou fotbaloví fanoušci ve střední Evropě skutečně rasisté, ze kterých si bere negativní vzor i nejmladší generace?


Jsou fotbaloví fanoušci ve střední Evropě skutečně rasisté, ze kterých si bere negativní vzor i nejmladší generace?
Víkendové fotbalové zápasy Ligy národů přinesly několik překvapení na úkor favorizovaných týmů. K jednomu takovému překvapení došlo i v Budapešti, kde domácí maďarská reprezentace zdolala v poměru 1:0 favorizovanou Anglii. Jak to však u Angličanů a britských týmů obecně v poslední době bývá, po zápase se víc než příčiny porážky jejich mužstva rozebíral údajný rasismus u fanoušků soupeře.

Zápas mezi Maďarskem a Anglií se přitom původně měl hrát bez diváků kvůli trestu, který od UEFA obdržel Maďarský fotbalový svaz za chování svých fanoušků během loňského mistrovství Evropy. Jenže zákaz vstupu se nevztahoval na děti do 14 let, kterých do hlediště budapešťského stadionu přišlo téměř 40 tisíc (s tím, že každých 10 dětí musel vždy doprovázet jeden dospělý). A jak je psáno například zde, přestože publikum bylo téměř dětské, dostalo se anglickým hráčům pískotu i bučení za to, že po hymnách obou reprezentací poklekli na trávník na podporu hnutí Black Lives Matter.

Trenér anglické reprezentace Gareth Southgate pískot i bučení dětského publika po zápase rozhořčeně okomentoval slovy: „Asi to zdědily po rodičích. Jsou to ale jenom děti, které neví, proč bučí, jen ví, že jejich rodiče to dělají také, a tak jim to přijde správné. Dokud na nás lidé budou pískat, budeme v tom pokračovat. Dokazuje to, že rasismus stále nevymizel.“

Pokud mají někteří čtenáři dojem, že to není poprvé, co měl nějaký britský tým problém s „rasistickým“ dětským publikem, tak se nepletou. Loni v září, kdy přijel na pražskou Letnou skotský fotbalový klub Glasgow Rangers, byla situace velmi obdobná tomu, co se předevčírem odehrálo v Budapešti. Také Sparta Praha tehdy měla trest od UEFA a tak do ochozů mohli jít jen dětští diváci, kteří však zdatně pískali pokaždé, když se k míči dostal hráč soupeře jménem Glen Kamara. Představitelé skotského klubu a zejména pak hráčův právník v tom viděli jasný rasismus, jak jsem však napsal v mém tehdejším blogu zde, zvláštní bylo, že na žádného jiného hráče tmavé pleti letenské publikum nepískalo.

Jsou tedy fotbaloví fanoušci ve střední Evropě skutečně rasisté, ze kterých si bere negativní vzor i nejmladší generace? Nemyslím si to. Při zmiňovaném zářijovém zápase na Letné nebyla příčinou pískání tmavá pleť Glena Kamary, ale skutečnost, že tento finský fotbalista sierraleonského původu v minulosti bez důkazů obvinil z rasismu fotbalistu pražské Slavie Ondřeje Kúdelu, kterého navíc po zápase v Glasgowě fyzicky napadl (přičemž UEFA následně přísně potrestala jen českého reprezentanta).

A co se týká pískání či bučení v Budapešti? Příčina je podle mého názoru v tom, že mnozí fanoušci jsou již poněkud alergičtí na to, když se podpora hnutí Black Lives Matter tahá i do sportu. Část Maďarů navíc může vidět určitou křivdu také v tom, že zatímco nevhodné chování jejich fanoušků UEFA trestala poměrně přísně, Anglie za to, že její fanoušci vloni při Euru několikrát bučeli při hymnách soupeře, dostala jen symbolickou pokutu.

Navíc si někteří fotbaloví příznivci dost možná vzpomínají na to, že když při finálovém zápase s Itálií tři angličtí hráči (shodou okolností byli všichni tři tmavé pleti) neproměnili pokutový kop, tak po zápase čelili na sociálních sítích rasistickým urážkám. Je tedy otázkou, jestli zrovna Angličané jsou ti praví, kteří by měli z údajného rasismu obviňovat druhé...