Proč vládní politici nectí platný zákon i v případě valorizace důchodů, a chtějí ho narychlo a v rozporu s některými pravidly měnit?


V Poslanecké sněmovně včera začala dlouho očekávaná mimořádná schůze, na níž by mělo dojít k hlasování o vládní novele, která má omezit mimořádnou valorizaci důchodů v červnu letošního roku. Frázi „mělo by“ jsem v předchozí větě použil záměrně, protože není jisté, kdy a zda vůbec k hlasování o této problematické novele dojde. Obě opoziční strany – jak SPD, tak i ANO 2011 totiž dopředu vyhlásily, že se pokusí přijetí této úpravy zabránit všemi možnými prostředky, a vládu tak čeká ve Sněmovně „obstrukční peklo“.

Byť jsou obstrukce legitimním politickým nástrojem, nikdy jsem jejich zastáncem nebyl. Úmyslné zdržování při projednávání nějakého zákona nesmyslně dlouhými řečnickými projevy (například projev předsedy SPD Tomia Okamury při včerejší rozpravě trval více než sedm hodin), žádostmi o přestávku v nejvyšší možné délce pro ten či onen poslanecký klub, často takřka nekonečné dohadování se o programu schůze, to všechno jsou věci, které s férovostí nemají nic společného. Je to něco podobného, jako když například hráči nějakého mužstva ve fotbale brání těsné vedení či pro něj přijatelnou remízu častým poleháváním na trávník, pomalým střídáním apod.

Existují však případy, kdy je i tento neférový způsob boje akceptovatelný – a to za situace, kdy neférově hraje i váš soupeř, a žádný rozhodčí (ať už skutečný či pomyslný) mu v tom není schopen zabránit. Přičemž něco takového se ze strany současné vládní koalice děje při aktuálně projednávané novele ohledně valorizace penzí.

Jak asi ti, kteří tuto problematiku sledují, vědí, hraje se zde o to, zda bude českým důchodcům od června navýšen jejich důchod v průměru o 1 770 Kč (v případě, že se bude navyšovat podle aktuálně platných pravidel), nebo jen o 760 Kč (v případě, že vládní novela bude ve Sněmovně schválena a vyjde do 22. března ve Sbírce zákonů). Fialova vláda přitom argumentuje tím, že pokud by došlo k valorizaci dle aktuálně platných pravidel, znamenalo by to nárůst výdajů pro státní rozpočet o 34,5 miliardy korun, zatímco v případě průměrného navýšení jen o 760 Kč by tyto výdaje byly o 19 miliard nižší.

Že si vláda uvědomuje, že je potřeba šetřit a státní dluh není možné navyšovat donekonečna, je jistě v pořádku. Problém je však v tom, že v tomto konkrétním případě se vládní koalice dopustila hned několika unfair prostředků. Tím hlavním je skutečnost, že chce projednávanou novelu přijmout ve stavu legislativní nouze, aniž by k tomu byly naplněny zákonné důvody. Podle jednacího řádu Poslanecké sněmovny lze totiž legislativní nouzi vyhlásit jen „za mimořádných okolností, kdy jsou zásadním způsobem ohrožena základní práva a svobody občanů nebo bezpečnost státu nebo kdy státu hrozí značné hospodářské škody“.

Pokud totiž bude muset stát vyplatit důchodcům navýšení jejich penzí v zákonem aktuálně dané výši, vycházející z toho, že v lednu činila míra inflace 17,5 %, tak k ohrožení žádných základních práv ani bezpečnosti státu nedojde. A ani skutečnost, že to bude státní kasu stát o necelých 20 miliard víc, než kolik by ji to stálo v případě navrhované novely, nelze považovat za hospodářskou katastrofu. Na letošní rok se totiž počítá se schváleným rozpočtovým schodkem 295 miliard korun, a v tomto kontextu není dalších 19 miliard navíc až tak zásadní částkou. Ostatně, i ministr financí Zbyněk Stanjura v nedělním pořadu Otázky Václava Moravce na ČT konstatoval, že s touto částkou by si státní rozpočet poradit dokázal a nebylo by třeba ho předělávat.

Jako další faul ze strany vlády pak vidím například to, když apeluje na důchodce, aby za současné složité ekonomické situace projevili solidaritu s mladší generací, a přitom sami politici dvakrát solidární s ostatními občany nejsou. Čímž narážím především na skutečnost, že platy politiků včetně členů vlády i zákonodárců z obou parlamentních komor byly od začátku letošního roku navýšeny o plných 13 %. V této souvislosti přitom někteří argumentovali tím, že navýšení platů politiků i ústavních činitelů je dáno zákonem a jejich zmrazení nelze donekonečna prodlužovat. Proč ale tedy vládní politici nectí platný zákon i v případě valorizace důchodů, a chtějí ho narychlo a v rozporu s některými pravidly měnit?