Existují bohužel lidé, kteří si kritiku či pomlouvání zemřelé osoby neodpustí ani v den, kdy se v médiích objeví informace o jejím úmrtí, případně v den jejího pohřbu.


Před několika dny jsem byl očitým svědkem hokejového zápasu mezi Zlínem a Vsetínem. Přestože šlo jenom o zápas naší druhé hokejové ligy (respektive druhé nejvyšší české hokejové soutěže) a doby, kdy tyto týmy v minulosti spolu dvakrát hrály extraligové finále, jsou zřejmě nenávratně pryč, stadion Luďka Čajky byl při valašském derby zcela vyprodaný. Zlínští “Berani” v něm nakonec přestříleli svého soupeře v poměru 5:4, což mně jakožto jejich fanouškovi udělalo radost. Ve vzpomínkách na tento zápas však u mě zůstane trvale zapsán jiný okamžik.

Když běžela 23. minuta zápasu, vyzval hlasatel přítomné diváky, aby chvíli zapomněli na vzájemnou rivalitu mezi oběma kluby a věnovali potlesk do hokejového nebe nedávno zesnulému brankáři Romanu Čechmánkovi (23. minuta byla zvolena symbolicky, neboť Čechmánek většinu kariéry s číslem 23 na svém drese chytal). Načež všech sedm tisíc přítomných diváků povstalo a brankáři, který třikrát pomohl české reprezentaci k titulu mistra světa a se Vsetínem získal pět mistrovských titulů, dlouhou dobu tleskalo. Nikdo v tu chvíli neřešil to, že “Čeman”v devadesátých letech ve výše zmíněných extraligových finále výrazně pomohl k titulu mistra ligy Vsetínu, přestože hokejově vyrostl ve Zlíně, ani to, že po skončení hokejové kariéry se mu při podnikání zdaleka nedařilo tak, jako v hokejové bráně.

Možná si řeknete, že něco takového je samozřejmost, tím spíše, že měl Roman Čechmánek blízko k oběma klubům. Jenže již hodněkrát jsem se v životě setkal i s tím, že někteří lidé si kritiku či pomlouvání zemřelé osoby neodpustí ani v den, kdy se v médiích objeví informace o jejím úmrtí, případně v den jejího pohřbu. Stále si například pamatuji na to, jak písničkář a někdejší disident Jaroslav Hutka v den, kdy se česká veřejnost loučila se zpěvákem Karlem Gottem, napsal na svém facebookovém profilu, že Gott byl hlásnou troubou okupačního režimu, pro který pracuje i v rakvi. Že je někdo schopen až takové nenávisti, tomu prostě nerozumím.

Zrovna tak považuji za ubohé, když se někteří lidé nedokáží oprostit od kritiky toho či onoho politika ani v internetové diskusi pod článkem, referujícím o jeho úmrtí. S něčím takovým jsem se setkal při nedávném úmrtí Karla Schwarzenberga, v minulosti pak například při úmrtích Václava Havla, Jaroslava Kubery nebo Stanislava Grosse. Přece i když ten či onen politik, umělec, sportovec či kdokoliv jiný nepatřil k mým oblíbencům, elementární slušnost by měl být každý slušný člověk v takových chvílích schopen prokázat. Totéž platí o chvílích, kdy někdo vážně onemocní, stane se tragická událost v jeho rodině apod.

Když to dokázali hokejoví fanoušci ve Zlíně (byť někteří z nich při skandování během zápasu jinak neměli k ostřejším slovům daleko), proč tohle nedokáží někteří ostatní lidé?