Téměř tři čtvrtiny mateřských, základních a středních škol se připojilo ke včerejší odborářské stávce. Nejenom premiér a další členové vlády tvrdí, že nerozumí tomu, proč se většina českých učitelů rozhodla stávkovat nebo protest proti vládě aspoň symbolicky podpořit.


Dle mínění premiéra Petra Fialy, ministra školství Mikuláše Beka a některých dalších vládních politiků neměli čeští učitelé ke včerejší stávce důvod, neboť mají jako jediní státní zaměstnanci garantovaný příjem ve výši 130 % vůči průměrné mzdě. Školství je navíc jedním z mála resortů, kterým byl rozpočet oproti loňsku navýšen, což je prý důkazem toho, že vláda považuje školství a vzdělávání za svoji prioritu.

Jaká je však realita? Těch všude omílaných 130 % průměrné mzdy bude dosaženo de facto jen díky jakémusi účetnímu triku. Jak totiž přiznal před časem i samotný ministr školství Mikuláš Bek v jednom rozhovoru, jelikož se jako základ bude počítat nikoliv letošní, ale loňský průměrný plat, reálně tak bude průměrný učitelský plat činit zhruba 113 % k aktuálnímu stavu průměrné mzdy. A co se týká nepedagogických pracovníků ve školství (tedy např. profesí typu školníků či kuchařek), tak ti nejenom, že v příštím roce nedostanou přidáno vůbec nic, ale nějakou chytrou hlavu dokonce napadlo, že by je v budoucnu neplatilo ministerstvo školství, nýbrž by je byly nuceny platit ze svých už tak napnutých rozpočtů obce či kraje.

A aby se co nejvíce ušetřilo i na učitelích, tak ministr Bek přišel na to, že v českém školství je dle nějakých statistik učitelů vzhledem k počtu žáků až příliš. Přičemž se ještě donedávna všude mluvilo o tom, že učitelů je naopak nedostatek a ty, kteří v příštích letech odejdou do penze, nebude mít kdo nahradit... A pokud se opravdu prosadí snížení tzv. PH maxu, tak mi opravdu není jasné, jak to půjde dohromady se zvyšováním kvality vzdělávání, s podporou učitelů v individualizaci výuky, v práci s různorodými kolektivy žáků a studentů či v rozvíjení potenciálu žáků s mimořádným talentem (což všechno jsou body, které má Fialova vláda ve svém původním programovém prohlášení zahrnuty).

Chápu, že ekonomická situace v naší zemi není zrovna růžová, ostatně, podle posledních prognóz nás letos místo slibovaného růstu čeká pokles HDP o 0,4 %, a státní rozpočet na příští rok je i přes s velkou slávou přijatý konsolidační balíček plánován s deficitem přes 250 miliard korun. Za stávající situace bych proto já (a nejspíš i řada mých kolegů) přijal, pokud by se premiér či ministr školství omluvili, že svůj dříve avizovaný slib ohledně navýšení učitelských platů na 130 % průměrné mzdy vzhledem k složité ekonomické situaci splnit nemohou.

Ale je pro mě nepřijatelné, pokud vláda chce docílit tohoto slibu de facto účetním trikem, ministr Bek začíná tvrdit, že učitelů máme zbytečně moc (přestože se dosud všude psalo, že je jich naopak nedostatek), a navíc navrhuje, aby školníky či kuchařky místo ministerstva platily obce (čímž se problém s jejich financováním nevyřeší). A to, že vládní koalice nakonec navýší rozpočet pro resort školství v porovnání s tím loňským o 4 miliardy korun (což je procentuálně zhruba 1,5 % a zdaleka to tak nevyrovná ani aktuální míru inflace), není pro mě ani pro převážnou většinu učitelů či nepedagogických pracovníků ve školství žádným důkazem či signálem pro to, že školství opravdu patří k programovým prioritám současné vlády.