Diskuze o budoucnosti maturitní zkoušky, které se odehrávají v poslanecké sněmovně i ve veřejném prostoru, z velké části poukazují na některé problémy českého vzdělávacího systému. Podobně platí to, že současná podoba maturitní zkoušky je jako celek již překonaná a je nutná její změna.

Přistoupit k ní však můžeme až poté, co dojde k celkové proměně cílů, obsahu vzdělávání a způsobů učení, tedy toho, jak probíhá a k čemu směřuje samotná výuka ve školách. Na nezbytnosti revidovat rámcové vzdělávací programy (RVP) panuje shoda. Vedle toho je však dále zásadní postupně “přestavět” i samotnou strukturu středního školství tak, aby odpovídala potřebám budoucího trhu práce a společnosti jako celku. Vždy je nutné mít na zřeteli to, že vzdělávání je nutné koncipovat tak, aby absolventi byli schopni čelit globálním výzvám a změnám, jichž svědky jsme již nyní – od nástupu moderních technologií, digitalizace a automatizace, přes změny klimatu a prostředí, ve kterém žijeme, po bezpečnostní hrozby atp.

Návrh MŠMT ležící v PSP ČR, který prozatím ponechává maturitní zkoušku v současné podobě (pouze v případě „jazyků“ mírně mění její parametry), dává v souvislosti s přípravou Strategie vzdělávací politiky do roku 2030+ prostor pro zahájení a realizaci výše nastíněných změn.

Ty musí stavět na revidovaném kurikulu zaměřeném na vybrané spektrum základních gramotností i přenositelných kompetencí. Nová podoba rámcových vzdělávacích programů a je provázejících vzdělávacích zdrojů musí být především oporou, nikoliv zátěží pro samotné učitele. Revidované cíle a obsah vzdělávání je dále nutné promítnout také do samotné přípravy budoucích pedagogů. A především pak do jejich komplexní profesní podpory “přímo ve škole”. Teprve na nový a do praxe uvedený obsah a způsoby vzdělávání je možné navázat i nově vymezenou podobu jeho ověřování. Tj. např. právě podobu závěrečné – maturitní – zkoušky na konci středoškolského studia (zde se pak i na základě dobré zahraniční praxe můžeme začít bavit o výběru oborového zaměření studia a ověřování výsledků právě v těchto oborech, o celkovém průběžném hodnocení výsledků žáků, o portfoliích žáků či ročníkových pracích a projektech - více např. zde).

Tento srozumitelný a logický plán paradoxně aktuálně rozbíjí pozměňovací návrh z dílny koaličních poslanců Vondráka, Raise a Valachové, kteří trvají na zavedení státní maturity ze tří předmětů s odkladem o dva roky. Tito poslanci a poslankyně tedy opětovně chtějí ponechat žáky a učitele a celý vzdělávací systém v další nejistotě. Zároveň v každoročním zajetí rozmaru testologů Cermatu, jejichž – především v matematice - náhodně a na cíle vzdělávání nejasně navázané didaktické testy, jsou vždy překvapením jak pro řešitele, tak i pro ty, kteří je mají na testy připravit. Samozřejmě zůstává zcela absurdní to, že se cílem výuky ve všech maturitních oborech výrazně stává příprava na testy, přičemž o tom jsou dle dostupných dat výrazně přesvědčeni i učitelé středních škol. Návrh pak samozřejmě konzervuje možnou proměnu kurikula na středních školách a do jisté míry i další debatu o struktuře samotného středního školství.

Pokud by však návrh poslanců přeci jen prošel, lze nově očekávat až tisíce žáků, kteří v rámci – především didaktického testu z matematiky, ale i z cizího jazyka – jednoduše „neuspějí“. Budou to především ti ze středních odborných škol a maturitních oborů středních odborných učilišť, kteří pro rozvoj matematické gramotnosti či osvojení cizího jazyka (zatím) nemají v rámci svých vzdělávacích programů tolik prostoru.

Co s nimi? Uvažují zákonodárci o nějakých cestách k tomu, jak zaručit, aby veřejné peníze (i budoucí rozvoj ekonomiky a příjmy státního rozpočtu) vynaložené na jejich vzdělávání nepřišly vniveč? Aby žáci ze 4 úspěšně ukončených ročníků středoškolského studia „alespoň něco měli“? Ve sněmovně se objevily dva návrhy, které se v různé podobě snaží jejich osudy nějak řešit.

Prvním z nich je pozměňovací návrh z dílny České pirátské strany, který u maturity neúspěšným žákům přiznává tzv. „střední vzdělání“ dle školského zákona. Jedná se o typ ukončení střední školy, které je dnes vztaženo ke vzdělávacím programům v délce 1 roku nebo 2 let denní formy vzdělávání (obory kategorie J či C, které jsou určeny žákům bez studijních aspirací či těžšími a kombinovanými formami zdravotního postižení).

Návrh sice úplně neřeší to, aby motivoval či nějak žákům napomohl k tomu, aby úspěšně dokončili svůj maturitní obor vzdělávání. Avšak alespoň částečně řeší to, aby žáci, kteří úspěšně absolvovali 4 ročníky maturitního studia (tj. mají i prostřednictvím vysvědčení “ověřené” znalosti a dovednosti v různých vzdělávacích oblastech a předmětech) a byli připuštěni k maturitě, nezůstali pouze se základním vzděláním. A aby si zároveň mohli pro zaměstnavatele do svých životopisů napsat to, že - byť bez maturity - mají alespoň nějaké střední vzdělání.

Dále jim návrh rovněž pomůže dosáhnout na kvalifikaci (např. prostřednictvím rekvalifikací nabízených Úřadem práce) dle Národní soustavy kvalifikaci. Právě zde je totiž často vstupním předpokladem střední vzdělávání, ovšem bez podrobnější specifikace. Pirátský návrh si však poměrně nepochopitelně nezískal podporu poslanců školského výboru. Ovšem stále o něm budou ve 3 čtení rozhodovat všichni poslanci PSP ČR.

Druhý návrh a vlastně komplexní přístup k tomu, jak pomoci neúspěšným maturantům k získání nějaké kvalifikace, je z dílny poslance Karla Raise. V kostce staví na „ulehčení“ a stanovení podmínek neúspěšným maturantům v tom, aby mohli nastoupit ke zkrácenému studiu pro získání středního vzdělání s výučním listem. Takto mohou ti, kteří úspěšně dokončili poslední ročník maturitního oboru střední školy za 1 až 2 roky získat výuční list v příbuzném oboru vzdělávání.

V tomto návrhu lze do jisté míry vypozorovat skrytou lobby dnes už pouze části zaměstnavatelů, kteří se z důvodu demografického poklesu a celkového nedostatku „lidí“ snaží dostat část středoškoláků do učňovské větve školství. Zůstává otázkou, zdali je ideální cestou pro neúspěšného maturanta to, aby byl systémově “nahnán” do učňovského oboru. Právě učňovská větev odborného vzdělávání se potýká s problémem nižší kvality a často velmi špatných podmínek a průběhu vzdělávání. Zde je zcela nezbytná výrazná postupná reforma, a to jak v oblastech teoretické, tak praktické přípravy (mimo jiné např. i zaměření na kvalitní a perspektivní řemeslné obory).

Oba výše popsané návrhy tedy nabízejí alespoň nějakou cestu, jak legislativně řešit situaci neúspěšných maturantů. A to za i za předpokladu, že sněmovnou bude schválen samotný vládní návrh, který podobu státní maturity ponechává s drobnými parametrickými změnami v současné podobě.

Z pohledu organizace EDUin je však MŠMT i poslance a poslankyně nutné vyzvat k vyšší kreativitě, jejímž skrytým cílem by mělo být zajištění úspěchu žáka v podobě ukončení středního vzdělávání s maturitní zkouškou. Už jen proto, že do žáka stát - tedy my všichni - investoval nemalé veřejné prostředky.

Nic nebrání např. tomu, aby bylo zákonem vymezeno nějaké speciální studijní období spojené s určitými druhy podpůrných opatření pro neúspěšné žáky u maturit. To by bylo využito k jejich intenzivní přípravě na úspěch v rámci společné či profilové části maturitní zkoušky a přispělo by ke skutečnému osvojení znalostí a dovedností v testovaných předmětech. Samozřejmě by návrhy mířící tímto směrem vyžadovaly zacílení dalších finančních zdrojů a jejich doručení samotným školám.

Je ale nutné zamyslet se nad tím, zda-li přece jen neexistuje účelnější a efektivnější způsob užití veřejných peněz než současný systém, ve kterém žáci skončí se základním vzděláním (jak jsem popsal výše, ekonomické a společenské ztráty jsou dle dostupných dat obrovské , přičemž z pohledu veřejných rozpočtů můžeme hovořit až o miliardách korun), popř. je do jejich vzdělávání investováno úplně znovu od začátku v nějakém jiném oboru.

Text ve zkrácené podobě vyšel ve zpravodaji bEDuin.