Ministr školství Robert Plaga v nedělních Otázkách Václava Moravce prohlásil, že jeho rezort připraví vyhlášku, která by měla učitelům dát návod, jak klasifikovat děti v druhé polovině současného školního roku. Co by mohl takový předpis obsahovat a jak vůbec k hodnocení žáků konkrétně přistoupit?

Inspiraci přinesl na tiskové konferenci hned následující den Plagův čerstvě jmenovaný slovenský kolega Branislav Gröhling. Jím vydané pokyny k hodnocení žáků byly zároveň publikovány na webu ucimenadialku.sk. Právě tento web slouží jako komplexní zdroj informací, doporučení a metodického vedení všem ředitelům, učitelů, žákům i rodičům v době uzavření škol a zajištění výuky na dálku.

Zpátky však ke klasifikaci. Závazné pokyny slovenského ministra školství k hodnocení žáků základních a středních škol stojí na třech základních principech: “a) zajistit spravedlnost při hodnocení každého žáka respektováním individuálních podmínek na domácí přípravu a distančního vzdělávání, b) soustředit pozornost na poskytování slovní zpětné vazby, c) akceptovat jedinečnost aktuálních podmínek vzdělávání žáků.”

Konkrétně v případě základních škol ministerstvo školství konstatuje, že během vzdělávání na dálku neplatí běžná klasifikace (tedy “klasické známkování”). Hodnocení má mít charakter konstruktivní zpětné vazby poskytované žákům během učení. Má mít motivační charakter, pojmenovat žákům chyby, které dělají a navrhnout postup při jejich odstraňování. Průběžné hodnocení má mít rovněž značně individualizovaný charakter, zohledňovat věkové a individuální zvláštnosti žáka a přihlížet k jeho momentální psychické i fyzické disponibilitě.

Dále pokyny hovoří o tom, že se v průběžném i závěrečném hodnocení musí přihlížet k okolnostem, možnostem a individuálním podmínkám pro domácí přípravu během přerušeného vyučování ve školách. Tj. Slováci jsou si výrazně vědomi nerovných podmínek v zajištění přístupu ke kvalitnímu vzdělávání v rámci domácí přípravy, což je jedno z největších rizik, na které je upozorňováno snad ve všech zemích (viz doporučení OECD).

Ředitel školy má dle pokynů ministerstva za úkol označit ty předměty, které sice měly být původně klasifikovány, ale podmínky vzdělávání na dálku neumožňují naplnit cíle předmětu kvalitně či plnohodnotně (např. výchovy). O tomto kroku ve formě doporučení v pořadu OVM hovořil i český ministr Plaga.

Ve všech ročnících základní školy se může realizovat závěrečné hodnocení i formou slovního hodnocení. V rámci závěrečného hodnocení lze využít kombinované hodnocení (klasifikace a slovní hodnocení) buď v rámci různých vyučovacích předmětů nebo i v rámci téhož předmětu.

V první třídě se dle slovenského ministerstva školství průběžné i závěrečné hodnocení musí realizovat pouze formou slovního hodnocení (!). Tj. už žádné obrovské dvojky, trojky na vysvědčení u začínajících školáka, ale relevantní popisná zpětná vazba jeho úspěchů, práce, silných stránek a prostoru pro zlepšení.

Při průběžném i závěrečném hodnocení se doporučuje zohlednit také sebehodnocení žáka. Což není v rámci klasického pojetí hodnocení na českých i slovenských školách zcela běžné. I s ohledem na absenci dostupných materiálů k problematice “formativního hodnocení” musí učitelé a ředitelé vycházet především ze zdrojů nezávislých vzdělávacích organizací. V tomto ohledu mezi nejvíce citované (i samotným MŠMT) patří výstupy, materiály a publikace organizace EDUkační LABoratoř, která je po dobu uzavření škol poskytuje zdarma.

Pokud jde o postup do dalšího ročníku, žáci na Slovensku nebudou moci být ze žádného předmětu hodnoceni jako nedostateční nebo že dosáhli neuspokojivých výsledků. V tomto školním roce se tedy nebude opakovat ročník. “V případě, že si žák 2. stupně neplní své povinnosti ze subjektivních důvodů a zároveň měl nedostatečné výsledky i za období před přerušením vyučování ve školách, bude moci pedagogická rada navrhnout jeho přezkoušení.”

Velmi inspirativní pro českou realitu jsou i pokyny slovenského ministra školství pro získávání podkladů pro hodnocení vzdělávacích výsledků žáka. Ty mají učitelé v čase přerušeného vyučování ve školách sbírat zejména z portfolií žákovských prací a rozhovory se žáky, popř. konzultací s rodiči. Podklady mohou být projekty, řešení komplexních úloh, samostatné praktické práce zpracované žáky během domácí přípravy s přihlédnutím k individuálním podmínkám každého žáka. Všechna tato doporučení organizace EDUin dlouhodobě uvádí jako žádoucí, přičemž jsou i tématem letošního auditu.

Jedním ze zásadních bodů pokynů je také to, že během přerušeného vyučování se na slovenských školách nedoporučuje hodnotit žáky na základě testů a písemných zkoušek (!).

Dle slovenského ministra školství se po obnovení vyučování ve školách nesmí realizovavat písemné a ústní zkoušení nejméně tři týdny od nástupu žáků do školy. Zde se jedná o reakci na jeden z možných fenoménů, kdy po otevření škol může nastoupit “honba za známkami” pro účely závěrečné klasifikace.

Tolik ke slovenskému příkladu jasných pokynů k hodnocení a klasifikaci žáků na základních školách v době přerušené prezenční výuky.

Na pondělní tiskové konferenci však nově pověřená šéfka Státního pedagogického ústavu Miroslava Hapalová, mimo jiné analytička projektu To dá rozum, jehož cílem je postupná proměna slovenského vzdělávání, deklarovala, že organizace po Velikonocích připraví i doporučení k redukci závazného obsahu vzdělávání a identifikaci klíčových oblastí vzdělávání a naopak k pojmenování těch méně prioritních. Tedy to, o čem český ministr školství prozatím pouze mluví, bude mít na Slovensku podobu konkrétních doporučení hlavní kurikulární autority.

Dále ústav přebral od ministerstva školství správu zmíněného webu ucimenadialku.sk, na jehož obsahu bude i nadále spolupracovat s profesními, akademickými a neziskovými organizacemi. Tato spolupráce bohužel v ČR prozatím nenastala.

Všechny tyto kroky a opatření mohou být inspirativní pro českou realitu, kde MŠMT i přes pár sympatických aktivit (web #NaDálku, několik obecných doporučení, spolupráce na přípravě pořadu UčíTelka či webináře NPI ČR), prozatím z pohledu jasnějšího metodického vedení a přímé podpory školám, ředitelům a učitelům, příliš mnoho neudělalo. Z kroků slovenského ministerstva lze do jisté míry i cítit, že Slováci chápou současnou situaci jako příležitost pro otevření mnoha témat (obsah vzdělávání, hodnocení). To vše s cílem získání podpory pro postupnou proměnu vzdělávání a vzdělávacího systému. Následujme je!

Autor působí jako analytik a konzultant organizace EDUin