Václav Klaus mladší mě v minulých dnech napadl za zpěv české hymny. Chtěl bych říci, že „Kde domov můj“ jsem samozřejmě zpíval už odmalička, tedy dávno před tím, než se Václav Klaus mladší vůbec narodil. V té době se ještě zpívalo i "Nad Tatrou sa blýska", neboť jsme byli Československá republika. Že zpívám falešně, vím, dobrý zpěvák jsem nikdy nebyl. To snad ale není měřítkem vlastenectví.
Pan Václav Klaus mladší také cituje naprostou lež o nějaké cestě mého otce do Berlína. Nevím, kdo si to vymyslel a proč, ale je to pustý výmysl. Je pravda, že otec byl coby student ve „Vlajce“. Vystoupil ale, když se schylovalo k okupaci. Bylo to během mobilizace 1938. Narukoval tehdy jako důstojník Československé armády v rámci mobilizace na Slovensko.
Když se z rozhlasu dozvěděl, že by mohla "Vlajka" kolaborovat, požádal okamžitě o uvolnění svého nadřízeného a ještě téhož dne odjel nočním rychlíkem do Prahy. Tam z "Vlajky" vystoupil. To, že byl v mládí v této organizaci, bylo možná proto, že byl stejně zuřivý národovec jako je dnes Václav Klaus mladší. Na Mirovicku a Miloticku je ještě dost lidí, kteří pamatují, jak můj otec bojoval proti nacismu. Aktivně se účastnil odboje a byl to on, kdo tam zahájil a vedl povstání.
Byl jsem také napaden za minulost svého tchána. Chci říci, že jeho dcera, tedy moje manželka, s ním hluboce nesouhlasila. Když jsem ji představovat svým rodičům, měl jsem docela strach. Otec mi ale tehdy řekl: “Rodiče si nevybíráme. Nebudeme podle jejich skutků soudit děti tak, jako to dělají komunisté a nacisté.“