Ve čtvrtek nás zasáhla smutná zpráva, zemřel bojovník za lidská práva a vězeň svědomí Liou Siao-po.

Těsně před smrtí byl komunistickým režimem propuštěn do domácího vězení poté, co strávil léta v čínských věznicích. Připomnělo mi to jeden případ z druhé světové války, kdy dva bratři, Češi, byli zavřeni v koncentráku. Jeden dostal souchotiny a byl propuštěn týden před smrtí, aby se neříkalo, že zemřel v koncentráku. Čínský režim používá stejné metody.
Liou Siao-po byl nositel Nobelovy ceny míru, světově uznávaný umělec a literární kritik. To vše nebránilo tomu, aby byl dlouhá léta vězněn, až těžce onemocněl. Je mi líto, že z české strany, ačkoliv máme zkušenosti s lidmi podobného osudu, jak z doby protektorátu, tak z období komunismu, nikdo neviděl tu podobnost osudů a bohužel taky podobnost věznic těchto režimů. Fascinováni hospodářským vzestupem a úspěchy Číny stále zapomínáme, že je to ohavná diktatura s nesčetnými politickými vězni, vysokým počtem poprav a bezohledným zacházením s životním prostředím. Zajisté je čínský vzestup obdivuhodný, ale měli bychom taky vidět, za jakou cenu byl dosažen.
Liou Siao-po už k nám promlouvat nebude, my bychom po celém světě měli dále nést jeho poselství, že bojovat za svobodu se musí za všech podmínek a okolností a že i oběť života v tomto boji je někdy nevyhnutelná. Režim sice může statečný odpor dlouho potlačovat, ale ne zničit. Jsem přesvědčen, že i v Číně jednoho dne nastane konec totality a bude tam stát pomník Liou Siao-po a bude se na něj vzpomínat jako na někoho, kdo v temných dobách přinášel světu jiný obraz Číny. Číny ve které probíhal boj za svobodu, lidská práva a za důstojnost všech Číňanů.