Náhorní Karabach, národy, které znepřátelil Stalin.
Všichni zděšeně sledujeme konflikt na Dolním Kavkazu. Válku, která probíhá mezi Ázerbájdžánem a územím Náhorního Karabachu, obývaném Armény. Říká se, že podle mezinárodního práva patří Náhorní Karabach k Ázerbájdžánu. To má ovšem svou historku.
Před sto dvaceti lety napsal vynikající rakouský socialistický státník a myslitel doktor Karl Renner, který ostatně pocházel z Dolních Dunajovic u Mikulova, knihu o národnostních problémech, která tehdy vzbudila velkou pozornost. Tak velkou, že dokonce mladý Josif Vissarionovič Stalin, který měl národnostní otázky v rámci ruské komunistické strany na starosti zajel do Vídně, pobyl tam několik týdnů, aby toto dílo studoval a od Rennera se zaučil. Dodnes to připomíná jedna pamětní deska na Schönbrunner Straße ve Vídni.
Když potom psal sovětskou ústavu, protože Sovětský svaz bylo podobně mnohonárodnostní stát jako staré Rakousko, tak se více méně přidržel knihy a filozofie doktora Karla Rennera. Ale poněvadž to byl Stalin, udělal tam dvě změny. Za prvé, zakotvil v sovětské ústavě princip demokratického centralismu, čili že nejvyšší špičky strany rozhodovaly o všem a všude a za druhé umístil do každé svazové republiky jednu menšinu, aby měl páku, jak původní obyvatelstvo vydírat či na ně zatlačit. On byl nejen masový vrah, ale také velký pokrytec.
Tak se stalo, že se byl Náhorní Karabach většinově obývaný Armény včleněn do území Ázerbájdžánu. Ovšem v osmdesátých letech došlo v Ázerbájdžánu k pogromu vůči Arménům a tudíž, když se Sovětský svaz rozpadl a Azerové a Arméni se osvobodili ze sovětského jha, Arméni se snažili také osvobodit od azerského útlaku a založili samostatnou a dodnes mezinárodně neuznanou republiku Náhorní Karabach.
Mezinárodní společenství vycházelo ze zásady, že při rozpadu Sovětského svazu, tak jako posléze v Jugoslávii, se uznávají bývalé svazové republiky jako budoucí státy a jejich hranice se nemají měnit. Odtud pochází všude proklamovaná teorie, že Karabach patří k Ázerbájdžánu.
Ano, zajisté je to tak, pokud uznáváme stalinské svinstvo, které on způsobil a kterým vědomě poštval tyto národy proti sobě. Pokud bychom tedy uznali začlenění Náhorního Karabachu do Ázerbájdžánu, pak Josif Vissarionovič zvítězil. Pokud ale přece jenom vycházíme z práva na sebeurčení a že Náhorní Karabach je území se složitou historií obývané Armény, pak mají plné právo na samostatnost a tedy nebýt součástí Ázerbájdžánu, kde na nich bylo spácháno už několik pogromů.
Tolik ve zkratce k historii tohoto konfliktu. Myslím, že my v Čechách bychom měli stát na straně těch, kteří jsou utlačováni. Tak jako jsme byli my ohroženi hitlerovským Německem a Sovětským Svazem, tak jsou dnes Arméni v Náhorním Karabachu ohrožováni Azery, kteří se toto území snaží vší silou a tureckou pomocí dobýt.
Pomozme nejstaršímu křesťanskému národu na světě.
Před sto dvaceti lety napsal vynikající rakouský socialistický státník a myslitel doktor Karl Renner, který ostatně pocházel z Dolních Dunajovic u Mikulova, knihu o národnostních problémech, která tehdy vzbudila velkou pozornost. Tak velkou, že dokonce mladý Josif Vissarionovič Stalin, který měl národnostní otázky v rámci ruské komunistické strany na starosti zajel do Vídně, pobyl tam několik týdnů, aby toto dílo studoval a od Rennera se zaučil. Dodnes to připomíná jedna pamětní deska na Schönbrunner Straße ve Vídni.
Když potom psal sovětskou ústavu, protože Sovětský svaz bylo podobně mnohonárodnostní stát jako staré Rakousko, tak se více méně přidržel knihy a filozofie doktora Karla Rennera. Ale poněvadž to byl Stalin, udělal tam dvě změny. Za prvé, zakotvil v sovětské ústavě princip demokratického centralismu, čili že nejvyšší špičky strany rozhodovaly o všem a všude a za druhé umístil do každé svazové republiky jednu menšinu, aby měl páku, jak původní obyvatelstvo vydírat či na ně zatlačit. On byl nejen masový vrah, ale také velký pokrytec.
Tak se stalo, že se byl Náhorní Karabach většinově obývaný Armény včleněn do území Ázerbájdžánu. Ovšem v osmdesátých letech došlo v Ázerbájdžánu k pogromu vůči Arménům a tudíž, když se Sovětský svaz rozpadl a Azerové a Arméni se osvobodili ze sovětského jha, Arméni se snažili také osvobodit od azerského útlaku a založili samostatnou a dodnes mezinárodně neuznanou republiku Náhorní Karabach.
Mezinárodní společenství vycházelo ze zásady, že při rozpadu Sovětského svazu, tak jako posléze v Jugoslávii, se uznávají bývalé svazové republiky jako budoucí státy a jejich hranice se nemají měnit. Odtud pochází všude proklamovaná teorie, že Karabach patří k Ázerbájdžánu.
Ano, zajisté je to tak, pokud uznáváme stalinské svinstvo, které on způsobil a kterým vědomě poštval tyto národy proti sobě. Pokud bychom tedy uznali začlenění Náhorního Karabachu do Ázerbájdžánu, pak Josif Vissarionovič zvítězil. Pokud ale přece jenom vycházíme z práva na sebeurčení a že Náhorní Karabach je území se složitou historií obývané Armény, pak mají plné právo na samostatnost a tedy nebýt součástí Ázerbájdžánu, kde na nich bylo spácháno už několik pogromů.
Tolik ve zkratce k historii tohoto konfliktu. Myslím, že my v Čechách bychom měli stát na straně těch, kteří jsou utlačováni. Tak jako jsme byli my ohroženi hitlerovským Německem a Sovětským Svazem, tak jsou dnes Arméni v Náhorním Karabachu ohrožováni Azery, kteří se toto území snaží vší silou a tureckou pomocí dobýt.
Pomozme nejstaršímu křesťanskému národu na světě.