Ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová-Tominová si na svém blogu aktuálně.cz sepsala „Mýty o sociálním bydlení aneb Kdo brzdí přijetí zákona“. Co všechno musí daňový poplatník ale vydržet, zapomněla uvést.

Není pravda, že MMR mění názory - konzistentně od samého počátku tvrdíme, že sociální bydlení je podmnožinou bytové politiky, která spadá pod MMR - sociální bydlení by nemělo být nástrojem volebního úsilí. MMR vždy tvrdilo a tvrdí, že otázka bydlení je v kompetenci každého jednotlivce, ale tam, kde si už člověk neumí pomoci sám, by měl pomoci stát ve spolupráci s obcemi.

MMR nemá a nikdy nemělo rozpor v cílové skupině – otázka, kterou řešíme, je, co by mělo být povinně hrazeno ze státního rozpočtu (mandatorní výdaj), tj. výdaj, který povinně platíme všichni ze svých daní. Jsme přesvědčeni, že je pomáhat se má těm nejpotřebnějším - lidem bez bydlení, v nevyhovujícím bydlení, ubytovnách, atd., kteří za pomoci sociální práce mají snahu se začlenit do společnosti, pracovat a řádně žít.

Není pravda, že nechceme pomáhat nízkopříjmovým skupinám - k těmto účelům má MMR již 23 let dotační tituly, kde mohou žádat obce, NNO, podnikatelé, jsou určené pro seniory, znevýhodněné občany (zdravotně postižení), začínající mladé lidi, atd. - cílem těchto dotačních programů je pořízení nájemného bydlení se sníženým nájemným.

MPSV předložilo několik verzí zákona o sociálním bydlení - již se v tom ztrácejí i odborní matadoři - od listopadu do ledna jsme na MMR pracovali se třemi verzemi, ani nemluvě o tom, že ostatním rezortům, jako např. MF či MV, zákon nebyl postoupen k připomínkám dodnes. Takže otázka je, čí přístup a práce brzdí schválení zákona o sociálním bydlení - MPSV i paní ministryně Marksová by měly hájit zájmy všech občanů, nejen voličů ČSSD. Daňový poplatník není dojná kráva.