Nápad německého ministerstva obrany oslovit české nebo polské úřady, aby umožnily nábor občanů těchto zemí pro německý Bundeswehr, je hloupý. Hloupý, až za uši tahá. A nejen proto, že se k němu hodí přirovnání k říši římské, jejíž první známkou rozpadu byl nábor Galů a Germánů do řad slavných legií.

Je hloupý zejména proto, že otevírá legitimní prostor všem protiněmeckým, protievropským a obecně nenávistným komentářům, na které politici typu Tomia Okamury čekají jak na záchranný kruh. „Připomíná to budování mezinárodních jednotek Waffen SS,“ míní tento japonský znalec evropské historie.

Ze strany Německa je to trapná strategická chyba, která podporuje vše zlé, co si jeho sousedé mohou o Německu myslet. Je to netaktní, namyšlené a necitlivé.

Pojďme ale popořadě. Česká republika pamatuje na angažmá v cizí armádě zákony. Podle paragrafu 321 trestního zákona č. 40/2009 Sb. je služba v ozbrojených silách cizího státu trestná odnětím svobody až na 5 let. Pokud se stane za ohrožení státu nebo za válečného stavu, jde o 10 let.

Výjimku může udělit prezident republiky (už ho vidím ;-). Zákon též neplatí v případě, že dotyčný voják bojuje na straně státu, který zajišťuje společnou obranu při napadení ČR. Poslední podmínku Německo splňuje, a nechme stranou úvahy, na čí straně by ten voják bojoval třeba při náhlém konfliktu o krušnohorské lithium nebo při narušení dodávek ruského plynu v moři u Polska.

Faktem také zůstává, že nemůžeme českým občanům jen tak zakázat nechat se najímat do nejrůznějších polovojenských agentur, které ať už na straně USA, Francie nebo třeba i Ruska dělají špinavou práci za oficiální armádní sbory.

Jenže služba v armádě není nájemný byznys, jakkoli to tak někteří lidé možná vnímají. Vojáci vkládají do svého slibu vlastní život, a přísahají, že jsou jej ochotni obětovat ve prospěch celku, ku prospěchu svého národa. To je silný vklad. A nelze s ním jen tak kupčit.

Nápad německého ministerstva obrany zaplácnout díry ve svých náborových programech východními cizinci navíc znamená neúctu ke společným evropským hodnotám a cílům. Chtějí Němci budovat svoji armádu na úkor spojenců?

Mají-li v Berlíně pocit, že by měli být vojensky silnější - zejména v době, kdy Donald Trump jasně sděluje, že za nás Amerika nebude tahat horké kaštany z písku věčně - je to pocit správný. Nemohou to ale řešit na úkor jakékoli jiné spojenecké země, to je nejen diplomatické, ale i vojenské faux pas. Vojenská i diplomatická komunikační chyba.

Řešení? Pokud chtějí opravdu vážně rozseknout problém s evropskou obranou, měli by společně s námi začít seriózně řešit možnosti vzniku společného evropského vojenského intervenčního sboru. Pokud bude společným jednotkám rovnoprávně velet střídavě Němec, Polák, Holanďan, Belgičan nebo Čech, i voliči Tomia Okamury spolknou žvásty o nových Waffen SS mnohem obtížněji.

Karla Šlechtová
exministryně obrany ČR