Ve víru aktuálních volebních útoků, přestřelek a hádek poněkud zaniká, že odcházející vláda celkem pracovala. A že se kromě střetů také ledacos podařilo. Ať každý ministr mluví za sebe. Mně to ale nedá, abych neudělala naši vlastní krátkou bilanci. Už kvůli mým kolegům na ministerstvu, kteří se na tom tolik nadřeli.

Klíčový úkol, se kterým jsem nastupovala před třemi roky na Ministerstvo pro místní rozvoj, bylo zachránit, co se dá, z evropských peněz. Předcházející pravicové vlády je ideologicky tak odmítaly, nebo je spolu s levicí na krajích tak rozkrádaly, že jsme o část z nich – téměř 100 miliard – málem přišli. A naše bilance? Česká republika nakonec získala z naplánovaných 700 miliard korun za minulé programové období 673 miliard, tedy 96 % plánu. Za ty peníze vzniklo bezmála 71 tisíc projektů.

Dalším úkolem byly zákony. Parlamentem prošlo z pera MMR pod mým vedením několik novel, nejdůležitější byly ale tři. Nový zákon o zadávání veřejných zakázek umožnil, aby třeba šest tisíc starostů a starostek mohlo zadávat své obecní zakázky víc podle svého rozumu než podle shora nalajnovaných předpisů. Zjednodušení přinese také novela stavebního zákona, díky které snad odbrzdíme stavební boom.

Pak je tu novela zákona o pohřebnictví. Ve světě, kde se tváříme, že smrt neexistuje, se mi kvůli němu občas dokonce i posmívali. Ale prosadili jsme ji, a díky tomu je teď poslední cesta člověka o dost důstojnější, zanikly otřesné praktiky některých pohřebních služeb.

Hodně práce jsme na MMR věnovali regionům. Pomohli jsme stavět sportoviště u škol, 800 dětských hřišť, komunitní domy pro seniory. Za peníze z našich programů obce opravovaly kapličky a boží muka nebo bouraly vybydlené domy v ghettech. Hodně věnujeme na rozvoj Integrovaného záchranného systému - hasičům, zdravotníkům - nebo na zlepšení dopravy. Na opravy silnic II. a III. třídy jde téměř 25 miliard korun.

A konečně jsme udělali velký kus práce pro prestiž České republiky v zahraničí. Hostili jsme mezinárodní konferenci OSN „Habitat“, podpořili jsme mnoha programy cestovní ruch v zemi, kterou v cizině vnímají jako šestou nejbezpečnější destinaci na světě.

Ještě jednou děkuji všem mým kolegům, že přiložili ruku ke společnému dílu.