Škoda, že politici voličům neumí vysvětlit, proč by měli jít k volbám do europarlamentu
V těchto dnech probíhají v 28 státech Evropské unie volby do Evropského parlamentu. U nás, jako v jediném státě EU, volby trvají dokonce dva dny, od pátku do soboty. To se ale nijak nepromítá do volební účasti, která je tradičně jedna z nejnižších v rámci Evropské unie. Před pěti lety uplatnilo svůj hlas ve volbách jen 18,2 % voličů, hůř na tom byli už jen Slováci. A s tím jako by už byli dopředu smířeni i kandidáti do europarlamentu a jejich mateřské strany.
V porovnání s jinými celostátními volbami ty evropské zdaleka nebyly tak vidět a slyšet. V médiích se sice prostor pro témata Evropské unie a nadcházejících voleb zvětšil minimálně o sto procent, ale politici jakoby neuměli, možná ani nechtěli voličům vysvětlit, jak důležité pro ně tyto volby jsou. Místo toho český premiér mluví o tom, jak malý vliv v europarlamentu vlastně máme. Není tedy divu, že podle průzkumu Eurobarometru Češi spíše nerozumí tomu, jak EU funguje a myslí si, že jejich hlas není v Unii slyšet (pouze 29 % si myslí, že ano). Nezájem o dění v EU je vizitkou českých občanů, ale stejně tak českých politiků, kteří selhávají v úkolu průběžně informovat občany o tom, co se v Unii děje a místo toho jim často prezentují zkreslené informace.
Premiér sám EU moc nerozumí, co tedy chceme po voličích?
Kampaň českých vládních stran odstartoval tři týdny před volbami premiér Andrej Babiš, který se ukázal v napodobenině Trumpovy červené kšiltovky, která nese v originále nápis „Make America Great Again“. Andrej Babiš se snaží úspěšnou populistickou kampaň zopakovat se „svým“ heslem „Silné Česko“. Další frází, se kterou hnutí ANO v kampani pracuje, je „Česko ochráníme. Tvrdě a nekompromisně“, před kým sice přímo neříká, ale volič tuší, že právě před „zlou“ Evropskou unií.
Nedávno prohlásil v rozhovoru pro Hospodářské noviny, že EU nejvíce ovlivňujeme v Evropské radě (kde Česko reprezentuje právě Babiš), Radě EU a nejméně v europarlamentu. Taková zavádějící prohlášení potom logicky ovlivní voliče, které právě Evropský parlament zastupuje.
Jeho zjednodušující obraz našeho působení v Unii se nese v duchu „Evropská komise nám diktuje, my nemáme na dění vliv. Jsme moc malá a nevýznamná země.“ Svou kampaní, která má charakter souboje my vs. oni (Češi vs. Brusel), jen rozdmýchává euroskeptický postoj Čechů.
Ale i tak má Babišovo hnutí zatím nejvyšší volební preference a vypadá to, že volby v Česku vyhraje, do europarlamentu se pravděpodobně dostanou i zástupci extremistického hnutí SPD, které prosazuje referendum o vystoupení z EU a jejíž jednička Ivan David nemá, jak vyplývá z předvolebních debat, o fungování Unie ani tušení.
Předčasně poraženými těchto voleb jsou bohužel demokratické a proevropské strany, které svému voliči dostatečně nevysvětlují, nemluví o tom, jak Evropská unie funguje, neohrazují se jasně proti dezinformacím populistických politiků. Jejich kampaň je nedostatečná, nevýrazná a cílí pouze na jednorázový výsledek ve volbách, místo toho, aby strany dlouhodobě mluvily o tom, čím je Evropská unie pro jejich občany prospěšná. Ti, kteří v europarlamentu sedí už pět let (někdo deset, Jan Zahradil z ODS dokonce patnáct), dostatečně nezviditelňují své úspěchy, pokud nějaké jsou, neinformují o tom, čemu se zrovna věnují (v tomhle jsou slabé i Babišovy europoslankyně). Výsledky jejich nekomunikace jsou neúprosné, 71 % Čechů nezná jméno jediného českého europoslance, jak ukázal výzkum Trendy Česka. A informace o činnosti europoslanců nám nedávají ani jejich mateřské strany, třeba proto, že hlasování europoslanců zrovna nevyhovuje postojům, které strana navenek prezentuje.
Ačkoliv většina českých europoslanců pracuje pro české voliče v evropském parlamentu poměrně dobře, o jejich úspěších se český volič málokdy dozví. Naši europoslanci jsou téměř pět let neviditelní (za to můžou i česká média) a logicky potom nestačí, když se několik dní před volbami objeví a snaží se upoutat pozornost voličů. A nemůžou se divit, že zájem nepřichází.
Bylo by skvělé, kdyby k letošním volbám přišlo více než čtvrtina voličů, ale obávám se, že by to byl příliš optimistický odhad. Pokud nebude český volič informovaný průběžně a složité postupy evropských institucí mu poslanci uspokojivě (tvrdě a nekompromisně) nevysvětlí, a především pokud mu nedají důvod se k Evropské unii pozitivně vztahovat, zajímat se o ní, volební účast bude pochopitelně stále stejně nízká.
V porovnání s jinými celostátními volbami ty evropské zdaleka nebyly tak vidět a slyšet. V médiích se sice prostor pro témata Evropské unie a nadcházejících voleb zvětšil minimálně o sto procent, ale politici jakoby neuměli, možná ani nechtěli voličům vysvětlit, jak důležité pro ně tyto volby jsou. Místo toho český premiér mluví o tom, jak malý vliv v europarlamentu vlastně máme. Není tedy divu, že podle průzkumu Eurobarometru Češi spíše nerozumí tomu, jak EU funguje a myslí si, že jejich hlas není v Unii slyšet (pouze 29 % si myslí, že ano). Nezájem o dění v EU je vizitkou českých občanů, ale stejně tak českých politiků, kteří selhávají v úkolu průběžně informovat občany o tom, co se v Unii děje a místo toho jim často prezentují zkreslené informace.
Premiér sám EU moc nerozumí, co tedy chceme po voličích?
Kampaň českých vládních stran odstartoval tři týdny před volbami premiér Andrej Babiš, který se ukázal v napodobenině Trumpovy červené kšiltovky, která nese v originále nápis „Make America Great Again“. Andrej Babiš se snaží úspěšnou populistickou kampaň zopakovat se „svým“ heslem „Silné Česko“. Další frází, se kterou hnutí ANO v kampani pracuje, je „Česko ochráníme. Tvrdě a nekompromisně“, před kým sice přímo neříká, ale volič tuší, že právě před „zlou“ Evropskou unií.
Nedávno prohlásil v rozhovoru pro Hospodářské noviny, že EU nejvíce ovlivňujeme v Evropské radě (kde Česko reprezentuje právě Babiš), Radě EU a nejméně v europarlamentu. Taková zavádějící prohlášení potom logicky ovlivní voliče, které právě Evropský parlament zastupuje.
Jeho zjednodušující obraz našeho působení v Unii se nese v duchu „Evropská komise nám diktuje, my nemáme na dění vliv. Jsme moc malá a nevýznamná země.“ Svou kampaní, která má charakter souboje my vs. oni (Češi vs. Brusel), jen rozdmýchává euroskeptický postoj Čechů.
Ale i tak má Babišovo hnutí zatím nejvyšší volební preference a vypadá to, že volby v Česku vyhraje, do europarlamentu se pravděpodobně dostanou i zástupci extremistického hnutí SPD, které prosazuje referendum o vystoupení z EU a jejíž jednička Ivan David nemá, jak vyplývá z předvolebních debat, o fungování Unie ani tušení.
Předčasně poraženými těchto voleb jsou bohužel demokratické a proevropské strany, které svému voliči dostatečně nevysvětlují, nemluví o tom, jak Evropská unie funguje, neohrazují se jasně proti dezinformacím populistických politiků. Jejich kampaň je nedostatečná, nevýrazná a cílí pouze na jednorázový výsledek ve volbách, místo toho, aby strany dlouhodobě mluvily o tom, čím je Evropská unie pro jejich občany prospěšná. Ti, kteří v europarlamentu sedí už pět let (někdo deset, Jan Zahradil z ODS dokonce patnáct), dostatečně nezviditelňují své úspěchy, pokud nějaké jsou, neinformují o tom, čemu se zrovna věnují (v tomhle jsou slabé i Babišovy europoslankyně). Výsledky jejich nekomunikace jsou neúprosné, 71 % Čechů nezná jméno jediného českého europoslance, jak ukázal výzkum Trendy Česka. A informace o činnosti europoslanců nám nedávají ani jejich mateřské strany, třeba proto, že hlasování europoslanců zrovna nevyhovuje postojům, které strana navenek prezentuje.
Ačkoliv většina českých europoslanců pracuje pro české voliče v evropském parlamentu poměrně dobře, o jejich úspěších se český volič málokdy dozví. Naši europoslanci jsou téměř pět let neviditelní (za to můžou i česká média) a logicky potom nestačí, když se několik dní před volbami objeví a snaží se upoutat pozornost voličů. A nemůžou se divit, že zájem nepřichází.
Bylo by skvělé, kdyby k letošním volbám přišlo více než čtvrtina voličů, ale obávám se, že by to byl příliš optimistický odhad. Pokud nebude český volič informovaný průběžně a složité postupy evropských institucí mu poslanci uspokojivě (tvrdě a nekompromisně) nevysvětlí, a především pokud mu nedají důvod se k Evropské unii pozitivně vztahovat, zajímat se o ní, volební účast bude pochopitelně stále stejně nízká.