Dřív, než se za vánoční náladou zavře voda docela, připomněla bych ještě plánované, avšak nepublikované číslo časopisu Reflex, v němž se měly objevit adventní povídky řady českých spisovatelů. Vánoční číslo nakonec ovládlo zcela jiné téma, bohužel. Jako poslední připomínku Vánoc 2011 ale jednu z krátkých povídek, tu mou, posílám čtenářům tohoto blogu. Taky proto, abych za nás, obyvatele jednoho pražského domu, vzpomněla na politováníhodnou událost, která se u nás v prosinci stala...

Zimní slunovrat

Přehodila si tašky a levou rukou chvíli šátrala v kabelce. Asi stiskla tlačítko příjmu hovoru, protože už ze dna kabelky zaslechla sestřin dutý hlas: „Evo, slyšíš?“
„Jo,“ odpověděla, když ho konečně vylovila.
„Už jsme vyrazily, přijedem za chvíli, ano?“
„Já už jsem tady,“ řekla na to Eva.
„A stromek máš?“
Stála na schodech uprostřed výstupu do čtvrtého patra, obtěžkaná taškami a vánočním stromkem, který jí klouzal z podpaží. Výtah ještě pořád nejel. „Mám,“ odpověděla.
„Stejně je to pitomej nápad,“ povzdechla si sestra.
Eva si to myslela taky, ale teď už se s tím nedalo nic dělat. Večer budou zkrátka čekat na otcovu duši, ona, její sestra a jejich bláznivá matka, která nezlomně věřila v moc noci zimního slunovratu, noci návratu duší zemřelých.
„To bude naposled, co se sejdeme jako rodina, jen my čtyři,“ tvrdila máma a nikdo jí to nerozmluvil.
Časový spínač zhasl světlo, schodiště potemnělo. Ale jen na okamžik, pak v patře nad ní někdo stiskl vypínač a spolu se světlem k ní dolehly i hlasy. Eva zdvihla stromek i tašky s nákupem a pokračovala v pomalém výstupu.
„To by mě zajímalo, kdy to spraví!“
„To víte, nesmí se na to šahat, ještě pořád nevědí, kdo tam byl s ním.“
„A prý byl úplně namol!“
„A vy se mu divíte? Copak vy nevíte, jak to u nich chodilo?“
„Dobrý večer, Evičko!“ Sousedky poplašeně zmlkly, jakmile se Eva objevila v mezipatře. Prošla bez odpovědi, vzduch by se dal krájet. I v tomto patře výtahovou šachtu obtáčela červená policejní páska a na dveřích visela cedule: KVŮLI POLITOVÁNÍHODNÉ UDÁLOSTI VÝTAH DOČASNĚ MIMO PROVOZ. Kdyby se naklonila nad šachtu, mohla by dole vidět kabinu s vyraženou zadní stěnou, zdeformovaný drátěný výplet a zahnědlé skvrny krve, které jim od počátku adventu připomínaly otcovu smrt. Tu politováníhodnou a nevysvětlitelnou nehodu. Která by se mohla vyjasnit dnes večer, tvrdila matka.
Chodba zase potemněla, tentokrát už vypínač nikdo nezmáčkl. Eva odemkla a po paměti vkročila do bytu.
První, co spatřila, bylo, jak se kuchyní mihl stín. Byl to skutečně on. Stál u své židle a upřeně ji pozoroval. Věci jí vypadly z rukou. Zůstala jak sloup, neschopná se pohnout, dokud se v zámku za jejími zády neozval klíč. „Tak už je tady, Evičko, že?“ řekla matka hned, jak vrazila do jejích zad.
Jediné, co Eva dokázala, bylo kývnout.



Zbylé vánoční povídky si ve formě e-booku můžete stáhnout tady:
http://www.reflex.cz/clanek/zpravy/44541/reflex-pro-vas-pripravil-darek-stahnete-si-knihu-vanocnich-povidek.html