Tuto otázku si pokládáme v naší organizaci již více než měsíc. A odpovědi se nám pochopitelně různí. Podle úhlu pohledu, kterým se na situaci díváme, i při bližším zkoumání situace konkrétních dětí. Většina rodičů si stěžuje na přetíženost učivem a úkoly, nejednotnost či nejednoznačnost v zadávání, někdy i na nesmyslnost dílčích úkolů. Nejinak je tomu i v případě mnoha rodin, jejichž domácím jazykem není čeština. Tam pak přichází ještě zásadnější problém s neporozuměním a nemožností podpořit vlastní děti, a to i v případě, že je chuť, vůle i čas. Učitelé čelí přechodu na distanční výuku, sami zprvu bez podpory a mnohdy potřebného vybavení, na druhé straně pak mají (v lepším případě) na příjmu děti s naprosto odlišnými životními situacemi, mnohdy bez vybavení a v našem případě i bez společného jazyka. Podpora a výuka dětí s odlišným mateřským jazykem v současné situaci je zkrátka ještě větší výzva než dřív…