I v budoucnu budeme potřebovat instalatéry, kuchaře, číšníky, sestry a bratry, policisty i požárníky, popeláře a skladníky. Jsou pro fungování společnosti stejně nezbytní jako doktoři, učitelé, manažeři a právníci.

I v budoucnu budeme potřebovat instalatéry, kuchaře, číšníky, sestry a bratry, policisty i požárníky, popeláře a skladníky. Jsou pro fungování společnosti stejně nezbytní jako doktoři, učitelé, manažeři a právníci. Manuálně pracujících lidí bychom si všichni měli víc vážit, a ne je považovat za nevzdělané a potenciálně nebezpečné primitivy, co volí extrémisty, co hodně pijí a kouří, a navíc jedí maso. I takové názory lze bohužel občas zaslechnout v kuloárech pražských “elit”.

Lidem, kteří se živí rukama, nejvíce můžeme pomoci především tím, že jim budeme poskytovat opravdu kvalitní vzdělávání. Současné "učňáky" mají špatnou pověst, jen málo rodičů si přeje, aby se tam jejich dítě dostalo.

Chcete se ale čtyři roky učit, jak být číšníkem? Normální člověk se základy naučí za měsíc, maximálně půl roku, v praxi to už pak zbytek snadno pochytí. K základům řady dalších řemesel stačí roční intenzivní kurz, i když určitě existují obory, na které je třeba se opravdu připravovat roky (například hodinářství).

Současné učňovské školství je třeba radikálně proměnit v tom smyslu, že bude jednoho žáka učit praktickým základům co největšího druhu oborů - instalatérství, zednictví, vaření, řízení auta, truhlářství se rád naučí každý. Koneckonců čeští muži jsou často donuceni se těmto činnostem doučit ve stáří v rámci svých rodinných povinností, zvláště pokud si nemohou dovolit služby Hodinového manžela.

Souběžně se základy řady řemesel je možné učňům zařídit výukové stáže v institucích jako Policie ČR, Hasičský sbor, nemocnice, hotely nebo jiné významné lokální zaměstnavatele, a to tak, aby to bylo pro všechny zúčastněné prospěšné a obohacující.

Výsledkem takového vzdělání, které bude obsahovat také kvalitní a na praxi zaměřenou výuku angličtiny a ovládání praktického software, bude všeobecně zaměstnatelný člověk, který bude schopen využít různých nabízených příležitostí. V angličtině pro takové lidi existuje pěkný název jack-of-all-trades, tedy jakýsi “všeuměl”. Pro budoucí ekonomiku jsou tito lidé nepostradatelní, a měli by být za svoji práci dobře ohodnoceni, i když nemají vysokoškolský titul.

Atraktivitu praktického vzdělávání určitě dále zvýší, pokud se “učňáky” otevřou lidem bez pedagogického minima pro krátkodobé kontrakty, zaměřené na předávání praktických dovedností. Řada lidí se o své zkušenosti ráda podělí.

Na novou učňovskou školu, které se může říkat třeba “praktická”, může navíc přímo navazovat nepovinná, nicméně státem placená vojna nebo civilní služba. Za minimální mzdu nebo za stravu, ubytování a kapesné budou mít mladí lidé (včetně žen) právo jeden či dva roky pracovat pro stát (ne nutně jen pro ministerstvo obrany).

V rámci toho mohou získat další kvalifikaci, například základy akutní zdravotní péče či kurz správného jednání v krizových situacích. Část platu jim stát může vyplatit až na konci služby, čímž budou mít do začátku své samostatné profesní kariéry našetřeno alespoň nějaký základ.

Kde se na to vezmou peníze? Například mohou být součástí navýšení výdajů na obranu na 2 % HDP, jak to po nás chce Donald Trump. Znovuzavedení nepovinné státní služby s vojenským komponentem prokazatelně zvyšuje odolnost státu zejména v případě hybridních konfliktů. Splnění našeho 2% závazku navíc pomůže soudržnosti v rámci NATO, a navíc je to dobrá investice do rozvoje potenciálu mladých lidí.

Věřím, že pro spoustu dětí, které neaspirují na mistry světa v šachu, algebra je spíš děsí než baví, a místo čtení tlustých bichlí se raději projedou na kole nebo upečou cukroví, je takové vzdělání a taková budoucnost mnohem atraktivnější než současný “učňák”.

Změna postavení "učňáků" by hodně pomohla i základním školám, které bohužel často slouží jako jakési "oddělovači zrna od plev", tj. třídiče těch, kteří jsou na lepší gymnázium ("lepšolidé"), a na ty ostatní, kteří jsou odsouzeni k celoživotnímu utrpení manuální práce. Tuto představu je třeba ve 21. století konečně překonat.

Důležité je zbavit “učňáky” společenského stigmatu, jinak se na nich situace jen těžko změní. Nový důraz na všeobecnost praktického vzdělávání má potenciál přilákat nové studenty, nové učitele a hlavně dát praktickému vzdělávání nový smysl i pro současnou novou dobu.