Slavný návrat sociálního darwinismu aneb co je to “biologická politika” a jak se proti ní bránit?
Co se děje v USA letenskýma očima
Biologická politika je pohled na okolní svět, který vychází z principů primitivního sociálního darwinismu. Státy má například vést alfa samec, nejsilnější samec ze stáda. Pozná se tak, že má nejvíc peněz, nejvíc domů a nejvíc mladých žen. Jeho hlavní úlohou je ochránit tlupu před agresivními samci z nepřátelských kmenů, kteří by se nás mohli násilím zmocnit a “zotročit”.
Pokud si myslíte, že se na základní lidské přirozenosti od pravěku v podstatě nic nezměnilo, snadno se stanete zastáncem biologické politiky, která lidskou společnost vrací eticky na úroveň primitivních kmenů. V rámci biologické politiky se před cizáky naše tlupa brání, co to jen jde. Kromě obranných palisád k nám samozřejmě nikdo nesmí - co by tu asi chtěl? Hlavně, že je tady bezpečno.
Sekuritizační teorie, která pracuje s konceptem sociální konstrukce “bezpečnosti”, to tušila už dávno. Nyní ale vidíme, jakým způsobem je “bezpečnost” propojená s biologicky danými evolučními mechanismy, které podle všeho významným způsobem ovlivňují naši psychiku. A jaké to má politické důsledky. Pokud vám alfa-samec nabídne bezpečí, rádi ho v rámci biologické politiky budete volit. Trump podle všeho není náhoda, volby přeci jen pořád o něčem vypovídají.
Pro řadu lidí jsou vztahy v primitivních tlupách v podstatě věrným obrazem současné politiky, což podporují seriály jako House of Cards či Game of Thrones. Pak je pro ně velmi snadné a přirozené volit alfa-samce jako Donald Trump, Rodrigo Duterte, Nicolas Maduro, Andrej Babiš, Viktor Orbán, Vladimír Putin či Miloš Zeman - chápou to jako biologickou nutnost, která má evoluční logiku. A je jim jedno, že se pak tito zvolení alfa-smci k ostatním budou chovat jako alfa-samci - v podstatě se to od nich trochu čeká. Dají na imigranty a parazity dobrý pozor.
Jako vždy se pak najde pár beta nebo gama samců, a ti si to s původním alfa-samcem “vyřídí”, zvlášť když už je hodně starý. A po krátké šarvátce je jasné, kdo je novým alfa samcem, a všichni to vědí a začnou se podle toho chovat.
Jde s takto “přirozeným” systémem něco udělat? Realisté tvrdí, že ne, a je jich hodně. Je ale potřeba si připomenout, že to, čemu říkáme “civilizovaný svět” se vyvinulo z velké části jako reakce na tento způsob uvažování, na tento způsob sociální konstrukce reality, která vychází z etologie primátů a bere si ji jako svůj politický vzor.
Lze s tím tedy něco dělat? Odpověď je snadná: evolučně existují totiž i delta samci, epsilon samci i omega samci, kteří dokáží nastavit alfa samci a jeho nohsledům a konkubínám zrcadlo a ukázat, že lidská společnost dokáže právě díky reflexi vypadat i trochu jinak. Trochu paradoxně fungují jako důkaz reálnosti alternativního uvažování například vztahy uvnitř indiánských kmenů v období před příchodem “bílých anglosaských protestantských mužů”, o kterých lze také prohlásit, že jsou “přírodní”, a je v nich hodně prostoru například pro solidaritu. I v respektu k lidskému životu jsou si na určité úrovni velmi blízko k většině velkých náboženství, včetně islámu.
Obliba “Trumpismu” jako svého druhu biologické politiky se promítá i do vztahů mezi pohlavími - o to zajímavější je v Trumpově Americe rozsáhlost kampaně #metoo, jejímž symbolickým hlavním cílem není nikdo jiný než právě Trump. Jeho přístup k ženám byl podrobně zdokumentován a není pochyb o tom, že ženy pro něj v životě do velké míry fungují především jako sexuální objekty. To je z hlediska #metoo tím hlavním problémem, “zločinem”. Většina starších českých mužů je rozsahem kampaně šokována, neboť podle nich v podstatě útočí na “biologickou přirozenost”, navíc hormonálně, a tudíž “vědecky” podmíněnou. Nechápou však, že je možné této “biologické přirozenosti” nastavit zrcadlo, (reflektovat ji), a díky tomu se jako společnost posunout.
Biologická politika má fatální důsledky také v problematice migrace. Migranti jsou vnímáni v první řadě jako cizí tělesa v národním organismu, podobně jako se uvažovalo například o židech ve 20. letech, a jediná logická reakce je odpor, jenž se projevuje snahou stavět co nejvyšší zdi a přísně kontrolovat a deportovat. Diskutovat s příznivcem tohoto přístupu je náročné, neboť hlavním argumentem je často právě údajná “přirozená biologická obrana”, a nerealističnost, případně rovnou bláhovost, “nevědeckost” jakéhokoli jiného přístupu. Sám Trump se v tomto ohledu vyjádřil dost jasně, slogan “build the wall” byl jeden z těch, které mu vyhrály volby.
Jsme tedy odsouzeni k životu ve světě biologické politiky? Ne nutně - nezapomínejme na to, že takový svět je plný zničujících konfliktů, ze kterých se například Evropa dokázala naštěstí alespoň na chvíli poučit. Ta pravá biologická politika by navíc měla být udržitelná, a souboje tlup vedených alfa-samci k tomuto cíli dnes rozhodně nevedou.
Biologická politika nám ale dává analytický nástroj, díky kterému můžeme současné komplexní problémy nahlédnout relevantní, i když trochu alternativní optikou. Určitá naděje spočívá v tom, že právě díky této reflektivní, a v podstatě i rekurzivní optice uvidíme kontury řady událostí jasněji. Paradoxně tak může dojít i k renesanci etologie a etiky, která se může ukázat jako evolučně dlouhodobě výhodnější strategie.
Biologická politika je pohled na okolní svět, který vychází z principů primitivního sociálního darwinismu. Státy má například vést alfa samec, nejsilnější samec ze stáda. Pozná se tak, že má nejvíc peněz, nejvíc domů a nejvíc mladých žen. Jeho hlavní úlohou je ochránit tlupu před agresivními samci z nepřátelských kmenů, kteří by se nás mohli násilím zmocnit a “zotročit”.
Pokud si myslíte, že se na základní lidské přirozenosti od pravěku v podstatě nic nezměnilo, snadno se stanete zastáncem biologické politiky, která lidskou společnost vrací eticky na úroveň primitivních kmenů. V rámci biologické politiky se před cizáky naše tlupa brání, co to jen jde. Kromě obranných palisád k nám samozřejmě nikdo nesmí - co by tu asi chtěl? Hlavně, že je tady bezpečno.
Sekuritizační teorie, která pracuje s konceptem sociální konstrukce “bezpečnosti”, to tušila už dávno. Nyní ale vidíme, jakým způsobem je “bezpečnost” propojená s biologicky danými evolučními mechanismy, které podle všeho významným způsobem ovlivňují naši psychiku. A jaké to má politické důsledky. Pokud vám alfa-samec nabídne bezpečí, rádi ho v rámci biologické politiky budete volit. Trump podle všeho není náhoda, volby přeci jen pořád o něčem vypovídají.
Pro řadu lidí jsou vztahy v primitivních tlupách v podstatě věrným obrazem současné politiky, což podporují seriály jako House of Cards či Game of Thrones. Pak je pro ně velmi snadné a přirozené volit alfa-samce jako Donald Trump, Rodrigo Duterte, Nicolas Maduro, Andrej Babiš, Viktor Orbán, Vladimír Putin či Miloš Zeman - chápou to jako biologickou nutnost, která má evoluční logiku. A je jim jedno, že se pak tito zvolení alfa-smci k ostatním budou chovat jako alfa-samci - v podstatě se to od nich trochu čeká. Dají na imigranty a parazity dobrý pozor.
Jako vždy se pak najde pár beta nebo gama samců, a ti si to s původním alfa-samcem “vyřídí”, zvlášť když už je hodně starý. A po krátké šarvátce je jasné, kdo je novým alfa samcem, a všichni to vědí a začnou se podle toho chovat.
Jde s takto “přirozeným” systémem něco udělat? Realisté tvrdí, že ne, a je jich hodně. Je ale potřeba si připomenout, že to, čemu říkáme “civilizovaný svět” se vyvinulo z velké části jako reakce na tento způsob uvažování, na tento způsob sociální konstrukce reality, která vychází z etologie primátů a bere si ji jako svůj politický vzor.
Lze s tím tedy něco dělat? Odpověď je snadná: evolučně existují totiž i delta samci, epsilon samci i omega samci, kteří dokáží nastavit alfa samci a jeho nohsledům a konkubínám zrcadlo a ukázat, že lidská společnost dokáže právě díky reflexi vypadat i trochu jinak. Trochu paradoxně fungují jako důkaz reálnosti alternativního uvažování například vztahy uvnitř indiánských kmenů v období před příchodem “bílých anglosaských protestantských mužů”, o kterých lze také prohlásit, že jsou “přírodní”, a je v nich hodně prostoru například pro solidaritu. I v respektu k lidskému životu jsou si na určité úrovni velmi blízko k většině velkých náboženství, včetně islámu.
Obliba “Trumpismu” jako svého druhu biologické politiky se promítá i do vztahů mezi pohlavími - o to zajímavější je v Trumpově Americe rozsáhlost kampaně #metoo, jejímž symbolickým hlavním cílem není nikdo jiný než právě Trump. Jeho přístup k ženám byl podrobně zdokumentován a není pochyb o tom, že ženy pro něj v životě do velké míry fungují především jako sexuální objekty. To je z hlediska #metoo tím hlavním problémem, “zločinem”. Většina starších českých mužů je rozsahem kampaně šokována, neboť podle nich v podstatě útočí na “biologickou přirozenost”, navíc hormonálně, a tudíž “vědecky” podmíněnou. Nechápou však, že je možné této “biologické přirozenosti” nastavit zrcadlo, (reflektovat ji), a díky tomu se jako společnost posunout.
Biologická politika má fatální důsledky také v problematice migrace. Migranti jsou vnímáni v první řadě jako cizí tělesa v národním organismu, podobně jako se uvažovalo například o židech ve 20. letech, a jediná logická reakce je odpor, jenž se projevuje snahou stavět co nejvyšší zdi a přísně kontrolovat a deportovat. Diskutovat s příznivcem tohoto přístupu je náročné, neboť hlavním argumentem je často právě údajná “přirozená biologická obrana”, a nerealističnost, případně rovnou bláhovost, “nevědeckost” jakéhokoli jiného přístupu. Sám Trump se v tomto ohledu vyjádřil dost jasně, slogan “build the wall” byl jeden z těch, které mu vyhrály volby.
Jsme tedy odsouzeni k životu ve světě biologické politiky? Ne nutně - nezapomínejme na to, že takový svět je plný zničujících konfliktů, ze kterých se například Evropa dokázala naštěstí alespoň na chvíli poučit. Ta pravá biologická politika by navíc měla být udržitelná, a souboje tlup vedených alfa-samci k tomuto cíli dnes rozhodně nevedou.
Biologická politika nám ale dává analytický nástroj, díky kterému můžeme současné komplexní problémy nahlédnout relevantní, i když trochu alternativní optikou. Určitá naděje spočívá v tom, že právě díky této reflektivní, a v podstatě i rekurzivní optice uvidíme kontury řady událostí jasněji. Paradoxně tak může dojít i k renesanci etologie a etiky, která se může ukázat jako evolučně dlouhodobě výhodnější strategie.