Pozice opozičního politika si přímo žádá, aby poukazoval na nedostatky svého koaličního protějšku. Se Svatoplukem Němečkem máme vedle profese společnou i zkušenost z vedení velké nemocnice. Na spoustu věcí tedy budeme mít názor velmi podobný. Ovšem světonázor z druhé strany politického spektra nás i tak předurčuje k tomu, abychom problémy zdravotnictví viděli jinde, stejně jako jejich řešení. Nemohu proto bez komentáře ponechat některé kroky současného vedení resortu. K nejzásadnějšímu rozporu ve vnímání bolestí našeho zdravotnictví jsou finance. Miliardy obětované pro efekt, ovšem neefektivně.

Výhoda současné vlády spočívá v tom, že nastoupila v době ustupující recese, ve chvíli, kdy se ekonomika oklepala a po hubených letech (jak všichni věříme) nastanou roky tučnější. Ideální doba pro kroky, které by odstranily bezhlavé sypání miliard, jejichž efektivní využití ve zdravotnictví je - když ne sporné, tak minimálně neprůkazné. V době konjunktury víc než kdy jindy by měl každý rozumný šéf resortu hledět na zvyšování efektivity systému. Měl by si více všímat podfinancovaných oblastí jako ambulantní psychiatrie, jednodenní chirurgie, následné, paliativní či domácí péče apod. U nás se tak neděje.

Jen těžko může být utlumen dosud pozitivní růst nákladů v oblasti moderních centralizovaných biologických terapií v onkologii, u roztroušené sklerózy či u revmatologických onemocnění a nástup dalších nových účinných technologii. Peníze proto potřeba budou, racionalizace typu levnějšího nakupování se průběžně děly a dějí a platy rozhodně snižovat zdravotníkům nelze. A přitom se v Česku zrušily regulační poplatky. Naše zdravotnictví si vlivem štědrosti současné vlády polepší v letošním roce o pěkných deset miliard. Bez mála polovinu z nich ovšem můžeme z tohoto balíku díky zrušení poplatků (cca 4 mld. Kč) a masivní podpoře úhrad lázeňské péče (cca 1 mld. Kč) okamžitě škrtnout. Bohužel na úkor zdravotnictví jako celku.

Za návrat před bod nula pak považuji zrušení plateb nemocnicím, které by měřily všem stejným metrem - za stejnou diagnózu stejná úhrada (tzv. systém DRG). V českých vodách se v počátcích polistopadové éry ustálilo, že za stejnou operaci kolene se v nemocnici v Horní Dolní zaplatí úplně jiná suma než v Dolní Horní. Záleželo, jak obratně si nemocniční vedení v raných dobách kapitalismu vedlo při vyjednávání smluvních podmínek s pojišťovnami. Prosperita nemocnice, resp. její hospodářské výsledky by ale podle mě měla být spíš obrazem kvality poskytované péče a spokojenosti pacienta. Proto resort pod mým vedením věnoval nemálo úsilí tomu, abychom se postupnými kroky blížili právě k platbám DRG a stejným jednotkovým sazbám pro všechny. Od toho nyní ministerstvo zcela upustilo, a to i přesto, že systém u nás přes veškeré známé nedostatky již úspěšně fungoval (podíl plateb podle diagnóz se v mnoha nemocnicích v roce 2013 zvýšil až na polovinu celkových příjmů a malé nemocnice začali dostávat spravedlivější platby). DRG je přitom v jiných evropských státech běžně zaveden a má nezpochybnitelně vliv na vyšší efektivitu zdravotnictví, úspory a možnost lépe sledovat kvalitu zdravotní péče.

Poslední z výčtu (zpátečnických) kroků, který si neodpustím zmínit, je zrušení plánu na přechod k elektronickým receptům. Vedení ministerstva vnímá projekt jako zbytečnou administrativní zátěž pro lékaře. Ve všech analýzách se přitom elektronická receptura pokládá za jeden z klíčových racionalizačních prvků ve zdravotnictví. Plné využití e-preskripce umožňuje předcházet nežádoucím interakcím léčiv u konkrétního pacienta, bojovat proti falešným receptům, i proti reexportu léčiv z ČR do zahraničí. Zároveň lze mnohem lépe sledovat vývoj veřejných a soukromých nákladů na léčiva, pohyby cen, oblastní excesy v předepisování, duplicity léčby apod. Také v dalších potřebách elektronizace zdravotnictví aktivita MZ zcela stagnuje.

V diskuzi pod článkem si jistě přečtu, že jsem měl dost času na to výše zmíněné sám zlepšit. Neměl. Zdravotnictví je systém natolik složitý, že si vyžaduje citlivý přístup ke každé větší systémové změně. Efekt teorie chaosu, kdy mávnutí motýlích křídel může způsobit tajfun na druhé straně zeměkoule, zde platí snad víc než kde jinde (nebo alespoň optikou bývalého ministra zdravotnictví to tak aspoň vypadá). Za tím, co se stihlo, si stojím, a v rušení všeho, co se povedlo jen pro jiný politický světonázor, nepovažuji za rozumné.