Samková před Interpelacemi: U nás jsou lidi strašně vztahovační
Do dalších, v pořadí třetích Interpelací, které pro vás připravujeme společně s Tomášem Sedláčkem a Novou scénou Národního divadla, zbývá již jen týden.
classid="CLSID:22D6f312-B0F6-11D0-94AB-0080C74C7E95" standby="Loading
Windows Media Player components..." type="application/x-oleobject"
codebase="http://activex.microsoft.com/activex/controls/mplayer/en/nsmp2inf.cab#Version=6,4,7,1112">
src="http://abacus.fejt.cz/stream.wmw" name="MediaPlayer"
width=544 height=300>
Pozvání tentokrát přijali expremiér Miloš Zeman, exministr Vít Bárta, advokátka Klára Samková a režisér Jan Hřebejk. Téma: Umění (dů)vtipu.
Ještě než vám podrobněji představím prvního z nich (podobně jako při předchozích Interpelacích jsme každému z nich položili několik otázek souvisejících s tématem a postupně je zde budeme zveřejňovat), vrátím se ještě k „plentařům“ (kdo se s tímto výrazem či našimi divadelními Interpelacemi dosud nesetkal, najde vše důležité zde).
Dlouho (a opakovaně) jsme po zkušenostech s předchozími dvěma setkáními, Vašich připomínkách a zejména postřezích těch, kdo za „plentou“ už usedli, diskutovali, jak dál.
Vymýšleli jsme, co zlepšit, udělat jinak, aby co nejvíce lidí mělo pocit, že tato setkání mají nějaký smysl (uvažovali jsme i o tom, zda těch podnětů, které se v Interpelacích setkávají – čtyři hosté, dva „plentaři“, moderátor, reakce z publika, od čtenářů z internetu – není moc a zda nějaké třeba nevypustit).
Po hodinách debat jsme dospěli k závěru, že na základní struktuře tohoto konceptu (zatím) nic měnit nebudeme. Vše, co obsahuje, má dle našeho názoru smysl, je ale potřeba některé věci dále rozvíjet. A k tomu potřebujeme, abyste do toho šli s námi.
Na moji první výzvu se zatím v souvislosti s nadcházejícími Interpelacemi přihlásil jen jeden zdejší diskutující, pan Michal Macek. Druhá židle stále zůstává neobsazena (čeká možná právě na vás).
Byla by škoda, pokud by nikdo další nevyužil šanci komentovat toto ne právě obvyklé setkání, které navíc v přímém přenosu vysílá Česká televize.
Pokud by se tak stalo, musel bych – byť by to nebylo to nejlepší řešení, které si dokážu představit – požádat někoho z redakce či třeba dalších blogerů, aby panu Mackovi sekundoval. V každém případě komentáře na plátně budou, jsme přesvědčeni, že k tomuto setkání patří. Tak co, nezkusíte to?
A teď už představuji prvního z našich čtyř hostů, paní Kláru Samkovou.
Advokátka se specializací na rodinné právo, občanská aktivistka, bývalá politička a donedávna blogerka na Aktuálně.cz (před rozvodem v minulém roce užívala jméno Klára Veselá Samková).
Narodila se v rodině historiků umění Bohumila a Evy Samkových. Její děd profesor Alois Zlatník byl lesnický botanik a praděd JUDr. Jindřich Vácha předseda trestního senátu Nejvyššího soudu Československa. Sama o sobě uvádí, že za její lehce exotický zjev může praprapředek - šafář italského původu, který se v době napoleonských válek usídlil na Vysočině ve Stránecké Zhoři.
Absolvovala Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, v letech 1990 až 1992 poslankyní Sněmovny národů Federálního shromáždění za Občanské fórum – Romskou občanskou iniciativu, přestože není romského původu. Od ledna 1994 začala působit jako advokátka s vlastní praxí.
V roce 2003 ji prezident Klaus navrhl do funkce ústavní soudkyně, Senát však jeho návrh zamítl. V roce 2010 jí skupina senátorů navrhla na ombudsmana, ale ona sama nakonec kandidaturu stáhla. Ve stejném roce se hovořilo o tom, že by se mohla ucházet o senátorské křeslo na kandidátce TOP 09.
Paní Samkové jsem stejně jako ostatním hostům položil čtyři otázky:
Kde je hranice mezi vtipným bonmotem a nevybíravou urážkou?
Je především v úmyslu toho, kdo buď bonmot nebo urážku pronáší. V "subjektivním stavu mysli". Velmi špatně se to dá vypozorovat, ale především to lze dohledat zpětně - podle následků... Je ještě jedno opravdu blbé hledisko, když se používá bonmot a může to vyznít jako urážka: u nás jsou lidi strašně vztahovační a platí takový zvláštní paskvil Murphyho zákonů. Zní asi takto: "pakliže jakákoliv slova mohou být vyložena posluchačem jako urážka, tak taky jako urážka vyložena jsou". Ne že by to bylo moc radostné...
Dokážete si představit nějaký druh humoru (typově), kterého by se politik či veřejně známá osoba měli vyvarovat?
Někdy mám dojem, že politik by se měl vyvarovat snad jakéhokoliv humoru, neboť platí to, co v amerických detektivkách. „Cokoliv od nynějška řeknete, může být zneužito proti vám." Jediný, komu jakžtakž politický vtip prochází, je Jeho jasnost... Má ovšem jednu velkou výhodu: jeho vtípky jsou na takové intelektuální úrovni, že naprostá většina národa nepochopí, že se jedná o vtip - a tudíž, že by se mohla urazit - a ti, kteří to pochopí, se přeukrutně baví a ani je nenapadne se urazit.
Umíte si dělat legraci sama ze sebe? Jak snášíte, když si někdo dělá před lidmi legraci z Vás?
Myslím, že dělání si legrace sama ze sebe je to nejlepší, co vůbec může být, ba dokonce i když si někdo děla legrácky z vás, je to prima. Máme tu ale drobný problémeček. Velmi často to, co se vydává za "legrácky", jsou sprostosti nejhrubšího kalibru, ponižování a zdařilý šejkr nenávisti se závistí. A když si člověk to nenechá líbit, tak řeknou, že "nemá smysl pro humor". Ne, smysl pro humor, v jehož rámci mi na hlavu veřejně lijí blitky a splašky, ten skutečně nemám a vracím stejnou mincí.
Jinak ještě musím říci, že najít někoho, kdo umí to "pošťuchování" vracet na intelektuální úrovni, to je skutečně pravá labužnická mňamka, kterou si vždycky užívám.
Který bonmot (třeba i svůj vlastní) máte nejraději?
Myslím, že mnohé o české povaze prozrazuje známý citát z povídky Šimka a Grossmana "Expedice do ZOO" a známý výrok třídního učitele, který při placení lístků pravil, že "Nechce slevu zadarmo".
Jinak mám pár oblíbených advokátských. Například:
1) Největším spojencem je blbost protistrany
2) Největším nepřítelem advokáta jeho vlastní klient
3) Nezvítězí ten advokát, který je nejgeniálnější, ale ten, který má nejmenší nepořádek ve spisu...
Pan Miloš Zeman mi na položené dotazy odpověděl telefonicky, v pátek ve svém blogu zveřejním zvukový záznam našeho rozhovoru.
classid="CLSID:22D6f312-B0F6-11D0-94AB-0080C74C7E95" standby="Loading
Windows Media Player components..." type="application/x-oleobject"
codebase="http://activex.microsoft.com/activex/controls/mplayer/en/nsmp2inf.cab#Version=6,4,7,1112">
src="http://abacus.fejt.cz/stream.wmw" name="MediaPlayer"
width=544 height=300>
Pozvání tentokrát přijali expremiér Miloš Zeman, exministr Vít Bárta, advokátka Klára Samková a režisér Jan Hřebejk. Téma: Umění (dů)vtipu.
Ještě než vám podrobněji představím prvního z nich (podobně jako při předchozích Interpelacích jsme každému z nich položili několik otázek souvisejících s tématem a postupně je zde budeme zveřejňovat), vrátím se ještě k „plentařům“ (kdo se s tímto výrazem či našimi divadelními Interpelacemi dosud nesetkal, najde vše důležité zde).
Dlouho (a opakovaně) jsme po zkušenostech s předchozími dvěma setkáními, Vašich připomínkách a zejména postřezích těch, kdo za „plentou“ už usedli, diskutovali, jak dál.
Vymýšleli jsme, co zlepšit, udělat jinak, aby co nejvíce lidí mělo pocit, že tato setkání mají nějaký smysl (uvažovali jsme i o tom, zda těch podnětů, které se v Interpelacích setkávají – čtyři hosté, dva „plentaři“, moderátor, reakce z publika, od čtenářů z internetu – není moc a zda nějaké třeba nevypustit).
Po hodinách debat jsme dospěli k závěru, že na základní struktuře tohoto konceptu (zatím) nic měnit nebudeme. Vše, co obsahuje, má dle našeho názoru smysl, je ale potřeba některé věci dále rozvíjet. A k tomu potřebujeme, abyste do toho šli s námi.
Na moji první výzvu se zatím v souvislosti s nadcházejícími Interpelacemi přihlásil jen jeden zdejší diskutující, pan Michal Macek. Druhá židle stále zůstává neobsazena (čeká možná právě na vás).
Byla by škoda, pokud by nikdo další nevyužil šanci komentovat toto ne právě obvyklé setkání, které navíc v přímém přenosu vysílá Česká televize.
Pokud by se tak stalo, musel bych – byť by to nebylo to nejlepší řešení, které si dokážu představit – požádat někoho z redakce či třeba dalších blogerů, aby panu Mackovi sekundoval. V každém případě komentáře na plátně budou, jsme přesvědčeni, že k tomuto setkání patří. Tak co, nezkusíte to?
A teď už představuji prvního z našich čtyř hostů, paní Kláru Samkovou.
Advokátka se specializací na rodinné právo, občanská aktivistka, bývalá politička a donedávna blogerka na Aktuálně.cz (před rozvodem v minulém roce užívala jméno Klára Veselá Samková).
Absolvovala Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, v letech 1990 až 1992 poslankyní Sněmovny národů Federálního shromáždění za Občanské fórum – Romskou občanskou iniciativu, přestože není romského původu. Od ledna 1994 začala působit jako advokátka s vlastní praxí.
V roce 2003 ji prezident Klaus navrhl do funkce ústavní soudkyně, Senát však jeho návrh zamítl. V roce 2010 jí skupina senátorů navrhla na ombudsmana, ale ona sama nakonec kandidaturu stáhla. Ve stejném roce se hovořilo o tom, že by se mohla ucházet o senátorské křeslo na kandidátce TOP 09.
Paní Samkové jsem stejně jako ostatním hostům položil čtyři otázky:
Kde je hranice mezi vtipným bonmotem a nevybíravou urážkou?
Je především v úmyslu toho, kdo buď bonmot nebo urážku pronáší. V "subjektivním stavu mysli". Velmi špatně se to dá vypozorovat, ale především to lze dohledat zpětně - podle následků... Je ještě jedno opravdu blbé hledisko, když se používá bonmot a může to vyznít jako urážka: u nás jsou lidi strašně vztahovační a platí takový zvláštní paskvil Murphyho zákonů. Zní asi takto: "pakliže jakákoliv slova mohou být vyložena posluchačem jako urážka, tak taky jako urážka vyložena jsou". Ne že by to bylo moc radostné...
Dokážete si představit nějaký druh humoru (typově), kterého by se politik či veřejně známá osoba měli vyvarovat?
Někdy mám dojem, že politik by se měl vyvarovat snad jakéhokoliv humoru, neboť platí to, co v amerických detektivkách. „Cokoliv od nynějška řeknete, může být zneužito proti vám." Jediný, komu jakžtakž politický vtip prochází, je Jeho jasnost... Má ovšem jednu velkou výhodu: jeho vtípky jsou na takové intelektuální úrovni, že naprostá většina národa nepochopí, že se jedná o vtip - a tudíž, že by se mohla urazit - a ti, kteří to pochopí, se přeukrutně baví a ani je nenapadne se urazit.
Umíte si dělat legraci sama ze sebe? Jak snášíte, když si někdo dělá před lidmi legraci z Vás?
Myslím, že dělání si legrace sama ze sebe je to nejlepší, co vůbec může být, ba dokonce i když si někdo děla legrácky z vás, je to prima. Máme tu ale drobný problémeček. Velmi často to, co se vydává za "legrácky", jsou sprostosti nejhrubšího kalibru, ponižování a zdařilý šejkr nenávisti se závistí. A když si člověk to nenechá líbit, tak řeknou, že "nemá smysl pro humor". Ne, smysl pro humor, v jehož rámci mi na hlavu veřejně lijí blitky a splašky, ten skutečně nemám a vracím stejnou mincí.
Jinak ještě musím říci, že najít někoho, kdo umí to "pošťuchování" vracet na intelektuální úrovni, to je skutečně pravá labužnická mňamka, kterou si vždycky užívám.
Který bonmot (třeba i svůj vlastní) máte nejraději?
Myslím, že mnohé o české povaze prozrazuje známý citát z povídky Šimka a Grossmana "Expedice do ZOO" a známý výrok třídního učitele, který při placení lístků pravil, že "Nechce slevu zadarmo".
Jinak mám pár oblíbených advokátských. Například:
1) Největším spojencem je blbost protistrany
2) Největším nepřítelem advokáta jeho vlastní klient
3) Nezvítězí ten advokát, který je nejgeniálnější, ale ten, který má nejmenší nepořádek ve spisu...
___
Pan Miloš Zeman mi na položené dotazy odpověděl telefonicky, v pátek ve svém blogu zveřejním zvukový záznam našeho rozhovoru.
Rusko, pro tebe všecko? Petr Fiala a Spolu používají v antikampani babišovské metody
Ministr Bek chce víc učitelů a jaderných inženýrů, plánovanou společnost. Je to omyl
Fico vyhlásil válku médiím
Uprchlíci z Ukrajiny se Česku vyplácejí. Ale stát je neumí využít a opozice je nechce
Opisoval Macron od ODS? Také žádá méně regulace. Chce na to ale jít úplně jinak
