Pozvánka na březnové divadelní Interpelace. Téma: Umění (dělat) umění

Být umělec neznamená automaticky právo chovat se prapodivně a porušovat zákony, říká režisér a dramatik Tomáš Svoboda, autor politického kabaretu Blonďatá bestie a další host našeho diskusního setkání na Nové scéně Národního divadla v Praze.

Jako prvního jsem minulý týden představil advokáta, který se specializuje na autorské právo resp. filmový a hudební průmysl, Petra Ostrouchova. Společně s třetím hostem, výtvarníkem Davidem Černým a moderátorem debaty Tomášem Sedláčkem si budou povídat o tom, kam až sahá umělecká svoboda, jak se mění hranice toho, co je společnost ochotna tolerovat a jakou roli hraje či má hrát v tomto ohledu státní moc a její represívní složky.


Tomáš Svoboda (*1972) Režisér a dramatik.

Vystudoval na brněnské JAMU obor divadelní režie u Petera Scherhaufera.

V letech 2004-2006 byl uměleckým šéfem pražské scény Rokoko, režíroval také v Polsku. Od roku 2010 je uměleckým šéfem Městského divadla v Kladně.

V poslední době se věnuje výhradně autorskému divadlu - mezi jeho největší úspěchy patří inscenace hry Jágr - Kladeňák, kterou napsal společně s dramatikem Petrem Kolečkem, muzikál Pornohvězdy (Svoboda – Kolečko - Wajsar). Za hru Srnky získal třetí místo v Cenách Alfréda Radoka. V minulém roce zaujal politickým kabaretem o Kristýně Kočí - Blonďatá bestie.


Je podle Vás nějaký rozdíl mezi svobodou projevu obecně a svobodou, kterou má mít při své tvorbě umělec? A pokud ano, jak se má tento rozdíl společensky popř. institucionálně zohlednit?

Neni. Proč by mělo být? Být umělec neni automaticky právo se chovat prapodivně a porušovat zákony. Ono to svádí, protože naše práce dost často je o porušování hranic fantazie, ale že bych měl přestat platit daně? Nebo předstírat, že nevim, že když překreslim čáry na silnici, že si někdo může dost šeredně rozbít hubu?

Výtvarník Roman Týc, který vyměnil u semaforů na pražských přechodech pro chodce sklíčka za panáčky v nejrůznějších pozicích, si nyní v pankrácké věznici odpykává v souvislosti s tímto svým činem měsíční trest. Jaký je – stručně řečeno – Váš názor na tuto kauzu?

Já si myslim, že se mu splnil sen. Já bych chtěl bejt měsíc taky zavřenej za nějakou podobnou blbost. Kdo to má?

Olomoucký řidič autobusu Roman Smetana má jít do vězení za to, že na protest proti politickým elitám pokreslil a popsal předvolební plakáty různých politických stran. Co si myslíte o takovéto formě vyjádření občanského či politického postoje?

To, že je pan Smetana nasranej a namaluje někomu tykadla je docela něžnej protest. Když někdo pracuje veřejně, tak s tím přece musí počítat. To, že nemají některé partaje velkorysost, je jejich vostuda. To, že někdo předvede, že má větší právní zázemí a moc než nasranej autobusák, je teda velká ubohost.

Umění odjakživa „posouvá hranice“ způsobem, který velká část společnosti považuje za nepřípustně provokativní, ba přímo protizákonný (a další generace pak zpravidla za normotvorný či dokonce krotce konzervativní). Kde je v současné době dle Vás ta hranice (opět stručně řečeno), přes kterou by se umělec neměl pustit?

Asi by neměl zabíjet ženy a děti.


Třetí host na zaslané dotazy dosud neodpověděl a nemám ani žádnou zprávu, že se to chystá učinit. Pokud se tak stane, dostane zde též prostor. Prozatím tedy jen stručně z otevřených internetových zdrojů.

David Černý (*1967) je znám především jako tvůrce různých kontroverzních a provokativních plastik. V letech 1988–1996 vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze a je laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého, grantu Nadace Pollocka a Krasnerové a ceny na bienále v Kortrijku.

Do povědomí veřejnosti se zapsal v dubnu 1991, když se svým kamarádem natřeli růžovou barvou známý tank č. 23 z pomníku rudoarmějcům na pražském Smíchově

Mezi jeho známá díla patří také plastika „Kůň“ z roku 1999, představující svatého Václava sedícího na břiše svého mrtvého koně, „Miminka Babies“, černé laminátové sochy miminek umístěné na Žižkovském vysílači či sousoší z roku 2003, představující torza nahých sehnutých mužských postav vysokých přes pět metrů. Po žebříku je možno vylézt k zadní části těl, otvory lze sledovat videosmyčku, na níž se Václav Klaus a Milan Knížák spokojeně krmí kaší.

Pod Černého vedením vznikala také instalace, která měla v bruselském centru Evropské unie reprezentovat Českou republiku po dobu jejího předsednictví v roce 2009. V instalaci vysoké šestnáct metrů v podobě skládačky je každý stát Evropské unie reprezentován určitým stereotypem, který podle Černého o něm mají zažitý ostatní obyvatelé Evropy.


Kapacita foyer, kde se ve čtvrtek Interpelace konají, je v tuto chvíli již zcela zaplněna. „Rezervační“ vstupenku si od pondělí vyzvedla v pokladně Nové scény ND bezmála stovka zájemců.

Zveme tedy ostatní ke sledování online přenosu čtvrtečních Interpelací zde na Aktuálně.cz (22. března od 17. hodin).

Své komentáře a případné otázky můžete psát do debaty pod tímto článkem (a také pod další texty o únorových Interpelacích). Zprostředkujeme jejich přenos na Novou scénu ND (nemůžeme ale zajistit, že na ně bude někdo reagovat, popř. že se všechny otázky dočkají odpovědi). Publikovat lze jen dotazy, které mají maximálně 140 znaků (jen pro srovnání: běžná SMS jich má 160), protože Twitter, který k tomuto účelu využíváme, jich více napsat neumožňuje.