Atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, od něhož v těchto dnech uplyne již sedmdesát let, je historiky označován za jeden z největších činů evropského exilového a domácího odboje druhé světové války.

V dalším hodnocení se však již názory rozcházejí.

Jedni poukazují na skutečnost, že teprve po něm (a následných nacistických represích, zejména vyhlazení Lidic) změnili britská vláda a de Gaullovi Svobodní Francouzi svůj postoj k Mnichovské dohodě a uznali exilovou vládu Edvarda Beneše za představitele československého národa (do té doby oba tito signatáři dohody váhali s uznáním bývalého Československa jako součásti protihitlerovské koalice).

Druzí naopak vyzdvihují fakt, že teror, který nacisté po atentátu na Heydricha rozpoutali, stál životy tisíců lidí, prakticky rozbil do té doby budovanou síť domácích odbojových organizací, a zásadně tím utlumil na území protektorátu jakýkoliv odpor.

Oboje je nesporně pravda, nic to ale nemění na hrdinství lidí – parašutistů i členů domácího odboje, kteří za svobodu své země v boji proti nacismu neváhali položit život. A jejich památku stojí dle mého za to si připomínat.

Máte-li zájem, vyzkoušejte si své znalosti, jak to tehdy před sedmdesáti lety bylo. Vybral jsem pár známých i méně známých událostí i faktů, třeba někoho zaujmou a možná se i něco nového dozví (já vím, něco podobného jsem psal v závěru i při připomínce květnového povstání, ale vlastně není důvod, proč bych to měl v tomto případě měnit).

Kvíz najdete ZDE.

Do titulku jsem si vypůjčil dnes již legendární větu, kterou v povídce Jana Drdy Vyšší princip pronesl po atentátu na Heydricha před ztichlou septimou její třídní Havlík. „Z hlediska vyššího principu mravního … vám mohu říci jenom jedno: vražda na tyranu není zločinem!“ (ve stejnojmenném filmu Jiřího Krejčíka jej nezapomenutelně ztvárnil František Smolík).